Tajemství

Hudba, libreto, texty písní: Daniel Landa

Premiéra: 12. 9. 2024
Uvádění: Divadlo Kalich

Režie: Mirjam Landa

Obsazení
Eliška - Lucie Vondráčková / Šárka Vaňková
Soused - Jiří Böhm / Jan Komínek
Drzslav - Tomáš Trapl / Zbyněk Fric
Anežka - Anastázie Landová / Patricie Moravcová
Kamila - Barbara Chybová / Denisa Nesvačilová
Jan - Petr Kolman / Ladislav Korbel
Temný - Henrich HEŇO Šiška
Bobo - Filip Hořejš / Richard Dobiáš
Strážmistr Ryba - Zdeněk Rohlíček / Petr Šudoma
Strážmistr Barták - Karel Brázdil / Patrik Plešinger
Dámská company - Eliška Nejedlá / Simona Tlustá / Marianna Polyáková / Tereza Bílková / Lucie Šustek Rybníkářová / Denisa Veverková
Pánská company - Jan Bačkovský / Jakub Mauer / Petr Špinar / Radim Pátek / Jáchym Šíma / Jakub Vostřák

Délka představení: 2 h 10

Dávná legenda, zvláštní kraj a mladá lékařka, která se tomu všemu pokouší přijít na kloub. Daniel Landa svůj muzikál Tajemství skládal trochu punkovým způsobem, takže když se začalo zkoušet jeho první uvedení v roce 2005, libreto teprve postupně vznikalo a ani sami tvůrci netušili, kam je vlastně dovede. Po dvaceti letech už tenhle problém řešit nemuseli a inscenace možná i díky tomu působí velmi kompaktním dojmem.

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách navíc doplněných rámcem, ale schází mu jednoznačný výklad. Určitá míra zmatení je zcela účelová - tvůrci nechtějí polopatě servírovat konkrétní výklady, nechávají na divákovi, aby se rozhodl, co si chce z představení odnést. Pokud se mu totiž něco daří na výbornou, pak vytvořit tajuplnou, neuvěřitelně poutavou atmosféru, která vás dovede bezezbytku pohltit. Na jevišti se mezitím odehrává příběh lékařky Elišky, která se ocitla v kraji opředeném legendami, v němž se snaží přijít na kloub dávnému příběhu lásky. Přítomnost se mísí s minulostí a nic není takové, jak se na první pohled jeví.

Landova hudba je snadno rozpoznatelná, autor nezapře svůj rukopis. Je však melodická a velmi atmosférická. Drží se několika melodických linek, které různě obměňuje a variuje. Hraje na vcelku ponurou notu, některé melodie působí vyloženě temně. Daří se mu však dobře vyvažovat tempo, střídat rychlejší skladby s pomalejšími baladami a zvyšovat celkovou dynamiku. Texty jsou dobře promyšlené, zpěvné a výborně zveršované, mají však tendence k jinotajům a zorientovat se v nich někdy není úplně snadné. Oproti jiným Landovým muzikálům je v Tajemství také poměrně silná činoherní složka, i v tomhle případě však scénář velmi dobře funguje.

Scénografie je nekomplikovaná, nicméně popisná. Tvůrci se rozhodli využít LED panelů, na které promítají konkrétní prostředí, jež se následně pouze doplňuje jednotlivými kusy nábytku. Díky tomu jsou změny velmi rychlé, efektivní a plynulost inscenace není narušována nutností zdlouhavých přestaveb. Kostýmy odpovídají dobovému ukotvení jednotlivých časových rovin, jde v principu o jednoduchý civil, který sám o sobě nijak zvlášť nezaujme, ale vlastně se ani nesnaží o nějakou zvláštní tvořivost. Konec konců vychází z původní dvacet let staré inscenace.

Herecké výkony jsou v případě Tajemství hodně závislé na činoherních schopnostech jednotlivých protagonistů, protože navzdory muzikálovému žánru se tu nezpívá tolik, kolik by potenciálně mohlo. I slabší zpěváci tak mohou zaujmout. To je případ Jana Komínka, který sice není nejlepší zpěvák, ovšem svým hraním to dožene. Poloha trochu ujetého, lehce bláznivého a sžíravě ironického Souseda mu dokonale sedí, v jeho mimice i gestice se objevuje spousta trhaných pohybů a náznaků jednání, takže na jednu stranu působí jako chlápek na cracku, na druhou je v něm však cosi roztomile neohrabaného, čím si dovede publikum zcela podmanit. Nevelkou, ale o to zapamatovatelnější roli Boba skvěle ztvárňuje Filip Hořejš. I on je potrhlík, byť trochu jiného rázu, vyvolává dojem opilce, jenž však skládá dohromady poslední zbytky zdravého rozumu a snaží se sebe i ostatní přesvědčit o tom, že vlastně vůbec není blázen. Navíc se zdá, že se celou dobu královsky baví tím, kam až může zajít ve svých provokacích, aby mu to prošlo. Šárka Vaňková v hlavní roli Elišky paradoxně nemá mnoho zpívání a s činoherní složkou své role si poradila velmi dobře. Její zoufalá zmatenost je stejně působivá jako bezbranná ustrašenost a ve dvojici s Komínkem výtečně funguje.

Tajemství je vlastně tak trochu záhadou, kterou spolu s postavami postupně rozkrýváte, ani při odchodu z divadla si však nemůžete být jisti tím, jestli jste všechno pochopili správně. Interpretace je totiž velmi otevřená a ponechaná zcela v rukách diváka. Navzdory tomu se jedná o zábavnou, dobře zpracovanou inscenaci, která dovede vtáhnout svou atmosférou i originálním tématem. V některých ohledech je to až filosofické a úvahy podněcující vyprávění, jež ale za vidění určitě stojí.