Mia nastoupila do dalšího roku studia na Střední škole Alberta Einsteina. A protože je už ve třeťáku, zbývá jí jen tenhle rok, než bude coby ostřílený maturant vládnout škole. A že to nejspíš nebude rok snadný. Protože ještě ani pořádně nezačal, a Mia už má rozvrh, ze kterého se jí ježí všechny vlasy na hlavě. A její nejlepší kamarádka Lilly ji tlačí do voleb na předsedkyni školní rady. Což je post, který Mia zastávala v předchozím roce a rozhodně není nijak žhavá si tuhle zkušenost zopakovat.
Jedinou princezninou útěchou je její přítel Michael, s nímž se dva měsíce neviděla, protože musela trávit léto v Genovii. A jak se zdá, má pro ni úžasnou novinku, která je však tak zásadní, že ji nemůže sdělit telefonicky ani napsat e-mailem. Mia počítá se řadou možností, ale na to, co jí Michael oznámí, není ani trochu připravena. Hodlá totiž odjet do Japonska, aby zde mohl pracovat na unikátní robotické paži umožňující operace srdce bez otevření hrudníku. A co je zdaleka nejhorší - tahle práce mu zabere rok možná i víc. Minimálně dvanáct dlouhých měsíců, které bude Mia muset strávit sama v New Yorku.
Michael se snaží Mie vysvětlit, že to dělá kvůli nim. Aby měl jejich vztah šanci do budoucna. Chce své dívce i její rodině dokázat, že je jí hoden, přestože je to princezna a on jen obyčejný vysokoškolák. A navíc chce dokázat i něco sám za sebe, aby měl pocit, že za svůj život zvládl něco užitečného, co pomohlo desítkám, ne-li stovkám lidí. Ovšem Mia není schopná ani ochotná jeho pohnutky pochopit. Její jedinou snahou je zabránit za každou cenu Michaelovu odjezdu. Bez ohledu na to, jaké prostředky k tomu bude muset využít...
Mia je ve své snaze přimět lásku svého života, aby ji neopouštěla, až dojemně dětinská a její chování je lehce absurdní. Především její přesvědčení, že dokáže každým manipulovat, jak se jí zlíbí, že lidi budou tančit, jak ona píská. Nemyslí to zle, jen si neuvědomuje, že na světě existují i jiní lidé, ne jen ona. Jestli totiž něco nutně potřebuje, pak konečně dospět - duševně vyzrát a stát se lepším člověkem. Protože její snahy o seberealizaci nikam nevedou.
A pak je tu téma číslo jedna - sex. Mia se mu brání, dělá hroznou vědu ze svého panenství a připadá ji málem nepřípustné slevit ze svých ideálů o dokonalé romantické noci. Nic proti. Vonné svíčky, romantická hudba a láhev sektu rozhodně nejsou k zahození, ale kdyby se sexem všichni tolik nadělali, lidstvo nejspíš dávno vymřelo. A řekněme si to upřímně, Mia není dost vyzrálá na to, aby se s někým milovala. Protože to nechce dělat pro vlastní potěšení, ale z manipulativních důvodů.
Čím více amerických knih čtu, tím absurdnější mi připadá, jak se tamější teeangeři chovají. Asi by mě to nemělo překvapovat, už mnohokrát jsem se přesvědčila o tom, že americká mentalita je prostě jiná, ale stejně mi nad tím pořád tak trochu zůstává rozum stát. Protože nemám pocit, že tohle by bylo jen o věku hlavní hrdinky. Je to o celkové nevyzrálosti, protože Američané postrádají zdravý všeobecný přehled a většina jejich vzdělání je dílem seriálů a reality show.
Styl vyprávění zůstává v podstatě stále stejný. Mia si vede deník a líčí v něm své zážitky a především trable. Oceňuju, že je zde konečně trochu znát jistý duševní vývoj a pubertální a nevyzrálá osoba se mění v relativně rozumnou bytost. Otázka zní, jestli na to už není trochu pozdě, když vezmeme v potaz, kolik potíží si stihla přidělat. Na druhou stranu, aspoň má Mia s čím budovat do budoucna, aby konečně mohla dosáhnout vytoužené seberealizace.
Příběh se čte rychle, což je vzhledem ke krátkému rozsahu celkem pochopitelné. Navíc je do vyprávění vložena řada internetových komunikací a vpisků, které nemusí bezprostředně souviset s dějem. Pokud nemáte tenhle styl rádi, kniha vás nejspíš nepřesvědčí. Pro mě je to však nadále příjemná oddechovka, k níž se s chutí vracím.
Žádné komentáře:
Okomentovat