Sophie Jordan - Drakie


Ze všech stran se na nás hrnou magická stvoření, a protože upířin už jsme dávno přejedení a vlkodlaci nejsou o moc lepší alternativa, vymyslíme si příšerky nové. A proč jim nedat něco z draků? Tyhle tvory přeci všichni milují...

Jacinda je, jak už název knihy napovídá, drakie. To znamená něco mezi drakem a člověkem. Ti skuteční, oheň chrlící draci totiž už dávno vymizeli. I když... s tím chrlením ohně to možná bude trochu jinak. Jacinda je totiž velmi výjimečná právě svojí schopností, o níž se předpokládalo, že už dávno vymizela. Dovede dštít oheň. Přesně proto je pro svůj kmen nesmírně cenná. Mají s ní velké plány. Plány, které se ovšem nezamlouvají Jacindině matce, a proto se ji i její sestru Tamru rozhodne odvézt pryč. No řekněte, vy byste dovolili, aby vaše dítě využívali jako chovnou samici?

Jacindina matka chce za každou cenu dceřinu drakii zničit, a proto obě dcery odveze do pouště - prostředí, které je pro drakie pohromou. Nedokážou tady dlouho přežít bez vody, jejich schopnost proměňovat se brzy vymizí. V tomto svém geniálním plánu však dívčina matka nepočítá s jistou drobnou komplikací. Vysokou, pohlednou a nesmírně atraktivní komplikací jménem Will, v jejíž blízkosti se Jacindina drakie probouzí k životu. Kdo říkal, že to má být snadné?

Asi si všichni umíme domyslet, jak to bude pokračovat. A kdo ne, může si knihu přečíst. Žádný překvapivý zvrat se neodehrává a všechno plyne podle scénáře, který nás už po tolika podobných Young Adult knihách snad ani nepřekvapí. Vlastně... těžko říci proč, na mě Drakie působila trochu jako Stmívání. Tím ji nijak nehaním. Dobře si pamatuju na dobu, kdy jsem na tomhle upířím fenoménu ujížděla. Jen už jsem asi moc stará, abych ještě seděla s otevřenou pusou a četla knihu pořád dokola. Nějak to není můj šálek kávy.

Ústřední dvojici tvoří Jacinda a Will - zaláskovaný pár, bez kterého se žádná pořádná kniha neobejde. Jejich vztah je protkán hromadou komplikací a nepříjemností, jak jinak bychom ale mohli ověřit sílu jejich pravé lásky. Rozepisovat se o tom, co všechno se mezi nimi děje, by znamenalo rozepisovat se prakticky o kompletním ději, a já vás nechci připravit o krásu z objevování neznámého.

Krom dvou již zmíněných je na scéně celá řada dalších. V první řadě je to Tamra - Jacindino dvojče. Na rozdíl od své sestry však nezdědila žádné drakijské geny, je tedy pouhým obyčejným člověkem. V drakijské osadě je nešťastná a strádá, protože ví, že nikdy nedosáhne na to, po čem tolik touží. V lidském světě, mezi obyčejnými smrtelníky, jako je ona sama, naopak ožívá. Najednou může být sama sebou. Nemusí si na nic hrát, snažit se nikomu zavděčit... Poprvé v životě si užívá pocit toho, že o ni někdo stojí, že je krásná a žádoucí. Dokonce víc, než mezi drakii tolik obdivovaná Jacinda.

A pak tady máme celou školu otravných i méně otravných spolužáků, nějaké ty dospělé a dokonce celou rodinku lovců drakijů. A kam byste řekli, že patří ta nádherná komplikace jménem Will? No není to ironie?

Kniha je napsaná ich-formou z pohledu Jacindy, jako tolik současných amerických autorek Young Adult i Jordan se drží v přítomné čase. Není to na škodu, děj alespoň rychle plyne a odvíjí se, je to však pohled poněkud omezující. Osobně dávám přednost spíše klasické er-formě a vševědoucímu vypravěči nebo střídání pohledů. Do děje to vnese nový prvek. Ale co, člověk nemůže mít všechno.

Slovník autorky je relativně omezený. Vychází z pohledu vyprávění a přizpůsobuje se mluvě teenagerů. V podstatě proti němu nemám ani to nejmenší. Do prostředí pasuje, stejně jako nové či staronové pojmy, které autorka buď sama vymýšlí, nebo ji alespoň dává nové významy. Nebudu tvrdit, že kniha není čtivá. Je. Přelouskáte ji celkem rychle, čemuž pochopitelně nahrávají i zvolené vyjadřovací prostředky.

Podtrženo sečteno, Drakie není tak úplně moje krevní skupina. Těžko říct, co konkrétně mi nesedlo, možná už jsem na tenhle druh četby trochu moc stará. Zbožňuju romantické příběhy, ale tohle prostě nebylo ono. Drakie je napsaná dost dobře, aby mohla aspirovat na čelní postavení v něčí knihovničce. V mojí to však nebude.

Žádné komentáře:

Okomentovat