Když jsem se poprvé doslechla o Serafíně, byla jsem na ni opravdu natěšená. Příběhy o dracích mám ráda, ale přitom jsme jich za svůj život moc nepřečetla. Navíc kniha nesla výborné hodnocení od samotného autora Eragona - Christophera Paoliniho a všude se na ni objevovaly velmi kladné recenze. Není proto divu, že moje očekávání byla vysoká. Naplnila se? S politováním musím říct, že ne. Příběh byl pro mě jedním velkým zklamáním.
Záporných recenzí jsem moc nenapsala. A má to několik důvodů. Zaprvé se snažím najít na každé knize něco dobrého a zadruhé si vybírám knihy, od kterých očekávám určitou úroveň. Proto mi i napsání této recenze dalo pořádně zabrat. Nejdřív jsem si zkrátka potřebovala utřídit svoje názory na tohle dílo.
Vítejte v Goredu. Fantazijním světě, kde žijí draci a lidé v míru díky dohodě, která byla uzavřena před desítkami let. Ale křehký mír se začíná bortit a na scénu přicházejí postavy, které už měly dávno upadnout v zapomnění. A tak se do popředí dostává Serafína, která má s nimi společného více než by si přála. Na pomoc ji ale přichází další postavy, jak ty lidské, tak i ty, které mají stejný problém jako ona - tedy že jsou polodraci.
Tedy, že je někdo další polodrak se dozvídáme až v průběhu knihy. A to díky Snové Zahradě, která patří pouze Fíně. Má ji totiž pouze ve své mysli a pečlivě se stará o příšerky, které tam jsou zabydlené. A ke konci knihy se dovíme, že jsou to vlastně skutečné postavy.
Přiznám se, že kniha je opravdu dost nedějová. Příběh by se dal shrnout několika větami a díky tomu se v knize nachází obrovské množství popisů. Já sice nejsem odpůrce popisných částí, třeba Lauren Oliver mám opravdu ráda a taky píše hodně popisně, ale tady mě to prostě nebavilo. Kolikrát jsem se přistihla, že vůbec nevnímám a jediné, co jsem chtěla, aby se kniha konečně nějak rozjela. Zápletka je samozřejmě rozuzlena, ale že bych si přitom kousala nehty a nemohla se dočkat konce... to se mi tedy opravdu nestalo.
A pomyslným hřebíkem do rakve pro mě byly postavy. Ani jedna mě nedokázala nijak zvlášť zaujmout. Všichni jsou hrozně poctiví, čestní... a je to dobře, je hezké si přečíst o někom, kdo se chová podle pravidel, ale já osobně dávám přednost realističtějším charakterům. Jediný kdo se mi líbil je Fínin učitel Okra a ani princezna Glisselda nebyla nejhorší. Chyběl mi tam ale pořádný záporák. A když se tam objevil, tak kniha končila.
A ještě malá technická ke konci. V knize jsem postrádala mapa. Pokud se příběh odehrává v jakémsi fantazijním světě, mapka na přebalu by měla být samozřejmostí. Aspoň kvůli těm, jako jsem já, kteří potřebují vizuální podobu pro lepší pochopení.
Touhle recenzí nechci říct, že jde o špatný příběh. Spíš se dostal do rukou špatnému člověku. I když je na přebalu YA zaměření, spíše bych ho určila mladším čtenářům, kteří ocení lásku a pravdu víc než já. I když mě příběh nijak nenadchnul, po druhém díle sáhnu, abych se dozvěděla, jak to bude pokračovat a třeba se i dočkám nějakého toho záporáka.
Žádné komentáře:
Okomentovat