Kamila Hladká - Lidi od kolotoče

Vždycky jsem ráda chodila na pouť, a to hlavně kvůli atmosféře, která tam panuje. Jako každé dítě jsem si pochopitelně nejvíc užívala nejrůznější atrakce, ve starším věku si mě čím dál více získávaly lunaparky jako takové. Pochopitelně, že mezi stálým zábavním parkem a poutí je rozdíl, třeba už jen v tom, kdo jej provozuje, život tzv. světských je však nebývale zajímavý, a právě proto se do jeho hlubin rozhodla ponořit i Kamila Hladká, ač to vůbec nebylo snadné.

Světští jsou velmi specifickou a uzavřenou skupinou lidí. Do svého malého světa si jen málokdy pustí někoho zvenčí, jelikož tzv. domácí mají jen zřídka pochopení pro jejich zvyky a životní styl, který je na jednu stranu dobrodružný a kočovný, na druhou však velmi tradiční a zapadající spíše do minulého století. Autorce se podařilo vyzpovídat pětici různých lidí, jejichž osudy se v něčem podobají, ale zároveň je každý trochu jiný a specifický. Jedná se totiž o zástupce několika různých generací i přístupů k řemeslu.

V rámci každého z rozhovorů se dotazovaný vždycky představuje v kontextu kolotočářské práce. Respondenti se dost často zařazují do širšího okruhu dalších lidí, popisují fungování celého společenství i vlastní rodiny, obvykle se dělí i o rodinnou historii. Přestože v mnoha ohledech se osudy prolínají, jsou i okolnosti, v kterých se liší. Může jít například o přístup k samotnému podnikání, vzdělání nebo třeba cestování po jednotlivých štacích. Rozdílný je také vztah k rodině, partnerům či potomkům. V čem se nicméně všichni zpovídaní světští shodují, je touha vyvrátit nejrůznější předsudky, které o nich kolují, a přiblížit svou práci bez pozlátka a růžových brýlí.

Pro pochopení širších souvislostí je kniha doplněna také o rozsáhlejší stať popisující historii poutí a cirkusů u nás a zachycující jejich vývoj, nechybí ani osobní pohled autorky, v němž vysvětluje, proč se pustila právě do tohoto tématu a jak komplikované bylo k respondentům proniknout. Navzdory všemu se jí povedlo vytvořit pestrou mozaiku osudů, které se navzájem doplňují a ukazují problematiku z mnoha různých perspektiv. Každý rozhovor je členěn do dílčích podkapitol, přičemž se nejedná o rozhovory v pravém slova smyslu. Schází totiž rozdělení na otázky a odpovědi, místo toho je čtenáři předkládán jednolitý příběh konkrétního člověka jeho očima a specifickým hlasem i vyjadřovacími prostředky. Autorka se snaží postihnout jednotlivé osobnosti v jejich úplnosti, propůjčit jim hlas a zachovat jejich osobitý způsob vyprávění.

V audioknižní podobě je text namluven třemi herci - jednou ženou a dvěma muži. Jeden hlas je přidělen popisům, nadpisům či krátkým doplňkovým textům, zbylé dva se pak dělí o mužské a ženské respondenty. Všechny ženy promlouvají ústy Kateřiny Mendlové Jírů, všichni muži hlasem Viléma Čapka. Všem interpretům se daří text zpracovat poutavě, s respektem k jeho dynamice a osobnosti mluvčího, dobře zvolené jsou i hudební přechody mezi jednotlivými částmi, jelikož nejsou příliš výrazné a neodpoutávají pozornost od textu samotného.

Lidi od kolotoče jsou zajímavou sondou do života lidí, o nichž ve společnosti panuje celá řada předsudků, protože je nikdo vlastně pořádně nezná. Autorce se podařilo vybrat reprezentativní vzorek, takže přestože vyzpovídala pouze několik jednotlivců, ukazuje povahu kolotočářského života v celé jeho šíři. Text světské nijak nesoudí, naopak je jakýchkoliv soudů prost a snaží se podat pokud možno objektivní obrázek jedné velmi specifické skupiny lidí, jejichž životy nás nepřestávají fascinovat. Audioknižní zpracování textu navíc dodává dynamiku, je velmi poutavé a dovede čtenáře, potažmo posluchače snadno pohltit.