Žít v zemi, kde se o moc přetahují různé extremistické skupiny, rozhodně není žádný med. Pokud se navrch řadíte k liberální polovině obyvatelstva, která sice vyznává islám a věří v boha, ale nepřehání to, máte zaděláno na problémy. Marjane Satrapiová na stránkách komiksu Persepolis líčí své dětství a dospívání v zemi svazované řadou pravidel, která si Evropan ani nedokáže představit.
Marjane se narodila do bouřlivé doby. V Íránu, její rodné zemi, zuří politická krize, o moc se pere několik skupin a do toho se ještě vměšují vlivy zvenku. Írán má totiž bohaté zásoby ropy, o něž stojí Rusové i Američané. A osudy obyčejných lidí, pro něž je země domovem, je vůbec nezajímají. K moci se tak brzy dostávají náboženští extremisté, kteří nastolují do té doby nepředstavitelná pravidla. Islám je jediným povoleným náboženstvím, ženy přicházejí o prakticky veškerou svobodu i práva, musí si zakrýt hlavu a všechna závažná rozhodnutí jim musí schválit otec nebo manžel. A nesmí chybět strážci morálky, kteří bděle hlídají, že nikdo neporušuje pravidla.
Marjane je z povahy rebelka. Z autorit si nic nedělá, ráda porušuje pravidla, a to ji přivádí do problémů. Občas by udělala líp, kdyby držela jazyk za zuby a neodporovala, ona si však, zdá se, nedokáže pomoct. Všechno se v ní bouří proti bezpráví, kterého se na jejím lidu vláda dopouští. Její rodiče patří k liberálním muslimům, několik jejích příbuzných skončilo ve vězení pro nesouhlas s režimem a do toho vypuká válka s Irákem. A protože rodiče si přejí především dostat dceru do bezpečí, odešlou ji do Vídně, aby tam studovala na francouzském gymnáziu a začala život, který pro ni snad bude snazší.
Komiks Persepolis je příběhem o právu na sebeurčení, kulturních rozdílech a snaze vyrovnat se s nimi. Marjane je v komplikované situaci, protože v Evropě ji všichni považují za Íránčanku, zatímco doma v Íránu je vulgární Evropankou. Co je ve Vídni normální, v Teheránu nepřichází v úvahu. Společné bydlení nebo dovolená před svatbou není možná, dokonce i nemanželský sex je nezákonný. Problémy můžete mít i za poslouchání západní hudby nebo výrazné líčení, nemluvě o pití alkoholu a pořádání domácích večírků. Nám jako Evropanům může řada íránských zákazů připadat absurdní, ba směšná.
Autorka líčí všechna příkoří svého života, mladistvé rebelie i problémy s nadhledem a jemným humorem. Nesnaží se ze sebe dělat chudinku ani hrdinku, spíš chce představit střízlivý pohled na svoji zemi a její kulturní tradice, které jsou ovšem narušované vlivy zvenčí. Ve svém autobiografickém vyprávění ukazuje ostrůvky svobody v nesvobodné zemi a způsoby, jak se s nimi vyrovnat.
Výtvarná stránka je poměrně jednoduchá. Autorka zvolila černobílou kombinaci, čisté linie a jisté zjednodušení, zvolené prostředky však výborně korespondují s příběhovou linií a neodvádí pozornost od složitých témat, která se řeší. Výtvarný styl v sobě má dětskou naivitu a hravost, nezáludnost a čistotu. Jednotlivá políčka nejsou přehlcená postavami, v textových bublinách se dobře orientuje a čtenář si může kombinaci ilustrací a příběhu vychutnat, aniž by se ztrácel.
Persepolis je zajímavou exkurzí do kultury zcela odlišné od té naší. Írán, tedy bývalá Persie, je země velmi rozmanitá a kulturně bohatá. Má dlouhou historii i bohatou mytologii, jíž se může inspirovat. A přitom je to svět tak odlišný od toho našeho...
Žádné komentáře:
Okomentovat