Neboj bejby, to je jazz!

Autor: Martin Vačkář, Petr Hudský, Ondřej Havelka

Premiéra: 12. 4. 2025
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Ondřej Havelka

Obsazení
Julie Kaplanová - Renáta Matějíčková
Roman Motejlek - Radek Melša
Ariadna Naxo - Evellyn Pacoláková
Tatínek Julie / Režisér Slavínský - Václav Kopta
Benny Beránek / Karel Čapek - Kryštof Mende
Hortenzie / Maminka Julie - Martin Zbrožek
Vypravěč / Karel Teige - Vojtěch Havelka
Tanec a krasozpěv - Tereza Kopecká, Jitka Krejcarová, Lenka Sekaninová, Martin Kurečka, Nikola Sixtová
Hraje Orchestr Melody Makers Ondřeje Havelky

Délka představení: 2 h 45

Skončila první světová válka, zrodila se nová republika, a to znamená, že je čas slavit. Mládež chce nechat minulost daleko za sebou a užívat si plnými doušky život, který se jí nabízí - tanec, zpěv, spousta nevázaných dobrodružství a touha změnit svět k lepšímu. Nová hudební revue Ondřeje Havelky vypráví příběh o tom, jak do Prahy vtrhl jazz. Jen to celé úplně nedrží pohromadě.

Roman se vrací ze Spojených států, kde vystudoval architekturu, a to rovnou jako vyučující na pražskou techniku. Krom své lásky ke stavbám však chová hluboké city také k jazzové muzice, jíž pulzují americké kluby, a rád by ji představil také Čechům. To, co se hraje tady, je totiž v podstatě jen předělaná polka. Julie si přivydělává jako šantánová zpěvačka a ve volném čase se připravuje k přijímacím zkouškám na architekturu, protože je jejím snem stavět krásné moderní budovy. Její rodiče, zejména otec, jsou zásadně proti, radši by dceru viděli vdanou a dobře zajištěnou, ale ona se jich ptát nebude. To radši odejde z domu a bude se protloukat světem sama. Roman a Julie toho mají mnoho společného a zřetelně se mezi nimi rodí sympatie. Čeká je toho však ještě hodně, s čím se musí vypořádat, pokud má jejich příběh mít šťastný konec.

Tvůrci se rozhodli označit svou nejnovější inscenaci za revue, což je jedině dobře, protože předkládaný příběh je skutečně velmi naivní a v mnoha případech připomíná kabaretní skeče, které fungují samostatně, ale prostě nedrží pohromadě. Žánrově je to tak trochu každý pes jiná ves, jelikož úvod je stylizován do němého filmu raných dvacátých let, načež přichází soubor nejrůznějších hudebních a tanečních čísel a zábavných scének, u nichž však více než jindy platí, že opakovaný vtip přestává být vtipem a čemu se od srdce zasmějete poprvé, vzbudí podruhé už jen letmý úsměšek a potřetí nadzvednuté obočí. Navíc se objevuje i celá řada zbytečných, výplňkových pasáží, které mají asi působit vtipně, ale jsou vlastně jen umluvené. Zkrátit celkovou stopáž o minimálně půl hodiny by v tomhle případě více než pomohlo, protože celá inscenace by tím získala větší švih i dynamiku. Skutečným vrcholem je závěr první půle, kdy zazní swing a na scéně se spustí divoká a efektní choreografie, žel bohu, na úplném závěru už se nic podobného nezopakuje a konec proto vyznívá do ztracena.

Scénografie je jednoduchá a upravuje se za pochodu podle potřeby. Jejím základem jsou boční panely evokující klaviaturu piana, v zadní části jeviště je poté umístěn Orchestr Melody Makers, který po celou dobu představení živě doprovází a jeho členové si čas od času střihnou i nějakou tu menší komparzní roličku. Kostýmy odpovídají dobové stylizaci dvacátých let, pro dámy tedy elegantní, rovně střižené šaty do půli lýtek, pro pány obleky, pro obě pohlaví bez rozdílu pak klobouky. Prezentována je tady výhradně vyšší společenská třída, intelektuálové, buržoazie, prostě ti, kteří se mají dobře a mohou se tak zaobírat takovými věcmi, jako je jazz. Tvůrci se však nesnaží předstírat, že dělají sondu do prvorepublikové společnosti, takže jednostranné zaměření není v tomto případě na škodu.

Přestože o kvalitách inscenace a zejména její textové předlohy by se dalo polemizovat, u hereckých výkonů to není třeba. Všichni aktéři totiž předvádějí vynikající výkony a pokud přímo nepřekvapí, pak aspoň zachovávají standard, na nějž jsou u nich diváci zvyklí. Vynikající je ústřední dvojice Julie a Romana v podání Renáty Matějíčkové a Radka Melši. Oba dva jsou nadaní zpěváci i tanečníci, takže přestože hrát nemají moc co, zpěvem a tancem to plně dorovnají. V hromadných tanečních číslech není rozdíl mezi nimi a company, jejich duety mají velmi romantický podtón a sóla dravou energičnost. Zaujme také Evellyn Pacoláková jako Ariadna Naxo, a to zejména mírou sebestředné naivity, kterou její "hvězda" vyzařuje. Tato postava dokonale naplňuje obraz hloupoučké dobové celebrity, která je však neustále utvrzována ve vlastní genialitě, takže o ní přestává pochybovat. Divácky vděčná je potom role Martina Zbrožka, ať už jde o Maminku Julie nebo houslistku Hortenzii. Není to sice žádný odklon od jeho klasické herecké polohy, na druhou stranu to stále dobře funguje a baví. Pozornost si jistě získá také Konferenciér či chcete-li Vypravěč Vojtěch Havelka, který provází dějem a zaplňuje díry a mezery, které s ohledem na libreto vznikají. Jeho komentáře jsou ve většině případů trefné, jen občas působí až moc protahovaně nebo navíc.

Neboj baby, to je jazz! je příkladem divácky vděčné zábavné podívané, která je ve své podstatě hloupoučká, naivní a nedotažená. Jsou v ní pěkná a zábavná čísla, stejně tak však zdlouhavé pasáže, které by se daly zkrátit, ne-li přímo vyškrtnout. Celkovou dynamiku bohužel nezachraňuje ani hudba, jelikož soundtrack není úplně silný a skutečně dobré, chytlavé písně by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Herecké, pěvecké i taneční výkony jsou však jako celek velmi dobré, hezky se na ně kouká a nutno podotknout, že jednotliví aktéři si na vcelku plochém prostoru svých rolí poradili víc než dobře. Nečekejte tedy žádnou hlubokou podívanou, dokonce ani cokoliv zavánějícího inteligentním humorem. Je to prostě jenom kabaretní zábava. Ale pokud se rozhodnete na ni naladit a tento fakt přijmout, věřím, že byste se mohli pobavit.