Naomi Noviková - V zajetí zimy

Litvu sužuje dlouhá a nekonečná zima, lidé mají hlad, dobytek trpí a úrodě se nedaří. Každý se snaží především přežít a Mirjem není výjimkou. Její otec je lichvářem, toto povolání však příliš nekoresponduje s jeho přirozeným naturelem, takže lidé mu zůstávají dlužní po mnoho měsíců i let bez sebemenší touhy peníze vrátit. Když však onemocní Mirjemina matka a její život visí na vlásku, dívka se rozhodne vzít situaci do vlastních rukou, aniž by tušila, co všechno tím odstartuje.

Mirjem nikdy netoužila po tom stát se lichvářkou. Nemá však na vybranou, protože jestli rychle neopatří peníze, její matka by mohla zemřít. Navíc neexistuje žádný rozumný důvod, proč by si peníze její rodiny měl užívat někdo cizí, když je potřebuje ona sama. Dlužníci nejsou z její přítomnosti nadšení, vlastně by se jí rádi nějak zbavili, dívka se ale nenechá odbýt a postupně si ve městě, a nejen tam, buduje pověst člověka, který dovede bez větších obtíží proměnit stříbro ve zlato. Pověst, která se brzy dostane i ke Starykům, magickým pánům zimy, kteří po zlatě prahnou celou svou bytostí.

Proměnit stříbro ve zlato není jen tak. Rozhodně ne ve světě, kde kouzla hrají jenom okrajovou úlohu. Mirjem však je vynalézavá, což jí přivede do cesty Irinu, dívku, která nevyniká krásou ani přehnaným bohatstvím a pyšnit se může leda svým důvtipem. Jejímu otci to však nebrání v tom, aby měl přehnané ambice. Dceru potřebuje provdat, tak proč by ženichem nemohl být třeba samotný litevský car? Trojlístek ženských hrdinek uzavírá Wanda, dcera chudého rolníka, která přichází do Mirjemina domu, aby si tam odpracovala otcův dluh. V tu chvíli ještě sama netuší, jak moc se jí tím změní život a do čeho všeho se vlastně zaplete.

Autorka ve svém románu vychází ze slovanské mytologie a folklóru. Text nezapře mírnou pohádkovou inspiraci v příběhu o Rampelníkovi, mnohem spíš však vychází z východoslovanských mýtů a hrdinských písní. Stěžejní úlohu hrají ženské hrdinky, které se stávají hybatelem veškerého dění a které jsou nuceny prát se za právo na vlastní existenci a podle pravidel, jež si určí. Ani jedna z dívek totiž nechce být jenom bezmocnou loutkou ovládanou někým cizím. Naopak touží vzít život do vlastních rukou, prát se s ním a vlastní houževnatostí si vydobýt právo na šťastnější a svobodnější osud. Každá z hrdinek je trochu jiná, ať už svým společenským postavením nebo přirozeným naturelem, všechny však mají společnou nezdolnost a značnou míru vynalézavosti, která jim umožňuje přežít. Autorce se daří vytvářet zajímavé, morálně šedé postavy, které je obtížné milovat, ale ne až tak těžké chápat.

Na pozici vypravěče se střídají všechny tři hrdinky a několik dalších postav, mezi nimi například Wandin bratr, Irinina chůva nebo sám litevský car. Autorka konkrétního vypravěče volí podle toho, co právě potřebuje sdělit, jelikož vyprávění se odehrává v několika různých dějových linkách, které se navzájem prolínají a propojují. Každý z vypravěčů má svůj osobitý hlas, který umožňuje jeho snadnou identifikaci, zároveň to podtrhuje jeho osobnost v momentě, kdy je jedna věc nahlížena z několika úhlů, byť se to neděje úplně často. Autorka dovede popisovat příběh se značnou dávkou poetičnosti, skvěle si hraje s jazykem a vyjadřuje jím přesně to, co potřebuje. Přitom si stále zachovává čtivost a dostatečnou míru dramatičnosti ponoukající čtenáře pokračovat.

V zajetí zimy je velmi dobře napsaná fantasy s extrémně zajímavými charaktery a silnými ženskými hrdinkami. Autorka se rozhodla postavit do středu příběhu dívky neostýchající se vzít osud do vlastních rukou a prát se za něj, i kdyby snad byly v nevýhodě nebo podceňované. Text v sobě snoubí dramatičnost s poetičností, autorka umí skvěle vyvažovat tempo a střídat perspektivy, takže čtenáře neustále znovu vtahuje a udržuje v napětí. Jako výchozí zdroj inspirace si navíc vybrala slovanskou mytologii lehce líznutou pohádkovými motivy, díky čemuž je v románu něco velmi známého a komfortního. Je to příběh plný morálně šedých charakterů, které není úplně snadné si oblíbit, které si však navzdory všemu dovedou prokutat cestu do čtenářova srdce a uvíznout v něm velmi hluboko.