Francesca Zappia - Eliza a její nestvůry

Někteří lidé se vyžívají v popularitě, jiní raději zůstávají ve stínu a moc na sebe neupozorňují. Eliza rozhodně patří k tomu druhému typu. Ve škole je fakticky neviditelná. Popravdě je tou divnou holkou, s níž se nikdo nechce bavit a která lidem tak trochu nahání strach. Na internetu se však stává někým úplně jiným. Autorkou populárního a velmi čteného komiksu Nestvůrné moře. O její skutečné totožnosti se vedou dlouhé a zbytečné debaty. Dokud se ona sama nerozhodne vyjít ze své anonymity, mají všichni fanoušci smůlu. Anebo ne?

Eliza je v podstatě průměrná teenagerka, která tak úplně nerozumí skutečnému světu. Dalo by se říci, že trpí určitou sociální fóbií, protože pobyt mezi větším množstvím lidí jí dělá problémy, pokud dotyčné anebo celé prostředí dobře nezná. Každé ráno sice vyráží do školy, ovšem s nikým se tam nebaví, a hned jak může, vrací se zase domů k počítači. Jediní přátelé, které má, jsou ti online. A ani tak jich není příliš mnoho. Pokud ji něco skutečně naplňuje, pak je to tvorba jejího internetového komiksu Nestvůrné moře, z nějž se za pár let, co jej tvoří, stal doslova fenomén.

Eliza zná své fanoušky pouze prostřednictvím internetu. Nikdy se s nimi nesetkala jinak než online a vlastně po tom ani příliš neprahne. Když se však u nich ve škole objeví nový žák, Wallace, změní se to. Chlapec totiž patří k předním fanouškům jejího komiksu. Dokonce na něj píše své vlastní fanfikce. Eliza je tím trochu zaskočena, ale zároveň mile překvapena. Není si však jistá, jestli před ním odhalit svou pravou totožnost, proto se raději vydává za další z mnoha fanynek. Poprvé za velmi dlouhou dobu však získává přítele z masa a kostí. A možná dokonce víc.

Román velmi citlivou formou zpracovává problém sociálních fóbií a úzkostí a ukazuje teenagery peroucí se s psychickými problémy. Autorka nevyužívá nijak lektorský nebo edukativní styl, nechává své hrdiny všechny vzestupy i propady naplno prožít a skrz jejich emoce ukazuje, jaké to je žít ve světě, kde vám lidé nerozumí nebo rozumět nechtějí. Hrdinové přitom nemají tendenci stavět se do role obětí nebo fňukat kvůli svým problémům. Naopak se s nimi snaží vypořádat, jak nejlépe umí, ideálně si je připouštět co nejméně. Autorka zároveň ukazuje, že lidé s psychickým problémem bývají pro svou jinakost často ostrakizování a šikanováni, a to nejen v kolektivu, do nějž nezapadají, ale mnohdy nepřímo i lidmi, kteří se jim snaží pomoct, protože jim na nich záleží, ale přistupují k věci ze svého vlastního hlediska bez ohledu na skutečné pocity dotyčné osoby.

Zároveň je román výpovědí o tom, jaké je to vlastně tvořit a co tvůrčí zápal znamená. Autorka velmi přesně popisuje proces tvorby uměleckého díla, od jeho prvních nesmělých krůčků až do okamžiku, kdy se vydá do světa žít vlastním životem. Jak Eliza, tak Wallace nacházejí v tvorbě útěchu, je nedílnou součástí jejich života, ovšem někdy ji stejnou měrou nenávidí, jako milují.

Autorka má velmi čtivý styl, který dovede čtenáře strhnout. Vypravěčkou je Eliza, která má přes svůj sociální handicap velmi bohatý vnitřní svět a spoustu námětů k úvahám. Autorka se nebojí popisovat ani její úzkostné či depresivní stavy a odhaluje tak čtenářům pocity, které si mnozí vůbec nedovedou představit. Otevírá tak v rámci žánru velmi podstatná témata, o nichž se bohužel nemluví dostatečně často a která jsou stále ještě do určité míry tabuizována. Vedle klasického textu je příběh doplněn ještě o krátké úryvky z tvorby obou hlavních hrdinů, které se obvykle nějakým způsobem vztahují k situaci popisované v hlavním románu.

Eliza a její nestvůry je kniha nesmírně milá a čtivě napsaná. Přestože se zabývá poměrně vážnými problémy, příběh je vyprávěn s lehkostí a nadhledem. Autorka prostřednictvím své knihy zároveň vzdává hold procesu tvorby a umění jako takovému a ukazuje, jak vytváření čehokoliv otevírá před lidmi zcela nové obzory. Příběh vás dokáže strhnout, pohltit a především ve vás ještě po dočtení bude rezonovat. Což by dobrý román měl.