Rozhodnutí, kam letos pojedeme na dovolenou, padlo zhruba v půlce prosince, kdy jsme si z cestovní kanceláře přitáhli hromadu katalogů, na niž padl nejspíš celý les. Vzápětí už jen zbývalo hodit je na zem a neutopit se v nich během hledání vysněné destinace. Po urputném boji spousty podbízivých fotografií a výčtu služeb se vítězem stal Severní Kypr.
Na úvod trocha zeměpisu. Ostrov Kypr se nachází ve Středozemním moři a má za sebou dlouhou a spletitou historii. Na jeho půdě se vystřídala řada různých národů - Řekové, Římané, Benátčané, Britové -, aby v se v současnosti dělil na dvě poloviny. Jižní řeckou a severní tureckou. Boje mezi těmito dvěma národy skončily zhruba v polovině osmdesátých let minulého století rozdělením ostrova. I díky tomu je Kypr jediným státem světa, jehož hlavní město se dělí na dvě části. Řecky je to Nicosie, turecky Lefkosa. A jsou to skutečně dva různé světy.
Zatímco jižní půlka je oficiálně uznávaná, tu severní uznává jako samostatný stát pouze Turecko. Pro zbytek světa je to prostě jenom turecká provincie ležící zhruba 60 km od pobřeží Malé Asie. A ještě jedna zajímavost. Vzhledem k tomu, že posledními koloniálními vlastníky ostrova byli Britové, a to až do poloviny 20. století, jezdí se tu vlevo.
Ale vraťme se ze zeměpisné exkurze zpět domů. Od prosince do konce července je přeci jen dlouhá doba. Víc než půl roku jsme se těšili, až opustíme republiku a prohřejeme si kosti u moře. A ve světě se zatím děly věci. Když zhruba týden před tím, než máte odletět, začnou všude po světě padat letadla, říkáte si, kde se sakra stala chyba. Před očima vám běží všechny možné katastrofické scénáře a v momentálním rozpoložení byste na ten Kypr radši doplavali, než byste nasedli do ďábelského stroje jménem letadlo. Nicméně stačí panák do každé nohy, abyste pochopili, že letecká doprava je vlastně nejbezpečnější způsob cestování. Nemluvě o tom, že Ukrajině se vaše letadlo vyhýbá velkým obloukem a písečné bouře ani monzuny v nejbližší době nad Evropou nehrozí.
Den před odjezdem přichází na řadu nejobtížnější část celé cesty - balení. Na zemi máte položený kufr, na posteli hromadu svršků, knížek a dalších nezbytností a v hlavě myšlenku, že to všechno se vám zaboha nemůže do zavazadla vejít. Ale protože člověk je tvor vynalézavý, brzy přijdete na to, že spousta oblečení se dá srolovat a ještě zbude místo na tunu knih, díky nimž se hmotnost kufru nebezpečně přiblíží maximální povolené hodnotě. Ale přece je nenecháte doma. Kde jinde má člověk číst, když ne na dovolené? A ještě jedna důležitá rada - nevěřte rodičům, když vám tvrdí, že si něčeho berete moc nebo že to nebudete potřebovat. Vaše mamka možná s jednou knihou vystačí čtrnáct dní, nicméně vy, jako knihomolové, jich za stejné období zdoláte nejmíň pět a vždycky je dobré mít ještě nějakou rezervu.
Po úkladech balení je nejvyšší čas pořádně se vyspat, abychom vůbec měli energii na náročnou několikahodinovou cestu. Letadlo nám odlétá až v půl osmé večer, nicméně na letišti musíte být aspoň dvě hodiny předem. Po odbavení nezbývá moc možností. Leda tak sedět a čekat. Nejdřív se posilníme muffinem a latte z McCafé, následně už se přesuneme do bezcelní zóny, jen tak pro zahnání dlouhé chvíle prolezeme obchůdky a nakonec pozorujeme vzlétající a přistávají letadla. To naše se do vzduchu vznáší na čas. Nejdřív nás čeká let do Turecka, poté na Kypr.
Jedním z úkladů cesty na Severní Kypr je krátké mezipřistání na kterémkoliv tureckém mezinárodním letišti. Samotný ostrov totiž sice mezinárodní letiště má, ale to se nachází na jižní části ostrova. Protože Severokyperská turecká republika není oficiálně uznaným státem, zdejší letiště Ercan je vedeno pouze jako vnitrostátní. Všechny lety proto musí z technických důvodů přistát v Turecku a teprve odsud pokračovat dál. Naštěstí nejde o žádné zásadní zdržení. V našem případě trvalo mezipřistání jen nějakých čtyřicet minut.
Zatímco při odletu jsme se loučili se studenou a deštivou Prahou, při přistání v Ercanu nás do nosu praštilo horké dusno. Letiště je ve vnitrozemí, proto se teploty pohybují v letním období kolem 40 °C. Naštěstí na nás už čekal autobus s delegátkou a lahví vody, který nás odvezl na pobřeží do našeho hotelu, abychom si mohli naplno užít prázdniny.
Na Severním Kypru jsou víceméně pouze dvě hlavní letoviska - Famagusta a Lapta. Právě druhé zmíněné bylo naší cílovou destinací. Lapta je z jedné strany rámována mořem, z druhé pohořím Pětiprsty. Hotelů tu není zase tolik. Většinou se jedná o větší rezorty přímo na pobřeží. Ubytování soukromějšího rázu je k nalezení spíše v nedalekém městečku Kyrenia či Girne. Jedná se o přístav ještě z dob římských nájezdů. První pevnost tady byla vybudována už za Féničanů, následně město ovládali Byzantinci, Lusignané a Osmané. Po všech těchto kulturách se dochovaly četné památky. Za prohlídku rozhodně stojí zdejší hrad s několika expozicemi včetně nejstaršího vraku lodi na světě, stejně jako celé město. Dodnes je zde vidět střet několika kultur. Například přímo naproti mešitě naleznete křesťanský kostel.
A když už tenhle unikát ležel prakticky za rohem, nemohli jsme si nechat ujít návštěvu. Dopravit se do města naštěstí není problém, protože mezi Laptou a Girne neustále jezdí tzv. dolmuše. To jsou v podstatě minibusy, které mají svá nejlepší léta už dávno za sebou a pojmem klimatizace je v nich míněno otevření všech okének i dveří. Celkově je způsob cestování na Severním Kypru velmi svérázný. Způsob jízdy brzda plyn a klakson jako univerzální dorozumívací prostředek. Jediným pravidlem je, že pravidla nejsou. Třeba pro přednost na kruhovém objezdu platí prosté "vítězí ten nejrychlejší". A jedna praktická informace, kdybyste se náhodou do Turecka nebo na Severní Kypr chystali - neobtěžujte se hledat zastávku. Stačí jít chvíli podél silnice a každý okolo projíždějící autobus na vás přičinlivě zatroubí a naloží vás tam, kde zrovna budete stát, případně vám na zamávání zastaví. Co se vystupování týče, díky permanentně otevřeným dveřím můžete klidně vyskakovat za jízdy. Jinak ale stačí oslovit řidiče a on vám zabrzdí kdekoliv si usmyslíte. Jaký protiklad oproti našim řidičům MHD, kteří vás vidí dobíhat a schválně zavřou dveře a odjedou... zkrátka jižanská nátura je někde jinde.
Jak už bylo zmíněno, Girne je město přístavní. V minulosti sem připlouvaly především obchodní lodě, zdejší vody však nepochybně brázdili i piráti a dodnes odsud můžete vyplout na moře. Stačí se projít přístavem a narazíte minimálně na deset ochotných prodavačů, kteří vás budou přesvědčovat, že právě jejich loď je ta nejlepší a musíte s ní jet. Obvykle se jedná o poměrně malá plavidla, která se i za minimálních vln slušně houpají a na okružní plavby rozhodně nejsou koncipovaná. Výlet na moře je ale spíš o tom prohlédnout si pobřeží z větší dálky a zaplavat si v průzračně čisté vodě nebo se šnorchlem pátrat po obyvatelích mořských hlubin.
Severní Kypr jako takový je místo přímo vybízející k lenošení. Prolézání památek v úmorných čtyřicetistupňových vedrech je nesmírně vyčerpávající, proto se spíš vyplatí uvelebit se na pláži nebo u bazénu, vychutnávat koktejly a užívat si sluníčka. Turci jsou velmi pohostinní a jejich kuchyně je jedním slovem skvělá. Osobně jsem se zamilovala především do pravého tureckého čaje servírovaného v tulipánových skleničkách. A nesmím zapomenout ani na populární pomerančové freshe.
Řekněme si to upřímně - tahle dovolená byla přesně taková, jaká by správná dovolená měla být. Mraky jídla a pití, ochotný personál, spoustu sluníčka a úžasný mořský vánek. Díky neustálému pofukování si často ani neuvědomíte, jaké je ve skutečnosti horko. A pak se snadno může stát, že si při opalování spálíte i jisté partie těla, které vám pak pěkně znepříjemní sezení. Ale kdo by se zlobil pro trochu zarudlé kůže, když se nabízí tolik různých povyražení. Mezi jinými pravé turecké lázně nebo každovečerní vystoupení aquabel.
Z letošního lenošení u moře jsme se vrátily opálené, odpočinuté a nabité novou energií. A popravdě, tahle dovolená měla jedinou chybu - klidně mohla trvat o chvilku déle.
Žádné komentáře:
Okomentovat