Fantazijní svět, v němž žijí s lidmi taky elfové, draci, trpaslíci a řada jiných potvůrek, nemusí být tak idylickým, na jaký si hraje. Ve vzduchu se totiž vznáší něco zvláštního, tajemného, co může změnit osudy všech...
Eleně je osm, když se stane součástí zvláštního setkání. Téměř před jejíma očima se z na pohled obyčejného kamene vylíhne drak. Mrňousek očividně potřebuje péči, jeho příbuzní jsou však bůh ví kde. Jedinou přítomnou osobou je sedlák, který má z ještěra hrůzu. A nenapadne ho nic lepšího, než si přivést posilu a na bezbranné mládě zaútočit...
Naštěstí je na blízku Elena. Berberská princezna, která má svou hlavu a lehkou neúctu k pravidlům. Neváhá a dráčka zachrání. Následně za pomoci magie staré jako země sama přivolá skutečného dospělého draka. A ne jen tak ledajakého, ale rovnou dračího krále. Právě jeho je totiž čerstvě vyklubané dráče. Ve chvíli, kdy se ti dva střetnou a Elena se dotkne drakova čenichu, je jasné, že už pro ni nic nebude jako dřív.
Pro malou rusovlasou princeznu začíná zcela nová etapa života. Bezstarostné dětství je navždy pryč, čeká pouze tvrdá dřina. Dokáže se Elena zhostit povinností, které jí byly uloženy, aniž by zklamala své blízké? Nebo hůř, aniž by ohrozila celý svůj svět?
Kniha sama sebe prezentuje jako příběh o přátelství lidí a draků. To je trochu zavádějící, protože dračího elementu je v knize pomálu. Sice se zde draci vyskytují, ale ve skutečnosti nehrají v příběhu žádnou zásadní roli. Asi nejvýraznějším dračím prvkem tak jsou Eleniny oči, které získávají dračí podobu, pokud má strach nebo vztek.
Další a asi nejzásadnější slabinou knihy však je absence jednotné dějové linie. Příběh se sice odvíjí, ale tak nějak mimovolně. Postavy se sice nějak chovají (byť často nelogicky) a nějak jednají, ale schází jim k tomu důvod. Nebo spíš nějaký vyšší cíl. Prostě nevíme proč by něco mělo být právě takhle. Jakési proroctví, které by vše mělo zaštiťovat je zmíněno spíš jen okrajově. Jako by ani nebylo důležité. Celý děj je tak spíše než koherentní příběh soubor jednotlivých epizod, které spolu vlastně ani nesouvisí.
Trochu rušivě působí nevyrovnaná délka kapitol. Celá kniha jich má pouze 13, přičemž některé mají přes sto stran, zatímco jiné strany jenom dvě. Informace v nich obsažené by přitom kolikrát šlo rozdělit do úseků mnohem kratších, čímž by kniha získala lepší logickou výstavbu.
Celý děj je založen na jednání postav, jejichž roli v příběhu vlastně ani neznámé. Pomineme-li hlavní hrdinku a jejího přítele, míhají se nám před očima spousty lidí, kteří nemají pro příběh vůbec žádný význam. A pokud ano, nebyl dostatečně odhalen.
I přes všechny výše uvedené nedostatky je kniha poměrně čtivá. Pomineme-li některé výrazové prostředky působící rušivě, především hovorové výrazy, které sice v běžném hovoru používáme, ale do fantazijního světa se skutečně nehodí. A jako třešničku na dortu tu máme slovo denervující, které v češtině vůbec neexistuje, a sloveso, od něhož je odvozeno, má rozhodně jiný význam, než jaký autorka zamýšlela. Čeština je holt zrádná mrcha.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale nemůžu říct ani to, že by se mi líbila. Od jakéhokoli románu prostě očekávám příběh, a přestože Dračí oči se četly celkem dobře, příběh jsem v nich neobjevila. Škoda. Autorka rozhodně má potenciál. Tak doufejme, že příště do bude lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat