Kytice

Hudba: Ferdinand Havlík
Libreto: Jiří Suchý

Premiéra: 18. 1. 2025
Uvádění: Divadlo Semafor

Režie: Jiří Suchý

Obsazení
Jarmareční zpěváci - Jitka Molavcová (Františka), Jiří Suchý (Baltazar)
Štědrý den  - Olina Patková (Matka), Vilemína Marhoulová / Štěpánka Pečenková (Hana), Markéta Šandová (Marie), Lucie Černíková, Natálie Hrychová, Barbora Klepal Šampalíková (Dívky), Vladimír Vandrovec, David Vrobel, Jakub Přibyl (Koledníci)
Svatební košile - Lucie Černíková (Panna), Igor Šebo (Umrlec), Barbora Klepal Šampalíková, Vilemína Marhoulová / Štěpánka Pečenková, Markéta Šandová, Jiří Krejčí, Lukáš Kunst, Petr Macháček, Michal Stejskal (Umrlci)
Zlatý kolovrat - Michal Stejskal (Král), Lucie Černíková (Dornička), Barbora Klepal Šampalíková (Daisy), Jolana Haan Smyčková (Matka), Jiří Krejčí (Poustevník), Sofie Pavlíková / Kristian Haan (Pachole)
Polednice - Lukáš Kunst (Polednice), Olina Patková (Matka)
Vodník - Jiří Krejčí (Vodník), Lucie Černíková (Hanička), Olina Patková (Matka), Petr Macháček (Truhlář Petr), Natálie Hrychová, Barbora Klepal Šampalíková, Vilemína Marhoulová / Štěpánka Pečenková, Markéta Šandová (Družičky), Lukáš Kunst, Michal Stejskal (Starosvati)
Bludička - Natálie Hrychová (Bludička), Jiří Suchý (Baltazar), Jitka Molavcová (Františka), Barbora Klepal Šampalíková, Vilemína Marhoulová / Štěpánka Pečenková (Jezinky), Markéta Šandová (Královna víl), Petr Macháček (Ohnivý muž), Igor Šebo (Hejkal), Lukáš Kunst (Mecenáš)

Délka představení: 3 h

Existují díla naší klasické literatury, která známe všichni, protože nám je od školy vtloukají do hlavy. Každý tak má určitou představu o tom, co najde v Erbenově Kytici. Jak to však dopadne, když si právě toto dílo vezmou na paškál moderní tvůrci a s lehce satirickým nadhledem se jej rozhodnou přiblížit dnešním divákům? Kytice patří k inscenacím, které se za dobu svého uvádění staly legendárními, a snad právě proto se na jeviště stále vrací. Semafor ji s přestávkami uvádí už půl století, přičemž aktuální třetí nastudování mělo premiéru zkraje letošního roku.

Erbenova Kytice se skládá z třinácti balad, semaforští tvůrci se však rozhodli využít pouze šest z nich. Respektive pět, protože balada Bludička, která večer uzavírá, je jejich vlastním autorským přínosem. Na jevišti tak postupně ožívají Štědrý večer, Svatební košile, Zlatý kolovrat, Polednice, Vodník a již zmiňovaná Bludička. Pokaždé je to v trochu jiném hudebním žánru a s parodickým odklonem od původního textu, spíše než na tragiku vsázejí tvůrci na humor. Jednotlivé balady jsou tematicky i dějově uzavřené příběhy dohromady propojené dvojici jarmarečních zpěváků tvořících rámec a vlastně jakési průvodce. Z tohoto konceptu vystupuje pouze závěrečná Bludička, kde se z nich stávají přímí účastníci děje.

Jak sami tvůrci podotýkají, každá z balad má trochu jiný charakter, zejména co se hudební stránky týče. Ferdinand Havlík se drží v intencích, které jsou pro jeho hudbu typické, zároveň je však přizpůsobuje širšímu divadelnímu celku. Úvodní Štědrý večer vychází primárně z folklóru, Svatební košile je jazzovou operou, Zlatý kolovrat operetou, Polednice (jako jediná převážně činoherní) kabaretním skečem, Vodník popovým hudebním pásmem a Bludička muzikálem, průvodci s flašinetem potom vychází z tradice jarmarečních písní. Hudební motivy se průběžně vracejí napříč celým dílem, zejména v Bludičce divákovi zřejmě neujde, že se objevují melodie, které slyšel už dříve, jednotnou hudební linku drží také jarmareční propojováky. Texty částečně kopírují Erbena, částečně jej parafrázují a mnohdy naprosto překrucují. Vycházejí z rytmiky původních balad, Suchý si však hraje se slovy a jejich významy, dost často hledá taková, která se rýmují s těmi původními, ale posouvají příběh trochu jiným směrem.

Aktuální inscenace Semaforu vychází z té původní, zároveň však došlo k dílčím úpravám, byť ne všechny jsou k dobru věci. Scénografie je velmi základní, poměrně často je tvořena jenom různě poskládanými praktikábly doplněnými o drobnosti dokreslující prostředí jako umělé stromky nebo klekátko. Kostýmy jsou trochu každý pes jiná ves, dost často k sobě neladí ani v rámci jedné balady a některé působí vyloženě lacině (třeba králův plášť ve Zlatém kolovratu). Na druhou stranu tvůrci se k tomu tak nějak doznávají v programu, kde jsou popsány problémy předcházející vzniku inscenace, takže nedostatečně zdobnou výpravu jim dokážete odpustit. Tím spíš, že je to nejmenší z problémů, jimiž inscenace trpí.

Tím největším je nevyvážený celkový temporytmus. Zatímco některé části sviští vpřed takřka raketovým tempem, jiné se zoufale vlečou a pouze uměle natahují stopáž, jelikož mají zcela výplňkový charakter. Platí to zejména pro pasáže činoherní, které místy vyvolávají dojem špatné improvizace. Paradoxně celkové tempo začíná nejvíc upadat v závěrech obou půlek, které by naopak měly gradovat. Jak v případě Zlatého kolovratu, tak v případě Bludičky jde o utahané, uměle natahované a často i mnohomluvné scény, po nichž divák odchází na přestávku, případně z divadla s pocitem "díky bohu, že už to skončilo". Celkově je první půle dynamičtější, po přestávce inscenaci chvilku trvá, než chytí dech, za což může i ne úplně šťastně zvolené umístění takřka stoprocentně činoherní Polednice na začátek dějství. Přestože Vodník přichází s velmi živou energií, u Bludičky atmosféra znovu spadne. Celkový divácký zážitek je tak jako na houpačce - některé pasáže jsou skvělé, dovedou pohltit a sympaticky baví, zatímco jiné se táhnou jako špatně roztavený sýr, který se snažíte nějak přežvýkat, ač vám v puse tvoří nekoherentní gumovou hmotu.

Navzdory inscenačním nedostatkům, které připadají na vrub zřejmě zejména režii, se Kytice může pyšnit velmi dobrými hereckými výkony. Většina aktérů vystupuje ve více baladách a více rolích, které jsou charakterově velmi odlišné. Velmi profesionální výkon předvádí Lucie Černíková, ať už jde o její hloupoučkou, naivní a dětinskou Doru ve Zlatém kolovratu, nebo roztomile svůdnou femme fatale ve Vodníkovi. Zaujme také Barbora Šampalíková, a to zejména jako Daisy ve Zlatém kolovratu, která je od pohledu rebelka od rány, jež se s ničím moc nepáře, ale snad právě proto je divákovi sympatičtější než husička Dorka, svůj komický potenciál Šampalíková perfektně naplňuje ve dvojici s Vilemínou Marhoulovou jako Jezinka. Mezi oběma dívkami vládne skvělá chemie, takže jejich jezinky jsou jedovatě vtipné a svůdně roztomilé. Z mužů zaujme Igor Šebo jako Umrlec, v jehož projevu je něco démonicky roztomilého. Na jednu stranu je to zvrácený zombie, na druhou mile bezradný milenec. Obrovskou energii s sebou přináší Jiří Krejčí ve Vodníkovi, když dovede publikum strhnout a přesvědčit o tom, že je ve skutečnosti dobrotivý strýček, který nechce nikomu škodit, jen si přeje mít každý den k večeři teplou polévku.

Nabízí se otázka, jestli má po tolika letech Kytice ještě stále co nabídnout a stojí za to ji vidět. Odpověď je snadná, stojí. Ať už proto, že je to semaforská legenda, která sice lehce inovuje, ale přitom se stále drží toho, proč ji diváci milují. Nic si nenalhávejme, je to trochu devadesátková estráda, která není originální ani inovativní, která se tak však ani nesnaží prezentovat. Pokud tedy přistoupíte na trochu nostalgické pojetí bez očekávání a bez předsudků, věřím, že se budete dobře bavit.