Než hvězdy zapadnou

Autor: Beth Steelová
Překlad: Ester Žantovská

Premiéra: 27. 3. 2026
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Marián Amsler

Obsazení
Hazel - Nina Horáková
Maggie - Renáta Matějíčková
Sylvia - Marie Anna Myšičková
Teta Carol - Dana Batulková
Tony - Milan Kačmarčík
John - Petr Konáš
Marek - Ladislav Bédi
Pete - Radim Kalvoda / Tomáš Pavelka
Leanne - Antonie Barešová / Lotti Töpfer
Sára - Adéla Dobešová / Aloisie Fialová

Délka představení: 2 h 20

Svatba bývá obvykle jeden z nejšťastnějších životních zážitků, stejně tak však může jít o událost otevírající staré rány a skrytá tajemství. A v téhle rodině na veselku jen tak nezapomenou. Sylvie se vdává a bere si Marka, slíbí si, že budou už navěky šťastní a dnešek pro ně má být tím nejšťastnějším dnem vůbec. Velké rodinné sešlosti ale přirozeně představují živnou půdu pro dramata nejrůznějšího druhu. A ani tady o ně nebude nouze.

Sylvie je jednou ze tří sester a poslední, která ještě zůstala doma, aby se po smrti matky postarala o truchlícího otce. S Markem se seznámila náhodou, ovšem byla to láska na první pohled. Její rodina ale z téhle volby úplně nadšená není, jelikož Marek je původem Polák, který si do Británie přišel vydělat, ovšem postupně se etabloval a teď už tu chce zůstat. A někteří členové Sylviiny rodiny s tím mají problém, protože zastávají názor, že jsou to právě cizinci, kdo bere lidem v zemi práci a postupně si ji tak přisvojuje. Na svatbě tudíž od začátku panuje dusná atmosféra, která jenom víc a víc eskaluje.

Autorka ve své hře vychází z bytostně britské problematiky, a sice proměny kdysi bohatých uhelných regionů v místa, kde jako houby po dešti vyrůstají velké sklady obsluhované nekvalifikovanou pracovní sílou a kde původní obyvatelé čím dál víc postrádají smysl života, jelikož hornická kultura se postupně vytrácí do ztracena. I u nás bezpochyby existují regiony, které si prošly něčím podobným, typicky Ostravsko nebo Mostecko, přesto se s problematikou v tomto ohledu vůbec nepracuje. Tvůrci se rozhodli akcentovat spíše rodinné vztahy a inscenace navzdory, nebo možná právě kvůli tomu vyznívá poněkud vágně.

Hlavním problémem inscenace je tematická vyprázdněnost. Tvůrci jako by si nedokázali stanovit, o čem vlastně chtějí hrát. Řadu témat skrývajících se v textu sice nakousnou, ale důsledněji je nerozvádí, navíc se přeskakuje z tématu na téma, aniž by jakékoliv z nich bylo bráno jako to hlavní a ústřední. V tomto případě může být na vině už samotný text, na hlavu tvůrců však padá neschopnost některé zásadnější momenty lépe akcentovat. Divákům je představována v podstatě konverzační komedie, byť v některých momentech trochu umluvená, která se místy přetavuje v komedii situační, byť tyto scény občas působí poněkud násilně a nepřirozeně.

Funkční je rozhodně vizuální stránka inscenace, která se nese v lehkém retro duchu. Scéna je nejprve průměrným obývacím pokojem s průhledem do koupelny, v němž se členky rodiny připravují na Sylviin velký den, poté se promění v rádoby honosnou restauraci, kde sice ze zdí visí růže, ale sedí se na plastových židlích, načež se ocitáme zpět v bytě, aby mohl celý doutnající spor finálně vyvrcholit. Všechno na scéně působí, jako by to za sebou mělo lepší časy, zároveň však evokuje rodinnou pohodu, která je v ostrém kontrastu s tím, co se vlastně děje.

Ve hře se objevuje značné množství postav, jejichž představitelé místy trochu tápou v tom, co by vlastně měli hrát. Jednotliví hrdinové postrádají pevně daný charakter, jejich motivace zůstávají nejisté a občas se zdá, že se prostě jenom míhají po jevišti na základě režijních požadavků, ovšem bez hlubšího smyslu. Poněkud problematické je i obsazení některých herců. Asi nejmarkantnější je to v případě Milana Kačmarčíka, coby otce dívek, který má být dávnou láskou tety Carol, k níž ji to i po letech táhne především proto, že neztratil charisma ani šmrnc. V kontrastu k Tomáši Pavelkovi, který ztvárňuje jejího manžela, to však zní dost neuvěřitelně a mnohem větší smysl by dávalo protagonisty prohodit. Trochu zvláštní je i obsazení slovenského herce Ladislava Bédiho do role Poláka Marka, a to zejména proto, že jej tvůrci nechávají mluvit slovensky, nikoliv česky s přízvukem. Vyvolává to otázku, proč rovnou neupravit jeho národnost, aby tato volba měla svou vnitřní logiku. Bédiho herecký výkon sám o sobě je ale dobrý, jelikož nezapře svůj komediální talent ani východní temperament. Z mužských aktérů je nicméně asi nejvýraznější Petr Konáš jako životem usmýkaný John bojující každý den o právo na štěstí. Jeho vztah prochází krizí, protože manželka ho nevnímá a neposlouchá, přišel o práci a, aby toho nebylo málo, nevhodně se zamiloval. Konáš velmi procítěně zosobňuje svůj vnitřní boj a postupné vnitřní umírání vedoucí k jeho absolutní rezignaci. Z ženských postav zaujme Dana Batulková jako trochu potrhlá Teta Carol, které je všude plno, pokaždé potřebuje mít poslední slovo a ráda se míchá i do věcí, do nichž jí vůbec nic není. Její excentričnost je však pouze maskou skrývající skutečné pocity a vnitřní bolest, kterou nejde překonat, ale dá se s ní naučit žít.

Než hvězdy zapadnou není vyloženě špatná inscenace, spíš poněkud rozpačitá. Jako by postrádala pevnější režijní vedení, které by lépe akcentovalo konkrétní témata a pomohlo hercům definovat si, kdo vlastně jsou jejich charaktery a jak mají navenek působit. Jsou tady silné momenty, stejně jako komické pasáže, ovšem také části, které působí podivně nebo dokonce trapně. Celá inscenace se tak nese v duchu nahoru dolů, pobaví, ale neuchvátí. Jednoduše takový kus, se kterým strávíte příjemný večer, ale v hlavě vám asi na dlouho neutkví.