Ten o předsevzetích


Máme tady začátek nového roku, což je pro spoustu lidí příležitost dát si předsevzetí. Změna letopočtu jako by v nás evokovala potřebu něco se sebou a svým životem udělat. Leden považujeme za příležitost k novému startu, vyzkoušení nových věcí či změně životního stylu. Na tom není nic špatného, protože změny jsou potřeba a mnohdy nám jenom prospějí. Proč je však nutně podmiňovat předsevzetím?

Zdá se mi, že rok co rok je to totéž. Lidé během vánočních svátků mají dostatek příležitostí přemýšlet o tom, co by chtěli ve svém životě změnit a vzhledem k blížícímu se konci roku před sebou navíc vidí perspektivu brzkého nového startu. Jakmile se tedy kalendáře přetočí na 1. ledna, nadšeně nakupují permanentky do fitness center nebo ve výprodejích pořizují o číslo menší oblečení, do něhož plánují zhubnout. Problém je, že prvotní nadšení jim vydrží dva týdny, maximálně měsíc, a když se nedostaví kýžené výsledky, přichází zklamání a absolutní skepse. Předsevzetí najednou berou za své a zůstává pouze pachuť nad promrhanými penězi, které se daly vynaložit mnohem účelněji.

Problém předsevzetí spočívá v tom, že lidé obvykle mají nerealistická očekávání. Často si dávají dlouhodobé cíle, které ovšem chtějí splnit v co nejkratším možném čase. Nemluvě o tom, že k jejich plnění mnohdy přistupují dost násilně. Pokud jste celý život nic nedělali a najednou začnete chodit pětkrát týdně do fitka, leda se zdravotně odrovnáte. Stejně tak je nesmysl stát se ze dne na den vegetariánem nebo dokonce veganem. V první moment to totiž může vypadat jako dobrý nápad, ovšem jenom do momentu, než se vám začnou nedostávat živiny, na které je váš organismus zvyklý.

Celý cirkus okolo předsevzetí mi občas připadá trochu přehnaný. Někdy mi připadají jako dobrá výmluva, proč něco nedělat. Je přece mnohonásobně snazší říct, že s něčím začnu po Novém roce, když je to jenom datum ve vzdálené budoucnosti, než se skutečně k nějaké činnosti dokopat. Na lednu přitom není nic až tak magického. To pro nás ta změna číslovky vážně znamená tolik?

Osobně si novoroční předsevzetí nedávám, nemá to totiž cenu. Moc dobře vím, že pokud nemám dostatek vůle s čímkoliv začít bez ohledu na aktuální roční období, datum 1. ledna na tom nic neznění. Jistě, říkám si, že budu víc cvičit, víc spát a ještě víc omezím nezdravé jídlo a alkohol, prostě si budu udržovat zdravý životní styl. Jde však spíše o dlouhodobé cíle, které se snažím dodržovat celoročně a navíc už nějakou dobu. Možná spíš než předsevzetí si dávám sliby. O tom, co nového v roce 2020 vyzkouším a zažiju.

Co bych tedy v tom novém roce s krásným kulatým letopočtem chtěla? Rozhodně vyzkoušet nové věci. Kupříkladu jsem od Ježíška dostala cukrářský kurz, takže se budu učit péct tartaletky. Sama sobě jsem navíc nadělila kurz šití, protože už dlouho je mým snem naučit se šít oblečení. Jednou bych si ráda vyrobila historický kostým a tohle je první krok. Krom toho chci rozhodně cestovat, byť ještě úplně nevím, kam to letos bude. Zatím to vypadá, že bych mohla v létě vyrazit do Portugalska a na jaře do Dánska. Jsem si poměrně jistá, že budou i další destinace, ale jaké, to se nechám překvapit. :)

Co dalšího bych chtěla v novém roce zvládnout? Hodně číst, což u mě není zas až tak obtížně splnitelný úkol, hodně psát, což s mými grafomanskými sklony taky nebude až takový problém (nemluvě o pracovních textech, kterým se stejně nevyhnu), hodně chodit do divadla a třeba trochu víc do kina, trávit co nejvíce času s lidmi, které mám ráda. A hlavně zůstat otevřená všem potenciálním dobrodružstvím a výzvám, které na mě v roce 2020 čekají.

Možná budu znít jako člověk, který žádná předsevzetí nikdy nedodržel, a proto na ně rezignoval, ale předsevzetí jsou podle mě k ničemu. Pokud něco nechcete dělat, jenom samotné vědomí toho, že jste si to na Nový rok slíbili, vás nepřiměje s tím začít. Anebo vytrvat. Takže moje rada je jednoduchá - dělejte věci, které vás baví, přináší vám radost a máte z nich vnitřně dobrý pocit. Dělejte věci, protože chcete, ne protože máte pocit, že byste měli. A pokud jedna věc nevyjde, zkuste jinou. Od čeho jiného máme život, než abychom testovali, co nás udělá šťastnými? Tak vykročte do nového roku pravou nohou a užijte si těch nadcházejících 366 dní s plnou parádou.

4 komentáře:

  1. Já mám hodně podobný názor. Dříve jsem si coby mladá naivní puberťačka zkoušela nějaké to předsevzetí dát, ale byly to spíše takové hlouposti.

    Jak ty píšeš, že ty si dáváš jakési sliby a přání, mám něco podobného. Jen tomu říkám osobní cíle :) Cíl pro tento rok je být dobrá máma, protože mě tato role příští měsíc čeká :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já si myslím, že mít cíle a předsevzetí je skvělá věc, která člověka posouvá dál, se vyplatí, ale taky už jsem pochopila, že to s Novým rokem úplně nesouvisí. Jasně, samozřejmě i já se nechávám semlít, ale využívám Silvestr hlavně k nějaké rekapitulaci, ujasnění si, co jsem dělala dobře, co špatně, v čem chci pokračovat, co ve svém životě chci změnit... A jasně že to nejde nikdy podle plánu. A že většinou právě 1.1. je úplně nejblbější začít, protože to není obvyklý den. Takže tvůj názor chápu. :)

    A držím palce s tím kurzem! Já ke svátku dostala kaligrafickou sadu, tak je asi "cíl" jasný - zkoušet to s inkoustem. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Taky hodně štěstí s inkoustem. Kaligrafie mě vždycky lákala, třeba se k ní taky časem nechám zlákat. :)

      Vymazat