R. F. Kuangová - Babylon

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Vědění znamená moc, a to nejvíc v momentě, kdy jej umíte správně využít. Co na tom, že to nemusí být vždycky úplně morální nebo sloužit vyššímu dobru. Historii totiž píšou vítězové, kteří si ji ohnou přesně tak, jak se jim právě hodí...

Robin se narodil v Číně a několik let tady také vyrůstal. Pak však přišla epidemie, která jej připravila o matku a z níž on sám vyvázl jenom díky zásahu anglického profesora. Ten se rozhodl chlapce odvézt s sebou, poskytnout mu výchovu a jakmile dospěje do správného věku, zapsat jej na Oxford. V Babyloně, tamějším překladatelském ústavu, totiž bude jeho schopnost plynně hovořit několika jazyky nesmírně ceněná. Zejména jeho čínština se bude hodit, jelikož celá Anglie žije stříbrotepectvím a pro něj jsou orientální jazyky mimořádně vhodné.

Ve stejném ročníku jako Robin studují ještě další tři studenti. Indický chlapec, černošská dívka a mladá Angličanka z lepších poměrů, jelikož ústav překladatelství je jediný ochotný přijímat ke studiu ženy. Mezi těmi čtyřmi se velmi brzy začne vytvářet hluboké, takřka rodinné pouto. A to navzdory faktu, že jsou každý jiný a najít společnou řeč je pro ně občas mimořádně komplikované. Netrvá dlouho, než si Robin začne uvědomovat, že svět za hranicemi Oxfordu je jen dobře udržovaným pozlátkem, které nemá s realitou mnoho společného. Existuje však vůbec nějaká šance, jak dokázat světu, že to, co se tu děje, je hodně špatně?

Autorka se ve svém románu rozhodla soustředit na řadu palčivých otázek spojených s kolonialismem a jeho dluhem, z čehož potom vyplývá problematika rasismu, xenofobie a nerovnoprávného postavení žen. V textu se totiž řeší nejen problematika nadřazeného postavení konkrétní rasy, ale také rétorika, která něco podobného zdůvodňuje a často dokonce ospravedlňuje. Autorka vychází z historických faktů, které si podle potřeby dobarvuje, poselství však zůstává stejné. Snaží se poukázat na zneužívání a vykořisťování kolonizovaných národů, jimž je upíráno právo na sebeurčení pod falešnou záminkou většího dobra a lepšího života pro všechny. Celkové vyznění románu není příliš pozitivní, jelikož se jedná o velmi otevřenou společenskou kritiku, která se nebojí opírat do lží, na nichž je do jisté míry postavena celá naše společnost.

Tím druhým, co se v románu silně řeší, je otázka jazyka a toho, jakým způsobem právě on přispívá k sebeurčení. Hrdinové se jím zabývají na mnoha různých teoretických úrovních a autorka jejich prostřednictvím poukazuje na zrádnost překladu, který nemůže nikdy dokonale obsáhnout původní význam už jen pro ten prostý fakt, že různé jazyky fungují různě a skrývají jiná úskalí. Autorčin styl je velmi vybroušený, do jisté míry hravý, což jen podtrhuje téma jazyka, zároveň se v něm však skrývá kritický osten.

Babylon není příliš pozitivní čtení, spíše naopak. Autorka se rozhodla na historickém pozadí a s lehkým fantastickým twistem představit problematiku kolonialismu a jeho dopady, k nimž máme tendence více či méně úmyslně zůstávat slepí. Vytváří silnou společenskou kritiku platnou i v dnešní době a dnešní společnosti, přestože poměry se za těch zhruba dvě stě let změnily. Alespoň částečně. Mimo to je však román také poctou jazyku, jeho kráse a bohatosti a nesčetným významům, které lze jeho prostřednictvím vyjádřit. Není to úplně klasická historická fantasy, rozhodně se však jedná o román, který si zaslouží pozornost.