Pět zvláštních agentů na přísně tajné misi v Paříži, kteří toho o sobě moc nevědí. Fungují sice jako organizovaná skupina, v rámci zachování bezpečnosti jich všech však navzájem znají výhradně svá krycí jména. Tři muži, dvě ženy a před nimi úkol získat pro Američany co nejvíce informací, které jim můžou pomoct vyhrát válku.
Na začátku stojí pět mladých Američanů, kteří se z různých důvodů rozhodnou přistoupit na trochu zvláštní vládní nabídku a podstoupit výcvik, jenž z nich udělá tajné agenty. Mají zakázáno sdělovat si o sobě jakékoliv podrobnosti, neznají dokonce ani svá jména. Všichni však ovládají němčinu a francouzštinu, což je dokonale kvalifikuje pro chystanou misi. Každý z nich navíc má i vlastní osobní důvody, proč chce do nepřátelské země odjet a plnit v ní přísně tajný úkol. Bucky spíše náhodou odhalil pravdu o svém původu a rád by v Paříži získal jistotu; Victorie někde nad francouzským územím ztratila svého snoubence a je odhodlaná ho najít, ať už živého nebo mrtvého; Bridgette je talentovaná módní návrhářka, již ve Státech žádná zářná kariéra nečeká, nemluvě o tom, že špionáž proti Němcům je pro ni druhem osobní pomsty; Chris byl kvůli svému drobnému handicapu odmítnut v armádě a hledá proto jiné způsoby, jak se do války zapojit; a Brad prostě jen chce být užitečný.
Po absolvování výcviku se tým Vážka přesouvá do Paříže a zahajuje svou misi. V podstatě nemají za úkol nic konkrétního, jejich poslání se skrývá pod vágním označením sběr informací. Do jejich životů navíc zasahuje až absurdní množství vysoce nepravděpodobných náhod, jejichž většina z historického hlediska vůbec nedává smysl. To je ostatně jedna ze zásadních slabin románu, prostě není historicky věrohodný. Druhým problémem je fakt, že na téměř pěti stech stranách se vlastně vůbec nic neděje. Čtenář se za celou dobu nedočká žádné větší akce, a dokonce ani skutečnost, že je válka, jako by v příběhu nehrála žádnou zásadnější roli. Historický rámec slouží románu jako pěkná kulisa, ale nic víc.
Román postrádá jednotnou příběhovou linii a není jasné, kam vlastně směřuje nebo co má předat. Skládá se z velmi krátkých kapitol, které na sebe téměř nenavazují a v podstatě pouze vrství na sebe nesouvisející situace. Struktura působí roztříštěně, řada momentů by si zasloužila podrobněji rozvést a řada vztahů prohloubit, jelikož působí povrchně a nevěrohodně. To je konec konců problém i postav samotných, které postrádají propracovanější psychologii a uvěřitelnější motivace. Přestože na první pohled by se mohlo zdát, že rozsah románu je vcelku velkorysý, na množství postav, které se v něm pohybují, je to málo. Na každého z hrdinů zbývá jen velmi omezený prostor, na němž nemá šanci se pořádně rozvinout, takže chování a jednání jednotlivých charakterů ve výsledku nepůsobí konzistentně (snad až s drobnými výjimkami).
Je velmi těžké označit Vážku za historický román, protože autorka se dopouští řady faktických chyb, absence jakékoliv uvěřitelnosti už byla zmíněna výše. Skoro se zdá, že chtěla sepsat špionážní román z válečné Francie, ale příliš se nenamáhala se zjišťováním dobových reálií. V románu nevystupuje jediná reálná historická postava (snad s jedinou výjimkou), vůbec se v něm neřeší válečný vývoj v okupované Francii a ani s francouzskými reáliemi jako takovými to není nijak horké. Připočtou-li se k tomu všechny absurdní náhody a nepravděpodobnosti, označit tento román za historický s čistým svědomím prostě nejde.
Vážka je dobře a čtivě napsaný příběh, který se nicméně veze na snad až příliš poklidné vlně a za historický román se dá označit jenom s přimhouřenýma očima. Autorka mnohem víc sází na atraktivní téma než na propracovaný děj a postavy. Všechno, co se v knize odehrává, je nesmírně povrchní, autorka snad ze strachu, aby se neutopila v historických reáliích, nejde nijak do hloubky. Dějiny zůstávají líbivou kulisou, ale stále jen kulisou, s níž se pořádně nepracuje a která tvoří rámec pro tematicky velmi slabý příběh. Dějová linka ani charaktery bohužel nejsou pořádně propracované, chybí jednotnější vyprávěcí linie i podrobnější povahokresba. Všechno na románu jako by ustrnulo kdesi na půli cesty. Schází věrohodnost, napětí, nosné téma i zajímavé postavy. V podstatě je to taková pohádka pro dospělé, která se dobře čte, ale nijak vás neobohatí a milovníky propracovaných historických románů možná spíš roztrpčí. Se skutečnou drsnou historií druhé světové války totiž nemá nic společného.
Žádné komentáře:
Okomentovat