Sydney se podařilo odhalit ďábelské spiknutí na místě, které by mělo být zcela klidné. Její nadřízení to samozřejmě oceňují. Stejně jako maximální loajalitu k nim a práci, kterou je nucena dělat. Alchymisté totiž vidí ve vampýrech pekelné noční stvůry, které by v ideálním případě měly být zlikvidovány. A protože to ne vždy jde, aspoň je nutno držet je v dostatečné vzdálenosti od lidí. Všichni alchymisté jsou vychováváni tak, aby Moroje nenáviděli a báli se jich. Sydneyina obětavost, s níž denně pobývá v jejich společnosti je proto hodna úcty. Ale zajímá se někdo z nich, jak se vlastně dívka cítí?
Sydney si mezi skupinkou Morojů a dhampýru zvykla. Vlastně do té míry, že je považuje za své přátele. Je to svým způsobem jediná rodina, kterou má. Od té své je daleko a navíc stejně nikdy nedosáhne toho uznání, po kterém touží. Život v Palm Springs je podivně jednoduchý. Škola, přátelé, povinnosti... Pochopitelně nic není bez chybičky a vždycky narazíte na něco, co se vám příčí. Ale Sydney si nestěžuje. Vlastně je víc než spokojená. Za všechna ta léta totiž žije snad nejnormálnější život. A to je co říct, vzhledem k poslání, které momentálně vykonává.
K normálnímu životu pochopitelně patří kluci. Tedy, k normálnímu životu středoškolačky. (Ne že by do něj jinak nepatřili.) A světe div se, Sydney, jejíž lehce asociální chování mě občas vytáčí k nepříčetnosti, možná konečně potkala toho pravého. Jmenuje se Brayden, je pohledný, úžasně chytrý a pracuje v kavárně. A navíc má naprosto stejné zájmy jako Sydney, přehled o všemožných vědeckých problémech a neustále chuť o nich diskutovat. Jen uznat, že se plete, mu dělá trochu problémy. A přestože Sydney tvrdí, že nemá na randění čas, rozhodne se to s ním zkusit.
Breyden se zdá jako naprosto ideální kluk. A přesto se Sydney zdá, že všechno není tak úplně v pořádku. Nepodlamují se jí z něj kolena ani nemá motýlky v břiše, když ji políbí. Dokonce i Jill cítí víc, když se na ni její kluk podívá. A to je mladší a snaží se svůj vztah vést v relativně přátelském duchu. Sydney však všechno omlouvá tím, že to chce čas. A Palm Springs je tak klidné, že ho nejspíš může mít hromadu. Anebo ne? Městečko, které působí dokonale nudně se totiž velmi rychle může změnit ve scénu z akčního filmu.
Do Palm Springs přibyli dva nováčci. I když úplně noví pochopitelně nejsou, oba je známe z předchozí Vampýrské akademie. Dimitrij Belikov a Soňa Karpová přijeli, aby se pokusili vypátrat, jak se účinně bránit Strigojům. To, co se odehrálo v bytě, kde Sydney málem přišla o život, jim totiž nejde z hlavy. Proč Strigoj, změněný éterem zpět do své původní podoby, nemůže být znovu Strigojem? Jako dva bývalí příslušníci téhle ďábelské vampýří rasy se pochopitelně snaží přijít na to, jak ochránit před proměnou v démony co nejvíc lidí.
A pak jsou tu naši staří známí. Jill, Eddie, Adrian... zkrátka celá parta předstírající rodinné vztahy. A přes všechno předstírání, ty skutečné mohou být nakonec ještě mnohem zamotanější. Náznaky citů, potlačování žárlivosti, hledání záminek... vztahy mezi našimi hrdiny se vyvíjejí. A nikdy si nemůže být tak úplně jistý, jak to vlastně dopadne.
Jako správná milovnice romantiky se přímo vyžívám ve všech těch romantických náznacích. A upřímně musím přiznat, že čas od času jsem měla chuť přetáhnout Sydney něčím po hlavě. To, co je jejímu okolí zcela zřejmé, se totiž ukazuje jako něco, co ona prostě nevidí. Vlastně nevidí ani svoje vlastní city. A není to tím, že by si je nechtěla připustit, ona je prostě nechápe, protože nic podobného zatím nezažila. Zdá se tak, že jediný, kdo má aspoň trochu tušení, co se děje, je Soňa. A ano, Jill samozřejmě.
Mead je dokonalou vypravěčkou, dokáže příběh podat tak, aby se člověk ani na minutu nenudil. A co víc, dokáže ho podat tak, aby ho člověk skutečně prožíval. A přestože mám občas chuť vysypat Sydney na hlavu celou její knihovnu, je mi podivně blízká. Styl, jakým příběh podává není dravý, je racionální přesně jako ona. Promítá se do něj celá její osobnost. A tak sice čteme o stejných hrdinech jako v Akademii, ale úplně jinýma očima. A skutečně není důvod se bát, že by Mead sklouzla zpět k Rose. Sydney je prostě diametrálně odlišná a myšlenka na Rose a její přístup vám vůbec nepřijde na mysl.
Samozřejmě že v knize je celá řada skvělých momentů - vtipných, napínavých, takových, při nichž nedýcháte. A pak jsou v ní i scény, na které se prostě vyplatí si počkat. :)
Druhý díl je snad ještě lepší než první. Akce je tak akorát, aby člověk nebyl přesycen, ale ani se nenudil. Romantiky by možná mohlo být trochu víc, ale nemůžeme chtít všechno. Zdá se, že autorka nám to všechno bohatě vynahradí ve třetím díle. Nezbývá, než doufat, že vyjde hodně brzy. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat