Dario Ferrari - Přestávka skončila

Akademické prostředí má svá specifika a zákonitosti a čím víc stoupáte v jeho hierarchii, tím náročnější je se v něm pohybovat. Marcello sám sebe považuje tak trochu za životního ztroskotance, na nějž se však z jakéhosi důvodu usmálo štěstí v podobě doktorátu, který mu umožňuje aspoň na pár dalších let odložit problém jménem dospělost. A přesně proto stojí za to se do něj pustit.

Marcello vede vcelku průměrný, ničím zajímavý život, nedá se však říct, že by ho to jakkoliv znepokojovalo. To spíš jeho okolí má pocit, že by se měl nějak pohnout a někam posunout, protože existence ve vzduchoprázdnu bez ambic a touhy změnit svět přece nedává smysl. Ani nemluvě o tom, že jeho rodiče na něj nepřestávají tlačit, aby konečně začal dělat něco pořádného. Z náhlého impulzu se Marcello rozhodne přihlásit na doktorát, byť je varován, že nemá šanci se na něj dostat. Zázraky se ovšem dějí, takže je nakonec ke studiu přijat a pod vedení slovutného profesora italské literatury může hrdě vykročit na akademickou dráhu.

Marcello o studium ve skutečnosti nestojí, bere ho pouze jako prostředek, jak si zajistit stabilní příjem a na pár let tak odložit nutnost rozhodnout se, co od života vlastně chce. Nutno podotknout, že ani studium od něj nepožaduje nějaké zásadnější volby. Přijde sice s několika nápady na téma své dizertace, ty jsou však záhy jeho vedoucím smeteny ze stolu a mladík v podstatě dostává befelem zabývat se tvorbou regionálního autora, který se do dějin Itálie zapsal spíš jako terorista než coby výjimečný autor. Ponořit se do jeho osobního příběhu však může přinášet zajímavé paralely k Marcellově vlastní existenci.

Román je rozdělen do dvou hlavních částí - jedna se zabývá Marcellovým studiem, ta druhá potom popisuje záškodnickou činnost Tita Selly, spisovatele, který založil anarchistickou skupinu laskavých teroristů, jejichž cílem je trestat, ale nikoliv ubližovat. Tato ozbrojená brigáda Ravachol je zcela fiktivní, autor však vychází ze skutečného dění v Itálii druhé poloviny dvacátého století, zdejších protistátních nálad a nejrůznějších protestních akcí, k nimž docházelo. Fiktivní životopis jeho teroristy se tak opírá o reálné dění v zemi. Rozsahem větší je příběh samotného Marcella, který je především popisem jeho doktorandského studia a do jisté míry satirou na akademické prostředí. Autor v tomto případě vychází z vlastních zkušeností se studiem, a byť důrazně upozorňuje na fiktivní charakter svého vyprávění, mnozí z nás, kdo máme s tímto prostředím zkušenosti, se v něm bez potíží poznáme. V románu je totiž výborně zachyceno akademické elitářství, stejně jako fakt, jak moc jsou výše postavení akademičtí pracovníci odtrženi od reality, jelikož tráví čas vlastními žabomyšími válkami absolutně nezapadajícími do každodenní reality obyčejných lidí.

Příběh je napsán z pohledu hlavního hrdiny v ich formě s výjimkou části, která imituje životopis Tita Selly. Veškeré události tak čtenář nahlíží skrz Marcella a jeho mírně zkreslenou perspektivu, která však jenom umocňuje celkový satirický nádech vyprávění. Autor si po celou dobu zachovává lehce výsměšný, ironický styl, který občas svádí k úvahám nad nedůvěryhodností vypravěče, ovšem zároveň posouvá vyprávění vpřed s takovou lehkostí, že se čtenář prostě nezastřeně baví. Text je z větší části spíše nedějový, ovšem velmi čtivě napsaný a s překvapivou závěrečnou pointou.

Současná italská literatura rozhodně má čtenářům co nabídnout a Přestávka skončila je toho důkazem. Jedná se o román s nebývale silnou atmosférou, který se obrací do historie, ale neopouští své těžiště v přítomnosti a s nadhledem, humorem i trochou sarkasmu mapuje akademické prostředí, zejména pak na humanitních oborech. Autor se přirozeně uchyluje k nadsázce, zároveň však od reality neukračuje nijak výrazně, takže mnozí vysokoškoláci se v Marcellových osudech poznají. Jedná se o čtivě napsaný příběh o hledání sama sebe a touze zůstat dítětem, protože dospělost na nás všechny klade přílišné nároky a snad právě proto se jí občas tak zoufale toužíme vyhnout.