Školní rok sotva začala a Mia už vězí v hluboké depresi. Právě se totiž rozešla se svou životní láskou Michaelem. A přestože se dohodli zůstat kamarády, Mia nic takového ve skutečnosti nechce. Bohužel však nemá na vybranou, proto se utápí v žalu a odmítá vylézt z postele. Zhruba v té době jí dorazí pozvánka na akci prestižní dámské společnosti Domina Rei, kde má pronést slavnostní projev. A přestože Mia tam rozhodně neplánuje jít, slíbí cokoliv, jen aby jí ostatní dali pokoj.
Válení se v posteli a celková odevzdanost však začnou brzy rozčilovat Miiny rodiče a její otec usoudí, že takhle to nemůže jít dál. Nedbaje na dceřiny protesty ji z bytu vynese v pyžamu a odveze rovnou do ordinace doktora Tzwoka - předního odborníka na psychologii dětí a mládeže. Pomineme-li jméno, které ho přímo předurčuje k jeho práci, je tento psycholog spíš rančer než lékař. Obléká se jako kovboj a neustále vykládá o koních. Na což Mia pouze valí oči.
Přestože má dívka pocit, že už nikdy nebude šťastná, protože se ocitla na nejhlubším dně, odkud není cesty ven, psycholog ji přesvědčuje o opaku. Jeho rady mají být první podanou rukou, která Miu vrátí zpátky do života. A ta se skutečně krůček po krůčku snaží najít nový smysl života, najít si nové přátele a jednoduše se postavit na vlastní nohy. A třeba se ukáže, že lidé, které jste považovali za nepřátele, vás mohou podržet víc, než takzvaný nejlepší přítel.
Devátý díl je v Miině případě vlastně jakýmsi hledáním sama sebe. Obklopuje ji sice hromada lidí, přesto si připadá opuštěná a nepochopená. Navíc se ukáže, že její nejlepší kamarádky Lilly už s ní nechce mít nic společného, přestože nevysvětlí proč a její důvody jsou možná trochu přitažené za vlasy. Svět se však může točit i bez ní, což Mia záhy pochopí. Protože dospět znamená přenést se přes malichernosti a posunout se v životě někam dál.
Mia díky svému projevu v Domina Rei narazí na starý deník své předchůdkyně Amélie, která vládla pouhých 12 dní než zemřela na mor. Její příběh napomůže Mie pochopit, že jsou lidé, kteří jsou na tom ve skutečnosti ještě hůř než ona. A pokud někdo považuje za bernou minci pomluvy a chce se utápět v nenávisti, pak je to ubožák, který měl už dávno vyrůst. Závidět totiž umíme všichni.
Přestože Mia trpí depresí, ve skutečnosti se chová celkem rozumně. Pořád brečet sice není zrovna racionální, ale při jejím zlomeném srdci to jsem schopná pochopit. Na druhou stranu totiž v jednání s lidmi dokáže projevit dostatek taktu a prokázat, že už dospěla a je schopná i ochotná dát některým okolo sebe druhou šanci. Protože každý si ji zaslouží a hlupák je, kdo to nechápe.
Kniha je psaná obvyklým čtivým způsobem. Většinou se seznamujeme s Miinými myšlenkovými pochody a můžeme sledovat, jak pomalu dospívá a konečně se začíná chovat přiměřeně svému věku. Můžeme jí přičíst k dobru, že se skutečně snaží být dospělá a relativně se jí to daří. Teď stačí jen doufat, že tempo, kterým vykročila, si udrží i dál.
Devátý díl patří k těm lepším z celé série, desáté a závěrečné pokračování je moje vůbec nejoblíbenější. A protože nenechávám práci rozpracovanou, recenze posledního dílu se dočkáte už brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat