Lin Rina - Kroniky prachu

Život na konci 19. století je pro ženy z určité majetkové vrstvy poměrně idylický. Žádné existenční problémy, žádné povinnosti. Své dny mohou trávit v klidném nicnedělání a jejich jedinou starostí je, jak se dobře vdát. Ovšem ne pro každou musí být sňatek prioritou. Zvlášť když odpovídající partner je v nedohlednu. Kroniky prachu tak trochu kopírují styl příběhů Jane Austenové a navlékají ho do modernějšího hávu. Chybí jim však lehká ruka a nadhled této britské autorky.

Animant nade vše miluje knížky. Čtení je prakticky jedinou náplní jejího života, který vede s rodiči na malém městě. Její matka pochopitelně nejvíc touží po tom, aby se její dcera výhodně vdala, ta však má na věc poněkud jiný názor. Tím spíš, když jí přítomní muži svým vzděláním nesahají ani po kotníky a v jejích očích to jsou jednoduše zabednění tupci. Vydržet v jejich společnosti aspoň pár minut je pro ni hotové utrpení. A celý život? Tak to radši rovnou zůstane sama a bude si poklidně číst ve svých oblíbených knihách. Jenže pak přijde nabídka, která se prostě nedá odmítnout.

Animantin strýc pracuje na londýnské univerzitě a má zásadní problém. Potřebuje zaměstnat asistenta knihovníka, který by na svém místě vydržel. Vedoucí knihovny se totiž s nikým nesnese, lépe řečeno nikdo se nesnese s ním. Strýček proto místo nabídne Animant pod podmínkou, že vydrží měsíc. A protože dívka touží odjet do Londýna a aspoň na chvíli tak vyklouznout z područí své matky s hlavou plnou svatebních plánů, nadšeně kývne. Práce v knihovně ani sám knihovník přeci nemohou být tak strašné...

Příběh, který autorka stvořila, se šine vpřed velmi pozvolným tempem a je vlastně úplně o ničem. Primárním námětem je život hlavní hrdinky a její cesta k tomu konečně dospět. Dost výrazná je také romantická linka, která je však velmi předvídatelná a nepřichystá si pro čtenáře žádné výraznější překvapení. Autorka se sice snaží do příběhu vnést některá společenská témata jako jsou sociální rozdíly, boj žen za svobodu nebo antisemitismus, žádné z nich ale pořádně nerozvine ani nedotáhne do konce. Zůstávají tak jenom jako jakési podivné polotovary, což je škoda, protože kdyby se s nimi důsledněji pracovalo, mohl román získat nový rozměr. Takhle zůstává pouze velmi pomalou historickou romancí.

Hlavní hrdinka je v mnoha ohledech poměrně nesnesitelná. Částečně se to dá připsat na vrub jejímu mládí, některé aspekty její osobnosti a způsoby chování však s věkem nijak zvlášť nesouvisí. Animant se vyznačuje určitým druhem arogance či spíše snobismu, který sice není vyloženě nepříjemný, ale v některých momentech je přesto poměrně iritující. Zvlášť rozčilující je poslední zhruba třetina knihy, v níž si hrdinka naplno uvědomí svou zamilovanost a neustále ji čtenáři omlacuje o hlavu, jako by měla strach, že by tuto informaci snad mohl zapomenout, kdyby ji nezmínila na každé druhé straně. Animantin mužský protějšek vychází z tohoto srovnání o poznání lépe, byť ani on se nevyhýbá jistému druhu zkratkovitého jednání a arogantní zaslepenosti.

Autorka se bezpochyby inspirovala romány Jane Austenové, schází jí však její lehkost a nadhled. Román nepostrádá vtipné momenty, řada pasáží vám dokáže vykouzlit úsměv na rtech. Jiné však působí trochu na sílu a v celkovém kontextu možná i zbytečně. Snaha o nadsázku bohužel autorce příliš nevychází, je však otázkou, zda za to nemůže i překlad, který místy poněkud drhne a působí zbytečně šroubovaně. S ohledem na časové ukotvení děje kamsi na konec 19. století je jistá květnatost pochopitelná, přesto by však určitě šlo podat příběh s trochu větším nadhledem. Větší rozpracování by si zasloužil konec, který je v porovnání s hlemýždím tempem zbytku velmi uspěchaný a navíc zanechává určitá nedovysvětlená místa.

Kroniky prachu vůbec nejsou špatnou knihou. Je to velmi příjemná a nenáročná historická romance, která vlastně ničím nepřekvapí, ale právě svou předvídatelností je čtenářsky tak atraktivní. Nečekají vás v ní totiž žádné zásadní zvraty ani nepříjemná překvapení a naplní přesně to, co slibuje. Jste-li stejně jako já milovníky Jane Austenové, příliš ji v románu nehledejte, jenom by mu to uškodilo. Pokud ale máte rádi pomalou romantiku a užíváte si popis komplikovaných vztahů, neváhejte. Kroniky prachu jsou totiž přesně tím druhem velmi odpočinkové literatury, kterou čas od času potřebujeme všichni, abychom si pročistili hlavu od všedních starostí.