Šestý díl, předzvěst velkého finále, které má co nevidět přijít...
Harry se vrací do školy na svůj předposlední školní rok v hradních zdech. A přestože Bradavice jsou tradičně považovány za jedno z nejbezpečnějších míst, po návratu lorda Voldemorta už nic nemůže být tak, jak bylo předtím. Teprve krátce před svými šestnáctými narozeninami se Harry dozvěděl o existenci věštby, která předurčila jeho osud. Svět je příliš malý pro něj i Voldemorta, takže jeden musí toho druhého zabít. Bude však mít Harry dost síly, aby vyslovil smrtící kletbu?
Věci však nejsou tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Voldemort totiž není obyčejný smrtelník a není to ani jeden z mnoha zlých černokněžníku. Zabít ho může být ve skutečnosti problematičtější, než jen pronést zaříkadlo. A Harry si to uvědomuje, stejně jako Brumbál, který se svého svěřence snaží připravit na to, co ho v budoucnu čeká. Jak? Tak že pronikne do tajemství života Toma Raddlea, dokonalého mladíka, na kterého by přesto mnozí radši zapomněli...
Šestý díl je spíše předělem mezi dvěma akcemi - velkou bitvou na ministerstvu a velkou závěrečnou bitvou. Harryho pověst lháře je očištěna, nyní je pro změnu prohlašován za Vyvoleného. Co je nakonec horší? Když vás považují za blázna, nebo od vás čekají velké věci? Zklamat je můžete tak jako tak...
Celá kniha je o pochopení, porozumění, vzájemných vztazích... Harry, stejně jako jeho přátelé, se musí vyrovnávat s klasickými pubertálními problémy. Hledají, nacházejí i ztrácejí lásku a snaží se pochopit, na čem v životě skutečně záleží. O co míň akce, o to víc důležitých informací, které se ukážou podstatné pro budoucí pokračování. Některé charaktery získají nový rozměr, jiné pořádně zamíchají kartami. Je však jasné, že všechny hrají v příběhu podstatnou roli... přestože se může projevit až v samotném závěru.
Osobně mám šestý díl hodně ráda. Přestože mnozí tuhle knihu nemusí právě proto, že se v ní Voldemort vlastně ani nevyskytuje, mně její styl i tempo naprosto vyhovuje. Ve skutečnosti totiž dějinami nejvíc hýbou banality. Desítky drobných náznaků se tak mohou ukázat jako životně důležité. Všechno něco znamená, čtenáře pak spíše napadá, jestli to tak Rowlingová zamýšlela od začátku. Protože dohromady do sebe všechno zapadá jako dílky skládačky.
Šestý díl beru jako jakýsi oddech před velkým finále, které má teprve přijít. Jako příběh, který vytyčí řadu otázek a dá jen málo odpovědí. Pokud chceme vědět, jaké jsou skutečné pohnutky hrdinů a kdo stojí na které straně, musíme si počkat na pokračování. Nebo spíš... nemusíme. Je to k nevíře, ale sedmý díl spatřil světlo světa už před nějakými pěti lety.
Takže jediné, co mi teď zbývá, je vzít do ruky závěrečný sedmý díl a celou sérii dočíst. Kdo ví, třeba tentokrát objevím něco, co mi při prvním čtení uniklo. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat