Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Autor: Francis Scott Fitzgerald
Divadelní adaptace: David Košťák

Premiéra: 5. 4. 2025
Uvádění: Divadlo Rokoko

Režie: Petr Hašek

Obsazení
Dana Batulková
Vojtěch Franců
Hanuš Bor
Tomáš Dalecký
Radim Kalvoda
Blanka Vávrová

Délka představení: 2 h 30

Narodil se jako stařec, zemřel jako novorozeně. Celý život bojoval s tím, že nezapadá do těch správných škatulek a nenaplňuje cizí očekávání, přesto se s životem statečně rval. Benjamin Button je anomálie, která prostě jenom touží po plnohodnotném životě bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní.

Francis Scott Fitzgerald dal svému příběhu podobu krátké povídky, která skončí dřív, než se stačí pořádně rozběhnout. Později se námětu ujali hollywoodští filmaři, kteří se rozhodli akcentovat především romantickou linku. Tvůrci v divadle Rokoko šli ještě trochu jiným směrem. David Košťák, autor divadelní adaptace, se rozhodl zdůraznit ve svém textu téma ageismu, s nímž se do určité míry potýkáme všichni. Celá inscenace se nese v duchu ne/naplňování společenských očekávání a upozorňuje na předsudky, které nás, často mimoděk, ovládají.

Scénografie imituje barber shop, ve kterém se hlavní hrdina, a koneckonců i lidé okolo něj, postupně proměňuje a mládne před očima. Prostor je víceméně uzavřený, vzadu je několik velkých oken, za nimiž je umístěná trampolína využívaná čas od času jako prvek ke hře, před nimi pódium, z obou stran potom šikmo postavené stěny dodávající scéně zdání perspektivy. Doplňují je věšáky s plášti, klobouky a čepicemi, vepředu pak také stojany s parukami. Dojem salónu je ještě umocněn několika barberskými křesly. Aby nebylo pochyb o tom, kde se nacházíme, stává se navíc průvodcem diváků dějem barbershop kvartet, tedy mužské acapella uskupení prezentující populární písně v nejrůznějších upravených aranžích. Hudební složka hraje nesmírně důležitou roli, je integrální součástí inscenace a koresponduje s dějem. Její největší zrádnost tak tkví v tom, že si tvůrci zvolili písně výhradně v angličtině, jejichž text sice pěkně dokresluje probíhající situace, zároveň však nemusí být jazykově nevybaveným divákům srozumitelný.

Inscenace je hereckou příležitostí pro pět herců - čtyři muže a jednu ženu, a jednu maskérku, která jednak živě na scéně omlazuje hlavního hrdinu, jednak se stává hlasem smrti, jenž předjímá jeho další osudy. V titulní roli Benjamina Buttona se představuje Vojtěch Franců, který výborně zvládá přerod ze starce v dítě a ukazuje krásný paradox toho, že mezi těmito dvěma životními fázemi vlastně není až tak velký rozdíl. Navzdory svému věku dovede být Franců uvěřitelný ve všech věcích, které na jevišti zobrazuje, protože si vypůjčuje typická gesta, pohyby či způsob mluvy, které právě s danou věkovou kategorií korespondují. Dana Batulková jako Kateřina proplouvá jednotlivými věky přesně naopak, od dítěte po stařenu. Daří se jí krásně zachytit dívčí roztomilost a zranitelnost, stejně tak pubertální vzdorovitost a dospělou nespoutanost, která se postupně přerodí v moudrost a odevzdanost stáří. Hanuš Bor, Tomáš Dalecký a Radim Kalvoda poté tvoří něco na způsob doprovodného sboru či swingu, protože zastupují v rámci inscenace nejrůznější role, které pomáhají s dokreslením atmosféry a pochopením konkrétního životního stádia, v němž se hlavní hrdina nachází. Zejména Tomáš Dalecký se předvádí jako pravý herecký chameleon, protože zvládá vše od nahluchlého starce přes otráveného personalistu až po přehnaně proaktivního zaměstnance studijního oddělení. Bonusem navíc je pak jeho pěvecké vystupování. Příjemným překvapením je pak maskérka Blanka Vávrová, která, ač neherečka, dovede naplno využít herecký potenciál své postavy, a to včetně několika promluv.

Pozoruhodný případ Benjamina Buttona je velmi neotřelá, ale velmi dobrá inscenace, která se snaží převracet naruby stereotypy, které máme spojené s různým věkem a pohlavím. Autorovi se povedlo pojmout téma ageismu tak, aby se v něm našla široká veřejnost a zároveň bylo dostatečně poukázáno na nejrůznější jeho paradoxy. Inscenace sama je pak velmi hravá a navzdory závažnosti problematiky ji uchopuje s lehkostí a nadhledem. Jde o vizuálně i hudebně výraznou podívanou, která ohromí mimo jiné hereckými výkony. Rozhodně nesedne každému, to se ostatně v případě umění nepovede nikdy ničemu, má však nesporné kvality, díky nimž může neskutečně bavit, stejně jako až překvapivě dojímat.