Čistě objektivně zhodnoceno je Q románem bezesporu kvalitním, čistě subjektivně mi trvalo měsíc se jím prolouskat. A to nemívám s tlustými knihami problém, jen tahle mi prostě nesedla. Tak jak jsem se k ní vlastně dostala?
V rámci velké čtecí výzvy pro rok 2014 je taky úkol přečíst knihy podle písmenek abecedy. A pokud se rozhodnete, že nebudete zjednodušovat a projdete všechny, postaví se vám do cesty takoví nepřátelé jako Q nebo X. A zkuste si na tyhle příšernosti nějakou knihu sehnat. Naštěstí Městská knihovna Praha má rozsáhlý knihovní fond, v němž se skrývají i krásky začínající svůj název některým z nenáviděných písmenek. A anotace Q mě na první pohled zaujala...
Autor nás hned v úvodu vrhá do středu krutých náboženských válek na území dnešního Německa. Je to už osm let od chvíle, co augustiniánský mnich Martin Luther přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu svých 95 tezí. V tu chvíli nikdo nepředpokládal, že odstartuje bezmála čtyřicet let bojů, pronásledování a prosazování nové víry. Čtyřicet let, které vypravěč příběhu prožil.
Vypravěč je člověk beze jména, muž tisíce tváří a stovek různých jmen. Přesouvá se tak jako ohnisko reformace. Je přítomen všem zásadním momentům, přizvukuje rozmanitým náboženským vůdcům a stěhuje se napříč Evropou, aby potkával nové a nové lidi a nakonec skončil v Istanbulu. Městě větší náboženské svobody než křesťanská Evropa. A celou tu dobu je mu v patách tajemný přízrak. Oči a uši kardinála Carafy, muž podepisující se jedinou hláskou - Q.
Začíná hon kočky s myší, v němž role nejsou přesně rozděleny. Kdo vlastně pronásleduje koho? A kdo zvítězí? Evropa se otřásá v základech, intriky se rodí den co den a noc co noc, nikdo nemůže zůstat stranou, nikdo nebude ušetřen. Lidé jsou jen loutkami v rukách mocných. A boj za právo svobodně si zvolit vyznání je možná rozhodnutý od samého počátku...
Kniha je rozdělena do tří částí, z nichž každá popisuje jedno význačné období reformace. Mimo tuto hlavní dějovou linii však příběh skrývá celou řadu odboček. Vyprávěním se prolíná retrospektiva do vzpomínek na časy dávno minulé a rovněž dopisy věrného služebníka Q adresované do Říma kardinálu Carafovi.
Je pravda, že na styl vyprávění je potřeba si nejdřív zvyknout. Prvních zhruba sto stran může člověka trochu mást vzhledem k neustálým skokům časem. V úvodu každé kapitoly je sice přesně udána časová rovina, do níž je daný děj zasazen, ale přesto chvíli trvá, než se čtenář zorientuje. Matoucí je i značné množství postav, které se navíc neustále mění.
Tempo je poněkud rozvláčné, a přestože se prakticky pořád něco děje, má člověk tendenci říct, že se nestalo vlastně vůbec nic. To skutečné drama a odhazování masek přichází až v samotném závěru knihy, zhruba na posledních sto stranách. To je při celkové délce trochu pozdě. Očekávané vyvrcholení navíc může být mírným zklamáním.
Román Q je především beletristickým ztvárněním dějin reformace a to velmi podrobným. Příběh dvou lidí, kteří sledují rozdílné zájmy, ale nakonec jsou přesto svedeni dohromady pod jediným cílem. Jedná se o impozantní historickou fresku o době před více než čtyřmi staletími. Takže přestože mi možná úplně nesedla, jako historik musím ocenit především její smysl pro detail a historickou věrnost. Rozhodně to byla příjemná učební pomůcka. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat