Racek

Autor: Anton Pavlovič Čechov 

Překlad: Leoš Suchařípa 

Uvádění: Dejvické divadlo 

Premiéra: 21. března 2013 

Režie: Michal Vajdička 

Obsazení 

Irina Arkadinová - Klára Melíšková 

Konstantin Treplev, její syn - Jaroslav Plesl 

Petr Sorin, její bratr - Miroslav Krobot 

Nina Zarečná, dcera bohatého statkáře - Veronika Kubařová 

Ilja Šamrajev, Sorinův správce - Pavel Šimčík 

Pavlína, jeho žena - Zdeňka Žádníková 

Máša, její dcera - Lenka Krobotová 

Boris Trigorin, spisovatel - Ivan Trojan 

Jevgenij Dorn, lékař - Hynek Čermák 

Semjon Medvěděnko, učitel - Václav Neužil 

Jakov - David Krejčí 

Délka představení: 3 h 30 

A. P. Čechov patří ke klasikům ruského dramatu a na českých scénách je stálicí, která se pravidelně uvádí, přestože jeho hry plné psychologicky složitých postav, jsou pro režiséra docela oříšek. Michal Vajdička však neváhal tuto nelehkou roli přijmout a na prknech Dejvického divadla vytvořil inscenaci s velkorysou stopáží a skvělými hereckými výkony. 

Tvůrci se rozhodli ponechat původní Čechovův text prakticky beze změny, takže se spíš přidávalo, než škrtalo. Pokud neznáte Racka skutečně hodně dobře, dramaturgické zásahy ani nepoznáte. I to je důvod, proč představení trvá bezmála tři a půl hodiny, a přestože je bravurně odehráno, délka je na hranici únosnosti. Může za to i fakt, že Dejvické divadlo je scéna dosti komorní a vzduch se tu velmi rychle vydýchá. 

Scénografie simuluje pokoj nějakého venkovského sídla, jehož majitelé si nežijí špatně. Každý centimetr stěn je obvěšen obrazy rozličných námětů, z nichž nejpodstatnější je plátno s vypodobněním letícího racka. Jak se děj posouvá, jednotlivé obrazy ze stěn pomalu mizí a zůstávají pouze jejich obrysy. Úpadek pokoje tak koresponduje s celkovým úpadkem společnosti, která v domě žije. Jedinými kusy nábytku na scéně je stolek a několik židlí, které se přesouvají v prostoru podle toho, jak je zrovna zapotřebí. 

Kostýmy odpovídají charakteru jednotlivých postav a příliš se nemění. Asi nejčastěji se převléká Arkadinová, která jako slavná herečka nemůže připustit, aby ji společnost viděla dvakrát v témže modelu. Oproti ní doktor Dorn zvládne odehrát celé představení v jednom obleku. 

Na čem je Racek postaven především, jsou herecké výkony. Každá z postav má svůj charakteristický způsob jednání, který režisér někdy vyhnal až do extrému. Arkadina je tak teatrální v každé situaci, Máša je po většinu času opilá, vzájemné vztahy se vyhrocují ve fyzickém kontaktu... Výklad však zůstává věrný Čechovově předloze. 

V ústředním milostném trojúhelníku se představují Jaroslav Plesl jako Treplev, Veronika Kubařová coby Nina a Ivan Trojan v roli Trigorina. Pleslův Treplev je opuštěný mladík toužící po lásce a uznání, který však tak úplně neví, kam má v životě směřovat. Pevný bod pro něj znamená Nina, o niž však přichází, a jeho život tím ztrácí smysl. Nina Veroniky Kubařové je zpočátku naivní dívenka netající se obdivem ke slavným lidem a nepopiratelně přitahována k Trigorinovi. Touha po lásce a slávě ji však nakonec stáhne na dno, přičemž její úpadek je symbolizován i kostýmem. Rozevláté světlé šaty vymění za černou. Trigorin Ivana Trojana je muž bez vlastního názoru, který ochotně podléhá lichotkám, jemuž však nechybí charisma. Nina ho láká svou naivitou i bezmezným obdivem k němu, je vyvrcholením jeho snah rozhodovat se sám za sebe a nenechat se ovlivňovat. Divácky zajímavá je pak hlavně interakce mezi třemi výše zmíněnými. Mezi Ninou a Trigorinem to viditelně jiskří, zpočátku však můžeme podobnou přitažlivost vidět i mezi Ninou a Treplevem. 

Z dalších postav vyniká především sourozenecká dvojice Arkadinová - Sorin a doktor Dorn. Klára Melíšková je skutečnou femme fatale, která dokonale ovládá prostor, každou situaci a lidi okolo sebe. Když však něco z toho přestane fungovat, stává se nejistou a bezradnou a neváhá využít jakýchkoliv zbraní, aby dosáhla svého. Sorin Miroslava Krobota je ironickým komentátorem veškerého dění. Odmítá si připustit, že stárne a chce si život užívat naplno, přestože je nemocný. Lidi okolo sebe zná příliš dobře na to, aby od nich ještě něco čekal, a jen nerad se vyrušuje z klidu. Doktor Dorn je asi největším flegmatikem v celé společnosti. Hynek Čermák mu propůjčuje značné charisma, díky němuž není těžké uvěřit, že v minulosti byl největším donjuanem širokého okolí. Lidmi okolo sebe se baví, na všechno se dívá s nadhledem a sem tam si neodpustí kousavý komentář. 

Racek v Dejvické divadle je inscenací, která velmi dobře funguje, a to především díky skvělým hereckým výkonům. Asi by pomohlo trochu víc škrtat v Čechovově předloze, protože představení je vážně dlouhé, na druhou stranu i tak si dovede udržet divákovu pozornost a pobaví.