Jak málo někdy stačí, aby se lidský život obrátil vzhůru nohama. Smrt milované osoby je vždycky náročná pro všechny okolo, mnohem víc však pro ty, kdo jsou na ní závislí. Vypravěč, jehož jméno v knize nezazní, a jeho žena Nora se na paní A. spoléhali tak dlouho, že si bez ní najednou neumí poradit. Jejich manželství se začíná otřásat v základech a záleží jen na nich, jestli situaci ustojí...
Paní A. přišla do domácnosti zmiňovaných manželů, když Nora čekala syna, a brzy se stala nepostradatelnou pomocnicí v domácnosti i společnicí. Tmelem, jenž udržoval rodinu pohromadě a nabíjel ji pozitivní energií. Pak však ze zálohy zaútočí rakovina a paní A. musí veškerou svou energii věnovat boji s ní. Celý život dávala, zásobovala lidi okolo sebe pozitivním přístupem a teď potřebuje totéž na oplátku od nich. Rakovina je totiž zákeřná a jen málokdy dopřeje zúčastněným šťastný konec.
Vyprávění začíná vlastně od konce, tedy smrtí paní A. Následně se vypravěč retrospektivně vrací k jejich společnému životu a ve vzpomínkách si znovu promítá všemožné zážitky. Teprve ve chvíli, kdy paní A. z domácnosti zmizí, začne manželům docházet, jak moc pro ně dělala. A nejen co se péče o domácnost týče. Byla silou vyrovnávající jejich zcela odlišné charaktery a pomáhala jim překlenout vzájemné rozdíly. Jak si ale poradit bez ní?
Giordano se v této své novele opět věnuje problému rodiny. Tentokrát je příběh vyprávěn ich-formou, čtenář k němu tedy získává osobnější přístup a je hlouběji dotčen osudem hrdinů. Opět se zde řeší funkčnost, či spíše nefunkčnost rodiny, tentokrát však nikoliv z pohledu dítěte, ale prostřednictvím rodiče. Otec si musí hořce přiznat, že jeho synek není malý génius, za nějž by ho rád považoval, a buď ho kvůli tomu zavrhnout, nebo vzít na milost. Stejně tak manželé nejsou plně funkční jednotkou. Vzájemné city se vyčerpávají, rozdíly vyplouvají na povrch a stále více se projevuje individualismus každého z nich a neochota ke kompromisům. A zůstává otázkou, zda manželství stojí na dostatečně pevných základech, aby hrozící krizi ustálo.
I když to tak na první pohled možná nepůsobí, Čerň a stříbro je především o životě. Jeho nezbadatelných zákrutech, protivenstvích osudu a hrázích, které mezi sebe mimoděk stavíme. Je to ne právě veselý příběh o mezilidských vztazích, jejich křehkosti a nevyzpytatelnosti. Příběh banální, ale ve své podstatě nesmírně lidsky silný.
Žádné komentáře:
Okomentovat