Daniela Špinar - Zápisky z tranzice

Říká se, že změna je život, většinou se to však týká nových bot, případně kariérního posunu. Co když si však ve čtyřiceti uvědomíte, že jste celý život žili ve lži, protože jste ve skutečnosti žena, jenom v mužském těle? Daniela Špinar se rozhodla jít s kůží na trh a popsat svou cestu za změnou pohlaví, a to v silně osobní a až překvapivě otevřené deníkové zpovědi o vlastním životě.

Text má charakter autobiografie, v níž autorka přibližuje svoje pocity z procesu tranzice, jímž prochází, na pozadí svého každodenního života. Vyprávění začíná v momentě, kdy poprvé vyráží na terapii, v té době ještě stále jako muž, aniž by v tu chvíli věděl/a, že už brzy si o sobě uvědomí velmi zásadní pravdu. Následují měsíce a roky hledání sama sebe a vlastní identity, která se snaží svobodně vyplout na světlo a konečně roztáhnout křídla.

Autorka velmi otevřeně zachycuje všechny aspekty svého života, takže přestože tranzice tvoří jeho velkou součást, není tím jediným, co ji definuje. Daniela mluví také o své práci umělecké šéfové Národního divadla, sporech s vedením i hereckým souborem či nových pracovních příležitostech a předkládá čtenáři pestrý obrázek své každodennosti. Nebojí se podělit o všechny momenty, které jsou pro ni nějakým způsobem formativní, ať už je to chvíle, kdy si poprvé uvědomila pravdu o vlastní identitě, vzala si první pilulku s hormony nebo prožila první sexuální zážitek jako žena. Celý proces tranzice je v knize zachycen krok za krokem včetně třaskavého koktejlu pocitů, jimiž si člověk prochází.

Kniha je velmi otevřená nejen co se týče autorčiných zkušeností s vlastním proměnou, ale i co se týče rozmanitých reakcí jejího okolí. Všechny osoby bez výjimky označuje jmény, obvykle si postačí s těmi křestními doplněnými o iniciálu příjmení. Pro člověka, který se pohybuje v divadelním prostředí, nicméně není těžké rozklíčovat, o kom je řeč. Textu to rozhodně dodává na autenticitě, protože to jenom umocňuje otevřenost autorky a její ochotu mluvit o všem a bez příkras, i kdyby se nejednalo o pozitivní vzpomínky. Otevírá navíc problematiku kultury u nás a nejrůznějších zákulisních machinací, které ji ovládají. Pro člověka, který se v tomto prostředí pohybuje smutná realita, pro ostatní možná těžko uvěřitelné zachycení událostí.

Přestože autorka není spisovatelkou, text je literárně překvapivě vyspělý. Nevyznačuje se sice metaforami nebo komplikovanými slovními obraty, je však neuvěřitelně čtivý a silně emocionální. Autorce se daří emoce nejen předávat, ale také je probouzet. Je vidět, že má cit pro práci s jazykem a dovede svoje sdělení vyšperkovat tak, aby mělo kýžený účinek. Konec konců, je to divadelnice, takže jistá míra teatrality je pro její text přirozená. Vyprávění tak sice může místy působit trochu excentricky, ale to jen podtrhuje celkovou autenticitu.

Zápisky z tranzice je kniha, která může mnoha lidem otevřít dveře k lepšímu pochopení transkomunity a ukázat problémy, s nimiž se tito lidé musí na denní bázi potýkat. Zároveň se jedná o velmi zajímavý vhled do kulturního prostředí a jeho často velmi šovinistický charakter. Kniha je poutavě napsaná, čtivá a nesmírně otevřená. Někoho překvapí, jiného pobouří a dalším možná dodá odvahu nebát se překročit vlastní stín a naplno se otevřít vlastní autenticitě. Na každý pád ale vyvolá emoce, a o to by v případě literatury mělo jít především.