Dora Kaprálová - Mariborská hypnóza

Vítejte v Mariboru, městě, plném příběhů. Stačí vykročit do jeho ulic, aby se vám před očima začaly odvíjet osudy těch, kdo tady kdysi žili, i těch, kteří zde svůj domov našli v současnosti. Příběhy, které se sice nikdy neodehrály, ale klidně mohly. Tajemná městská zákoutí totiž svádí k tomu oddávat se snění.

Příběh se odehrává ve třech vyprávěcích rovinách, které se navzájem proplétají a doplňují. Ta první je zasazena do současnosti a zachycuje autorku na její cestě do slovinského Mariboru, stejně jako následný pobyt v něm. Druhá rovina se vrací do minulosti a následuje osudy hypnotizéra Svengaliho, který svými schopnostmi uhranul celé Rusko. A ta třetí, spíše doplňková, se točí okolo životního cyklu mouchy domácí. Autorka přeskakuje mezi jednotlivými linkami na základě různých volných asociací, aniž by se pokoušela o jakoukoliv pravidelnost, dává spíš na pocit a umožňuje čtenáři plynout na vlnách příběhu, z nějž jej jenom občas vytrhne nečekanou větou či myšlenkou.

Přes náznak příběhu se jedná primárně o atmosférickou prózu, jejímž cílem je vystihnout prostředí, v němž se odehrává. Žánrově se ocitáme na pomezí autofikce, cestopisu, historického románu, satiry i magického realismu, žádný žánr však není dominantní, což ostatně ani není cílem. Próza zůstává nezařaditelná, hranice žánrů se rozpíjí do ztracena a přetrvává dojem. Příběh o městě, které je obyčejné i výjimečné zároveň, o lidech, kteří jsou také takoví, o výjimečných setkáních a osudových míjeních, o nečekaných zvratech a překvapivých paralelách. Autorka vytváří životopis fiktivního hypnotizéra, jehož životem procházejí skutečné historické osobnosti, nechává se inspirovat tím, co vidí kolem sebe a propadá se do osidel příběhu, který se mohl, ale třeba taky nemusel odehrát. Realita se mísí s fikcí, není jasné, co je a co není skutečné, ale vlastně na tom vůbec nezáleží.

Kniha má velmi příhodný název, protože na ní a na autorčině stylu skutečně je něco hypnotického. Dovede čtenáře vtáhnout, pohltit, přikovat do křesel. Autorka má vcelku jednoduchý styl, který si na nic nehraje, ale vyznačuje se velmi svébytnou poetikou. Je chytlavý, hravý, nebojí se nadsázky, neotřelých slovních obratů nebo pohledů na věci. Je nesmírně kreativní v popisech každodenních banalit, zachycuje nepatrné, zdánlivě bezvýznamné střípky, ale postupně z nich skládá ucelenou mozaiku. Vzniká tím dojem magického bezčasí, v němž jako by čas plynul svým vlastním tempem, přeléval se jako voda v řece Drávě a odnášel s sebou to, co bylo, je i bude.

Mariborská hypnóza je kniha, která vyvolává dojem. Plynutí času, zvláštní kauzality, podivných souvislostí. Je to několik příběhů v jednom, které se porůznu prolínají a ovlivňují, ač spolu vlastně vůbec nesouvisí. Autorka stvořila magické vyprávění obracející se do minulosti i přítomnosti, v němž si trochu dělá legraci, trochu kritizuje, hodně obdivuje a nemálo zkoumá. Život, osud, zákruty a zvraty obojího. Přenáší silnou atmosféru, probouzí touhu vypravit se do Mariboru a projít se jeho ulicemi, zapátrat po stopách dávno zmizelého, stát se na malou chvilku někým jiným. Je to přesně ten typ knihy, se kterou se buď potkáte a naladíte na její rytmus, nebo vás velkým obloukem mine. Já patřím do té první skupiny.