Sophia Fritz - Toxická feminita

Ve spojení se ženskou otázkou se dost často hovoří o toxické maskulinitě, která vede k nerovnému postavení obou pohlaví. Ne vždycky však musí být na vině muži. Německá spisovatelka a novinářka Sophia Fritz se ve své knize Toxická feminita zamýšlí nad tím, jaké vzorce chování bývají popisovány jako typicky ženské a jak moc mohou sklouznout k toxicitě, která ženám neslouží, ale spíše škodí.

Kniha má charakter eseje, v níž se autorka snaží odprezentovat vlastní názor podložený spíše novinářskou než výzkumnou prací. Odkazuje se sice k výzkumům nebo jiným pramenům, vychází však především z vlastního pozorování a rozhovorů vedených se ženami ve svém okolí, nikoli z vědecky podloženým prací. Otevřeně to však přiznává a několikrát čtenáře upozorňuje na to, že se nad problémem zamýšlí z vlastní perspektivy a na základě svých vlastních zážitků. I její styl je spíše publicistický než odborný, což nicméně podporuje celkovou čtivost.

Autorka knihu dělí do pěti hlavních kapitol, přičemž v každé rozebírá konkrétní prototyp ženského chování. Od Hodné holky přes Silnou ženu, Mamku a Oběť až po Mrchu. Popisuje typické chování, které je právě s tímto označením spojené a poukazuje na fungování daného prototypu v běžných situacích. Jednotlivé prototypy od sebe striktně neodděluje, naopak prezentuje způsoby, jakým se mohou klidně všechny sejít v jediné osobě. Snaží se poukázat na vlastnosti, které jsou pro ženy typické a které mohou být v rámci jejich chování či jednání považovány za toxické. Ve své podstatě tak trochu střílí do vlastních řad, protože definuje chování, které může být silně manipulativní nebo naopak staví ženy do podřízené pozice, a poukazuje tak na fakt, že za nerovnoprávnost si v některých ohledech mohou ženy samy. Zároveň však podotýká, že na vině je i výchova a vzorce, které máme tendence přebírat od našich matek a celkově předchozích generací.

Kniha je v mnoha ohledech velmi osobní, jelikož autorka své názory demonstruje na vlastním chování a předsudcích, které má vůči ostatním ženám. Obrací se nejčastěji právě sama k sobě a poukazuje na mimoděčné projevy vzájemné toxicity, které jsou v ženách nějakých způsobem zakořeněné, stejně tak však na přehnanou submisivitu vůči mužům či jakýmkoliv autoritám. Cílem textu určitě není ženy dehonestovat či je úmyslně ukazovat v negativním světle, spíše otevřít jim oči a pomoci jim uvědomit si, jak může jejich často bezděčné chování působit.

Autorčin styl je rozhodně čtivý, občas však působí lehce krkolomně a je potřeba se soustředit, aby čtenáři neuniklo, co se autorka vlastně snaží sdělit. Některé argumenty a pasáže se opakují, jiné na sebe porůznu navazují a rozvíjejí se. Navzdory členění může text občas působit trochu nepřehledně, protože mu schází propracovanější struktura. Opět to souvisí s jeho esejistickým charakterem, jelikož autorka dost často navazuje na myšlenky, jak ji napadají, aniž by se je snažila zasadit do širších souvislostí či kontextu.

Toxická feminita je rozhodně zajímavou knihou, která ukazuje trochu jiný pohled na problematiku feminismu a v podstatě poukazuje na momenty, v nichž jdou ženy samy proti sobě. Autorka vychází primárně ze svých vlastních zkušeností a veškeré poznatky a pozorování vztahuje zase primárně sama na sebe. Dovede psát čtivě, text se čte velmi lehce, místy však přece jen trochu chaoticky a krkolomně. Navzdory tomu se ale jedná o zajímavý příspěvek do feministické prózy, který stojí za to minimálně prolistovat.

Tímto děkuju nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit tady.