O klášterech jsem nikdy neměla příliš vysoké mínění, a přestože věřím v boha, církev neuznávám. Diderotův pozoruhodný román Jeptiška, rozsahem se blížící spíše novele, mě v mém názoru pouze utvrdil. Nejsou horší zločiny, než ty spáchané se jménem božím na rtech. Církev totiž omlouvá vše, co se jí hodí, bez ohledu na vinu, či nevinu. Není se proto co divit, že ve své době rukopis podléhal přísné cenzuře a nakonec byl vydán až po smrti autora.
Jedná se o jakousi otevřenou zpověď dívky, která se nešťastnou shodou okolností dostala do kláštera. Ač narozena v řádném manželství, je plodem nevěry své matky a právě to předepisuje její příští osud. Lidmi okolo sebe je nejprve poslána do kláštera na výchovu, později se stává novickou a nakonec je nucena k řeholnímu slibu a vstupu do řádu. Tedy k volbě života, který se jí protiví, je proti její přirozenosti a nedokáže se s ním smířit. Poprvé způsobí skandál, když přímo během obřadu vstupu do řádu odmítne slib složit. Napodruhé už je k tomu donucena.
První a obsáhlejší část knihy je skutečně precizně propracovanou psychologickou prózou, v níž hrdinka Zuzana líčí, jaké útrapy a ústrky ji v klášteře stíhají. Druhá, podstatně kratší část, je pak souborem dopisů vyměňovaných mezi několika osobami důležitými pro celkové vyznění části první.
Mám-li se k románu vyjádřit v několika slovech, pak je to nepokrytě kritizující satira na klášterní život, ovšem hořce pravdivá. Jde o unikátní popis toho, co jsou lidé schopní spáchat na lidech. Jak jeden fanatik dokáže ovládat všechny okolo sebe, a že ve společenství lidí je nesmírně těžké udržet si vlastní zdravý úsudek a úctu k mravům a morálním hodnotám. Neexistuje snad odpornější jednání než to, které je zaměřené vůči lidem, které nemáme rádi, ale oni sami jsou vůči nám bezbranní.
Krom toho, že křesťani jsou ve jménu své nehynoucí lásky k bohu schopni spáchat i tu nejkrvavější mstu, se však v románu ukazuje rovněž zvrácenost lidí na těch nejvyšších místech v církevní hierarchii. Mluvím především o matce představené, ženě, která má být v klášteře vážená a dbát o všechny jeptišky stejnou měrou. Přesto se najdou takové ženy, které si lásku k bližnímu vyloží až moc doslova a neváhají dospět až k sexuálnímu obtěžování, neřku-li zneužívání. A zpovědníci taky nejsou žádní svatoušci, kterým se za žádných okolností nevydouvají kalhoty v určitých místech...
Hlavní hrdinkou je již zmíněná sestra Zuzana Simoninová, jejíž pohnutý osud můžeme sledovat přímo jejíma očima. Za svůj krátký život se setkává s lidmi, kteří různými způsoby pomáhají formovat její příběh, ovšem dívka si ve své přílišné nevinnosti často nedokáže správně vyložit pohnutky, které je k určitému chování vedou. Vše tak omlouvá nebo považuje za pouhou hru, na níž přeci není nic špatného. Lesbický vztah, který se s ní pokouší navázat matka představená, jí nepřipadá špatný ani zvrácený, sexuální touhu svého zpovědníka nedokáže odhalit včas. Je odvážná a charakterní, je však také nesmírně naivní. Právě tato její naivita nakonec vede k neslavnému konci.
I přes to, že knize už je nějakých dvě stě let, je psána nesmírně moderním jazykem. To je nepochybně spojeno i s osvícenstvím, které kladlo na vyjadřovací prostředky zvláštní důraz, stejně jako na mnohdy až provokativní náměty. Příběh je sepsán částečně ich-formou, částečně epistolárně, tedy v dopisech. Obě části se však čtou velmi dobře, protože autor se vyhýbá složitým výrazům a jeho hlavním cílem je především přiblížit čtenářům myšlenky mladičké dívky, která ani nemá vyjadřovací prostředky k přednesu vznosných myšlenek. V jazykové bázi tak zůstává kniha čtenářsky nesmírně vděčná, protože není třeba luštit složité odkazy a zdlouhavě uvažovat, co chtěl básník vlastně říci.
Celkově dílo hodnotím jako nesmírně čtivé a přesvědčivé. I kdyby nic z popsaného nebyla pravda, čtenář nemá problém uvěřit, že události, tak jak jsou na papíře vylíčeny, se skutečně odehrály. Román je provokativní, na svou dobu přelomový a v současnosti stále aktuální. Protože přestože kláštery už prakticky neexistují a většina obyvatel naší republiky jsou zapřísáhlí ateisté, ukazuje na zločiny naší svaté matky církve. A nevěřící člověk si s chutí přečte knihu, která ho přesvědčí, že věřit nemá smysl, protože kdyby existoval bůh, nemohl by připustit podobné zločiny...
Žádné komentáře:
Okomentovat