Donaha!

Hudba a texty písní: David Yazbek
Libreto: Terrence McNally
Překlad: Pavel Dominik

Premiéra: 19. 9. 2024
Uvádění: Divadlo na Fidlovačce

Režie: Petr Veselý

Obsazení
Jerry Lukowski - Přemysl Pálek
Dave Bukatinsky - Tomáš Savka / Martin Schreiner
Malcolm MacGregor - Martin Überall
Harold Nichols - Jaromír Dulava / Rudolf Kubík
Noah (Bejk) T. Simmons - Denny Ratajský
Ethan Girard - Lukáš Adam
Pam Lukowská - Martina Šťastná
Teddy Slaughter - Michal Zelenka
Georgie Bukatinská - Vendula Příhodová
Vicki Nicholsová - Marika Procházková
Molly MacGregorová - Eliška Nezvalová
Jeanette Burmeisterová - Ludmila Molínová
Buddy (Keno) Walsh - Marek Lhotský
Estelle - Barbora Mošnová
Susan - Tereza Martinková
Joanie - Vanda Chaloupková
Reg Willoughby - Zdeněk Maryška
Marty, Tony Giordano - Jakub Šimůnek
Nathan Lukowski - Filip Procházka / David Weinfurter

Délka představení: 3 h 10

Když zavřou továrnu, ve které jste pracovali, a jedinou další možností, jak se uživit, je jít prodávat do obchodu, máte problém. Tím spíš, když sedět za kasou je pro vaše ego příliš ponižující, takže se chytáte jakékoliv jiné možnosti, která by vám mohla pomoct přijít k nějakým penězům. Jerry razantně odmítá degradovat na obyčejného prodavače, jenže co dělat, když práce není a kvůli dluhům na alimentech teď hrozí, že přijde o možnost vídat se se svým synem?

Muzikál Davida Yazbeka a Terrence McNallyho vznikl na motivy stejnojmenného filmu o partě chlápků, kteří se rozhodnou vyrovnat se svou nezaměstnaností tím, že se pustí do striptýzu. Jak si totiž ověřili u svých drahých poloviček, když k nim do města dorazila parta striptérů z New Yorku, svlékání docela vynáší. Co na tom, že nemají tělo Adonise ani taneční um Freda Astaira. Když se jednou zařeknou, že něco dokážou, pak se jim to povede, děj se, co děj. Příběh je ve své podstatě extrémně banální, postavený na trablích spojených s uspořádáním striptýzové show a mezilidských vztazích, které kvůli ní nebo navzdory ní trpí. V centru pozornosti stojí šestice hlavních hrdinů, kteří všichni řeší problémy doma i v práci (kterou navíc dost často nemají) a vlastně jenom přežívají ze dne na den v touze po změně, která nepřichází. Jakožto filmové drama to může fungovat dobře, na muzikál je to však přece jen trochu málo. Tím spíš, že nepomáhá ani hudba, která je slabá na jakékoliv výraznější hity a vlastně extrémně zapomenutelná.

Inscenace Divadla Fidlovačka trpí především nedostatečnou dynamikou, je pomalá, umluvená a postrádá lehkost. Najdou se v ní světlá místa, zejména úvodní a závěrečné striptýzové číslo, která jsou pomyslným vrcholem představení, všechno, co se objevuje mezi tím, je však poněkud ukoptěné. Medvědí službu dělají celkovému temporytmu zejména zbytečně dlouhé přestavby. Scénografie je vlastně velmi jednoduchá a nabízí možnost zajímavé, efektivní a vlastně i efektní práce, nenaplňuje však svůj potenciál. Její základ tvoří konstrukce zabírající celou šíři jeviště. Vpravo i vlevo jsou stěny, které se prosvícením změní v pokojíky malých bytů, v horním patře vede lávka. Prostor pod ní se proměňuje podle potřeby zadním prospektem, na nějž se promítá konkrétní prostředí, anebo pojízdnou konstrukcí, která může imitovat interiér bytu nebo třeba záchodky tanečního klubu. Navzdory variabilnosti zůstává potenciál scény nevyužitý a poměrně časté přestavby za tmy ještě zpomalují už tak nijak rychlé tempo představení.

Celá režie Petra Veselého působí místy lehce bezradně. Jako by tvůrci netušili, co vlastně chtějí na scéně zachycovat a jak, tudíž se pohyb herců často mění jenom v nekoordinované pobíhání sem a tam, jindy se na poměrně velkém jevišti ztrácí. Ocenění si zaslouží choreografie Ivany Hannichové, které dobře sedí do hudby, a navíc si perfektně poradily se záměrnou nekoordinovaností hromadných tanečních čísel a nácviků na show. Závěrečné vystoupení i díky tomu působí velmi efektně, jelikož aktéři jako by konečně našli správný rytmus.

Se slabou režií souvisí i herecké výkony. Ne snad, že by byly špatné, jen jako by herci vlastně nevěděli, co hrát. Jejich charaktery nejsou úplně čitelné, což vede k tomu, že mezi ústřední šesticí nefunguje ta správná chemie. V hlavní roli Jerryho se objevu Přemysl Pálek, který jej proměňuje ve velmi energického tlučhubu, jenž dovede o věcech krásně mluvit, nadchnout se pro ně a všechny kibicovat, ale když pak přijde na skutečné činy, stahuje ocas mezi nohy a zbaběle couvá. Jeho falešná pozitivita je až otravná, protože z ní vyzařuje předstíraná nonšalance. V kontrastu k tomu stojí Dave Tomáše Savky, který je naopak rozeným pesimistou, všechno vzdává předem a schovává se před sebou i ostatními. Když je to však potřeba, dovede zatnout zuby a jít s kůží na trh navzdory všem a všemu. Oba protagonisté mají výhodu silných hlasů, takže jejich pěvecké výkony jsou suverénní, herecky možná více zaujme Savka svou příjemnou nestrojeností. Z ženských postav si diváky získá především Jeanette Ludmily Molínové, která je trochu ironickou glosátorkou, ke všemu má trefnou poznámku, a přestože její jevištní čas je obvykle spojený s šesticí striptérů, dovede si ukrást jeviště pro sebe.

Inscenace Donaha! na Fidlovačce je ve výsledku poměrně ambivalentní. Má velmi dobré pasáže, vtipné momenty i hlubší myšlenky, zároveň je však utahaná až hrůza a místy se možná přistihnete, že se reálně nudíte. Nepadá to však na vrub jenom tvůrčímu týmu, už sám muzikál má slabiny, které v tomto nastudování bohužel jenom vystupují na povrch. Možná by pomohly dynamičtější přestavby doplněné hereckou akcí a zkrácení celkové stopáže, protože tak aby aspoň celek nepůsobil tak strašně utahaně. Divácky je však inscenace poměrně vděčná a když pro nic jiného, tak pro závěrečné striptýzové číslo stojí za to ji vidět.