Oblíbený Percy Jackson se vrací na scénu. Ovšem ve zcela nových kulisách. Náš hrdina totiž ztratil paměť. Nebo, lépe řečeno, bohyně Juno ho o ni připravila. Má s ním totiž velké záměry, a tak jedinou vzpomínkou, která Percyho spojuje s jeho předchozím životem, je obrázek Annabeth.
V minulém díle jsme se pohybovali v Táboře polokrevných, tentokrát zavítáme do Tábora Jupiter. Jedná se o římskou obdobu řeckého tábora, ale všechno je tady jinak. Stejně jako řečtí a římští bohové nejsou úplně titíž, ani kultura těchto dvou národů nemůže být totožná. Římané jsou dobyvatelé, vojáci. Budoucnost čtou ze zvířecích vnitřností a věštby jim poskytují ztracené Sybilské knihy. A přesně v takovém prostředí se najednou Percy ocitá. Mezi hromadou vojáků, jejichž zásady a cíle jsou zcela odlišné od těch, které zná on. Respektive znal, předtím než ztratil paměť.
Tábor Jupiter funguje jinak než Tábor polokrevných. Předně táborníci se nedělí do srubů podle svých božských rodičů, ale do kohort, vojenských oddílů sídlících v kasárnách a soupeřících navzájem mezi sebou. Římské jednotky totiž nemají ve zvyku uzavírat pevná spojenectví. Veškeré dohody jsou tak často jen naoko a hlavně trvají jen tak dlouho, dokud z toho obě, nebo aspoň jedna strana, mají užitek. Percy je cizincem a aby se mohl přidat k jednotkám, musí se za něj někdo zaručit a přijmout ho do své kohorty. Naštěstí se jeden takový člověk najde - Hazel Levesquová, členka Páté kohorty - a Percy se tak připojuje k největším zoufalcům v celém táboře. Tenhle oddíl totiž pokazí, co může.
Každý Říman se musí osvědčit v boji. A Percy má šanci dokázat, co v něm je, během dobyvatelské hry připomínající boj o vlajku v Táboře polokrevných. Jeho nadání ovládat vodu, vždyť je taky Neptunův syn, a řecké bojové umění mu napomohou k vítězství. Spolu se dvěma svými novými přáteli - Hazel a Frankem Zhangem - dobudou pevnost a poprvé po nehorázně dlouhé době tak zajistí Páté kohortě vítězství. Jako na zavolanou se vzápětí objevuje Mars a zpravuje tábor o výpravě, na kterou se má vydat Frank se dvěma dalšími táborníky. Nemůže být pochyb o tom, že zvolí Hazel a Percyho.
Cílem naší trojice je dorazit na Aljašku a osvobodit Tanata, boha smrti. Bez něj totiž obludy neumírají a neumírají ani lidé. Pokud se má svět vrátit do starých kolejí a zlo má být poraženo, musí Smrt znovu začít plnit svůj úkol. A že to nebude jednoduché, snad nemusím říkat. Trojice totiž musí svoji misi dokončit v pěti dnech. Na svátek Fortuny má být totiž Tábor Jupiter napaden. A Percy i se svými přáteli v té době musí být zpět.
Hlavním hrdinou je Percy Jackson, kdo jiný také. Už ale není synem Poseidóna, ale Neptuna. V římském táboře to ani jinak nejde. Přestože Percy je Řek a zdá se, že většina lidí okolo je schopná to nějak vycítit, zapadne mezi Římany celkem rychle. V boji se ohání řeckou zbraní z božského bronzu, jeho chvaty a údery jsou rovněž řecké, ale zdá se, že to není na škodu. Spíše naopak. Pro ty, kteří přišli bojovat s Římany, může být řecký styl nečekaný a překvapivý.
Percy ale není sám. Spolu s ním se výpravy účastní a bojuje také Hazel Levesquová a Frank Zhang. Hazel je třináct, je dcerou Plutona a do současného světa nepatří. Zemřela totiž už roku 1942 a nyní se vrátila z podsvětí. Přivedl ji odtud Nico di Angelo, její nevlastní bratr. Ten je sice synem Háda, ale do římského tábora zavítá dost často. A všichni ho považují za Plutonovo dítě. Umí totiž měnit tváře lépe než chameleon. Hazel je ale zvláštní ještě něčím, krom toho, že zemřela za druhé světové války a vrátila se mezi živé, umí totiž ze země vytáhnout drahé kovy i kameny. A navíc dokáže ovládnout ty, které už jsou na povrchu - třeba jako šperky. To všechno má ale drobný háček, toto zlato a drahokamy jsou prokleté.
Druhým Percyho společníkem je Frank Zhang. Jeho otcem je Mars, koluje v něm však také špetky Neptunovy krve a jeho rodina pochází z Číny. To všechno dohromady ho už tak dělá zvláštním, ale ve Frankovi je mnohem víc. Zdědil totiž poněkud neobvyklou schopnost. Může se stát kýmkoliv chce být. A to doslova.
V knize se objevují rovněž Amazonky, což není právě přátelská skupina, ale přesto dokážou pořádně zamíchat kartami. V čí prospěch? To se teprve uvidí. A samozřejmě nemohou chybět ani hromady nestvůr, které se nechtějí vzdát, ale poraženy být musí. Jinak to se světem dopadne špatně.
Stejně jako předchozí díl i tento je psán er-formou a vyprávěn z pohledu tří různých hrdinů. Celkem rovnoměrně se tak střídá popis událostí z pohledu Percyho, Hazel a Franka. Riordan se snaží popsat dění tak, abychom vše pochopili, o nic nepřišli a zároveň nebyli přesyceni. Jeho vypravěčské schopnosti jsou skutečně mistrovské. Dokáže do příběhu vkomponovat latinské názvy i desítky jmen nestvůr a všemožných obludek. Nejobdivuhodnější na tom je, že si je člověk neplete. Netvrdím, že si zapamtujete všechny, ale přinejmenším se v nich budete orientovat bez zbytečného přemýšlení.
Kniha je napsána velmi čtivě, děj příjemně plyne a čtenář se ani chvíli nenudí. Zdá se, že Riordan coby vypravěč nikdy nezklame.
Druhý díl nové pentalogie tedy máme úspěšně za sebou. Ještě nás čekají tři. Zdá se, že nás přenesou až do staré dobré Evropy, na území, kde se ve starověku rozkládaly Řecko a Řím. Velké proroctví nebo také Proroctví sedmi se má naplnit. Řečtí a římští polobohové jsou snad připraveni bojovat bok po boku se svými rodiči a porazit zlo, které se chystá povstat. Kdo ví? Třeba se už příště bude střídat vyprávění z pohledu sedmi různých hrdinů. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat