Každá rodina má svá skrytá tajemství a každá je do určité míry toxická a disfunkční. Problém nastane, když to překročí únosnou míru. Barnesovi spolu pořádně nemluví, vlastně to ani neumí. Každý z nich se potýká s nějakými problémy, nedovedou si o nich však otevřeně říct, a tím se systematicky ničí. Má tahle rodina vůbec nějakou šanci na záchranu?
Cass je v maturitním ročníku, ovšem spíš než ke studiu ji to táhne k pubertálnímu vzdoru a nasávání života plnými doušky. Má novou nejlepší kamarádku, k níž vzhlíží a chce se jí podobat, která však svoji přízeň servíruje tak, jak se zrovna hodí jí a bez ohledu na emoce lidí okolo. Což Cass svým způsobem ubíjí, jelikož k ní chová nečekaně hluboké city. Pídžej je zatím pořád ještě kluk, který hrozně chce, aby jeho rodina zůstala pohromadě, a proto hledá způsoby, jak toho docílit. Věří, že když nebude nikomu přidělávat starosti a stane se tím nejlepším možným synem, všechno bude už napořád v nejlepším pořádku. Radši proto trpí a snaží se všechno vyřešit sám, než by zašel za rodiči a o cokoliv je prosil. Imelda si zvykla utrácet, obklopovat se krásnými, často zbytečnými věcmi a jednoduše žít na vysoké noze. Tenhle životní styl ale úplně nejde dohromady s finanční krizí, která doléhá na její rodinu a potenciálně i na celé Irsko. Imelda je odhodlaná celou situaci vyřešit, ať ji to bude stát cokoliv. Moc dobře totiž ví, co to znamená nemít nic, a nehodlá se do téhle situace znovu dostat. Dickie je ve vlastním životě poněkud ztracený. Kdysi se vzdal vlastních snů a ambic, aby splnil rodinná očekávání, ovšem zdá se, že i v tomto úkolu kolosálně selhává. Dělá jednu chybu za druhou a je jen otázkou času, kdy bude mít některé z jeho rozhodnutí fatální následky.
Autor na příkladu jedné průměrné irské rodiny ukazuje, jaký je a byl život v Irsku. Vytváří rozsáhlou fresku komplikovaných mezilidských vztahů, starých traumat i nově otevíraných bolístek, s nimiž se hrdinové snaží vyrovnávat, ale často neúspěšně. V románu je otevřeno nepřeberné množství témat od domácího násilí, alkoholismu a živoření na hranici chudoby přes queer problematiku a hledání vlastní identity až po ekologické potíže dneška. Nositelem každé z linek je přitom někdo jiný, takže navzdory náloži různorodých témat nepůsobí román přeplácaně ani překombinovaně. Spíše naopak. Jednotlivé střípky se velmi precizně doplňují a postupně tak vytváří komplexnější mozaiku.
Vyprávění není čistě lineární, protože autor se rád a často vrací do minulosti postav a postupně odhaluje nejrůznější tíživá tajemství. Velmi často ukazuje různé verze pravdy, jelikož řada věcí se sice nějak traduje, ale realita bývá někde úplně jinde. I z toho důvodu je velká část života postav založená na klamech, lžích a manipulacích. Nemluví spolu navzájem a nedokážou si říct, co je trápí, velmi často ale popírají i sami sebe, vlastní přání a touhy. Snaží se budit navenek uspokojivý obrázek, který však s realitou mnohdy nemá vůbec nic společného. Každý z charakterů je navíc nesmírně osobitý, takže není složité rozlišovat mezi různými vyprávěcími hlasy, a navíc si vytvářet jejich komplexnější obrázek složený z toho, jak se na postavy dívá jejich okolí.
Včelí bodnutí je mistrně napsaný román o obyčejnosti lidského života a důsledcích všech našich rozhodnutí. Postavy se totiž neustále ocitají na životních křižovatkách a každá jejich volba určí směr, jimž budou nadále pokračovat, zformuje je a prozradí jim trochu víc o nich samých. Příběh má neuvěřitelně silnou atmosféru a často z něj čiší beznaděj, kterou však autor zjemňuje poměrně ostrým, skoro až kousavým humorem. Navrch píše neskutečně čtivě, tudíž je snadné se do příběhu ponořit a hltat stránky jednu za druhou v napjatém očekávání, co přinese ta příští. Na poli současné literatury se rozhodně jedná o úkaz, který byste neměli minout.
Žádné komentáře:
Okomentovat