Nějak začínám mít pocit, že čas letí jako bláznivý. Člověk se málem ani nestačí nadechnout a je tu konec měsíce. Jednoduše se toho spoustu děje, pořád je na co se těšit, tudíž není divu, že jako by dny měly najednou nějak málo hodin. Každou minutu je nicméně potřeba si užít na maximum.
V dubnu byl čas užít si zase trochu cestování. Ano, já vím, jsem každou chvíli někde, ale cesty k mému životu prostě tak nějak bytostně patří. Tentokrát jsem už potřetí nasedla do vlaku, který mířil do Neznáma. A vůbec poprvé za celou dobu existence téhle akce jsme neskončili na východ od našich hranic, nýbrž na západě. Vypravili jsme do Německa, dostali šanci prozkoumat Hamburk a Postupim a byly to čtyři dny nabité zážitky, krásnými místy a skvělou společností. Jsem zvědavá, kam nás vlak třeba zaveze příště, protože mám v plánu s ním zase někdy vyrazit. Z Velikonočního putování jsem pro vás samozřejmě připravila vlog a článek.
Krom toho jsme v dubnu taky oslavili několikery narozeniny, jednak slavila mamka, takže jsme si už tradičně zašli na jídlo, jednak několik mých kamarádů, tudíž se mi sešel oslavami natřískaný víkend, kvůli němuž byla moje introvertní dušička velmi záhy přesocializovaná. :D Ale bylo to fajn, nemůžu říct, že ne.
Jak březen divadlu moc nepřál, v dubnu jsem si to bohatě vynahradila. Vlastně jsem byla v divadle tolikrát, že by si jeden mohl myslet, že už v něm málem bydlím. Na dvou představeních jsem byla pracovně, protože šlo o premiéry. Napřed to byl v Rokoku Podivuhodný případ Benjamina Buttona, který stoprocentně doporučuju, potom v ABC Neboj bejby, to je jazz!, který za sebe doporučit úplně nemůžu, ale jsem si jistá, že divácky to bude velmi vděčná podívaná. Kromě toho jsem zavítala do Semaforu na Kytici, primárně podpořit kamarádku, která v ní hraje, ale i ze zvědavosti, jelikož tahle inscenace je už v podstatě legendární. Z podobného důvodu (tedy hrající kamarádka, nikoliv legendárnost inscenace) jsem znovu zašla i na Popelku a ano, bylo to i napodruhé milé. Hodně netradičním divadelním zážitkem byl Krásný nový den, což je prožitková imerzivní inscenace, v níž si na zhruba hodinu otestujete, jaké to je obejít se bez zraku, pro většinu lidí jejich nejdominantnějšího smyslu. Místy je to zážitek hodně intenzivní, který můžu doporučit. Hodně mě bavil taky Kurt a Sid, který v podstatě pojednává o poslední noci Kurta Cobaina, během níž vede trochu bizarní a zcela fiktivní rozhovor se Sidem Viciousem. Po delší době jsem se vypravila na Fidlovačku na muzikál Donaha!, který sice měl pár světlých momentů, ale jako celek mě spíš nudil. No a závěr měsíce pak patřil divadlu ABC, jelikož jsem zašla na Vojnu a mír, kterou jsem viděla už kdysi po premiéře a teď si dala repete. A musím konstatovat, že ta inscenace je nádherná, takže mě moc mrzí, že jde v červnu do derniéry. Druhou návštěvou v ABC byly Gulliverovy cesty, které měly premiéru v březnu, ale na níž jsem chyběla, tudíž teď jsem si to vynahradila. Nemůžu říct, že by to bylo vyloženě špatné, ale ani nemůžu říct opak. Prostě neurazí, nenadchne.
I s ohledem na to, kolik divadel jsem zvládla, asi není překvapivé, že na sledování čehokoliv nebyl čas. Mám rozkoukaných pár reality show, ale o těch se tady zmíním, až je dojedu. :)
A teď pojďme mrknout na čtení. Celkem jsem zvládla 12 kousků, z toho tři na posudek. Ani jedna z posudkovaných knih nebyla zlá, jedna mě vyloženě nadchla, ty zbylé byl spíš průměr. Jak to bude s vydáním, se teprve uvidí. Měsíc jsem každopádně zahájila audioknihou Neviditelné ženy, která řeší, jak moc je náš svět uzpůsoben mužským potřebám. Musím konstatovat, že v mnoha ohledech to bylo extrémně depresivní čtení. Následovala Píseň L., která je oslavou lásky a hojivé síly přírody a lesa. Autorka má navíc nádherný literární styl. Oproti tomu přešlapem měsíce byl The Darcy Myth. Tahle kniha se snaží udělat z postavy Darcyho zloducha, ovšem úplně se jí to nedaří, protože autorka sama jako kdyby nevěděla, co vlastně chce svou prací říct. Naštěstí jsem si chuť zlepšila s románem V zajetí zimy, který vychází ze slovanské mytologie a trochu i z pohádek, je krásně napsaný a má skvělé ženské hrdinky. Velmi příjemnou záležitostí byl povídkový román Co hledáš, najdeš v knihovně o tom, jaké drobnosti občas dokážou změnit náš život. Poslechla jsem si ještě další audioknihu, konkrétně Lidi od kolotoče, protože poutě a život světských mě vždycky fascinovaly. Pokračuje i moje cesta kolem světa se sérií Romantické útěky, tentokrát přišel na řadu čtvrtý díl Hotýlek na Islandu. Jelikož feministické literatury není nikdy dost, rozhodla jsem se přelouskat taky Toxickou feminitu, což je docela zajímavý pohled na ženskou otázku. No a měsíc jsem uzavřela historickou fantasy Babylon, která i soudě podle recenzí nesedne každému, ale mě si naprosto získala.
Pokud byste chtěli, tradičně tu pro vás mám i video.
Žádné komentáře:
Okomentovat