Bess byla průměrná šestnáctiletá dívka žijící v provinčním anglickém městečku, která mohla vést průměrný, nijak vzrušující život. Kdyby ovšem nedorazila morová epidemie, která všechno zásadně změní...
Začínáme od prostředka. Autorka nás do příběhu vrhá bez jakýchkoliv souvislostí a teprve zpětně dění dovysvětluje. Díky tomu v čtenáři vzrůstá zvědavost a čeká, že na úvodní akci se plynule naváže. To se však bohužel nestane. Příběh se odvíjí v pomalém tempu a akce se objeví spíše okrajově. Navíc kniha slibuje, že bude o čarodějnicích, ovšem magický potenciál je využit minimálně a krom několika nadpřirozených úkazů se takřka nevyskytuje. Hlavní těžiště čarodějnictví spočívá v přírodní magii, kterou provozuje hlavní hrdinka.
Příběh se odehrává střídavě v minulosti a současnosti. Ty jsou od sebe jasně odlišeny především změnou vypravěče. Zatímco pasáže z minulosti jsou vyprávěny z pohledu Bess, ale v er-formě, se současností je čtenář seznámen prostřednictvím hrdinčina deníku a tím pádem ich-formou. Krom rozdílných kulis a rozdílných vyprávěcích metod však nejsou jednotlivé roviny nijak výrazně odlišeny.
Kniha je rozdělena do čtyř hlavních celků pojmenovaných podle keltských svátků. Každá část je uvedena krátkou pasáží ze současnosti, za níž následuje popis jednotlivých etap hrdinčina života. Nutno podotknout, že nejzajímavější je první část Bessina vyprávění, v těch dalších už lehce ztrácí švih a příběh se navíc postupně stává čím dál předvídatelnějším.
Kámen úrazu spočívá především v charakteru hlavní hrdinky. Na začátku je Bess tak trochu naivní šestnáctiletá dívka, která chce od života víc, než může dostat. Zdá se však, že tento náhled na svět jí zůstává bez ohledu na množství příkoří, jimiž si musela projít. V pasážích ze současnosti působí Bess, ač jí je skoro čtyři sta, jako nevyzrálá pubertální dívka, která se neumí se životem poprat. Tráví svůj čas neustálým útěkem z místa na místo, nikde na dlouho nezakotví a vyhýbá se jakýmkoliv bližším osobním vazbám. Vyprávění se navíc postupem času stává lehce monotónní.
Trochu problematické je i dobové zasazení knihy. Pasáže ze současnosti jsou popsané poměrně věrohodně, s minulostí je to však jinak. Autorka se sice snaží jednotlivé historické epochy, jimiž Bess prochází, popsat s ohledem na historická fakta, občas se však dopouští pokud ne přímo chyb, pak nepravděpodobností. Kupříkladu mor vypuknuvší na anglickém venkově na přelomu podzimu a zimy je skutečnost jen těžko uvěřitelná, v knize je však hlavním spouštěčem všeho dění. V rozporu s historickým rámcem knihy je i chování samotné hlavní hrdinky, které je pro minulosti až příliš současné.
Autorčin vyprávěcí styl je dvojlomný. Na jednu stranu má pasáže, které čtenáře baví a nutí ho jít dál, na druhou stranu však naráží i na zdlouhavé a ničím zajímavé části, které ho víceméně nudí. Osobně jsem navíc měla problém i s překladem. Působí to, že překladatel se snažil o doslovné převedení z angličtiny do češtiny, což místy zní velmi krkolomně. Především v případě některých slovních spojení a celkové větné výstavby.
Omega už se zřejmě poučila o tom, že kniha plná chyb a překlepů jí nedělá dobré jméno, a proto přizvala korektora. Díky tomu je typografických nedostatků v knize pomálu, přesto se vyskytují. Projevuje se to především u dějových předělů, které nejsou dostatečně odděleny, občas dokonce chybí celý řádek textu. Na srozumitelnosti to sice knize neubírá, ale ani to čtenáře moc nepotěší.
Dcera čarodějnice je průměrnou historickou fantasy, která nedokáže naplno využít svůj potenciál. V kombinaci s předvídatelným dějem, problematickou hlavní hrdinkou a místy krkolomným překladem tak před čtenáře předstupuje kniha, která sice neurazí, ale rozhodně nenadchne.
Žádné komentáře:
Okomentovat