Louisu May Alcottovou bych s klidným srdcem nazvala americkou Jane Austen. Její knihy totiž mají onu poklidnou dobovou atmosféru okořeněnou teplem rodinného kruhu a vzájemnou soudržností. Na americkém knižním trhu dominují Malé ženy v žebříčku bestsellerů už skoro 150 let. Na tom českém si své čtenářky teprve hledají, a to především kvůli minulému režimu, který jejich vydání, respektive plnohodnotný překlad, nepovolil. I přesto věřím, že poetika Malých žen si získá své čtenářky a zapíše se do nejednoho dívčího a ženského srdce.
Příběh je situován do malého amerického městečka na počátku americké občanské války Severu proti Jihu. Bojům se však děj zcela vyhýbá a cele se zaměřuje na životy, sny a touhy čtyř sester Marchových - romantické Meg s mateřskými sklony, poněkud nekonvenční a nezkrotné spisovatelcky Jo, klidné hudbymilovné Beth a lehce rozmazlené umělkyni Amy. Každá ze sester má o životě jiné představy a čeká od něj něco jiného, ale spojuje je vzájemná láska a úcta. I přes občasné rozpory, které se nevyhnou žádné rodině, totiž dokáží pokaždé najít společnou řeč a veškeré hádky a rozepře urovnat.
Román je rozdělen do dvou dílů, první začíná o Vánocích 1861. Pan March, otec a živitel rodiny, splnil svou povinnost vůči zemi a odešel do války. Jeho žena a dcery se tak ocitají v nezáviděníhodné situaci nemajetných příbuzných. Úspory, které rodina měla, totiž vzaly za své vinou dobročinnosti pana Marche. Obě starší dívky si tak vydělávají na živobytí prací - Meg jako guvernantka, Jo coby společnice své postarší bohaté příbuzné. K tomu navíc plní i rozličné domácí povinnosti a za vydatného přispění matky a obou mladších sester udržují svůj domov jako přívětivé místo pro kohokoliv.
Od prvního dílu nečekejte žádné výrazné dějové zvraty. Důležitější než děj samotný je totiž vykreslení psychologie dívek, jejich dospívání a duševní proměny. Každá je jiná, ale všechny se mění a učí se být lepšími lidmi navzdory ranám, jimiž je osud stíhá. Příběh je tak spíše sérií na sobě příliš nezávislých akcí a dívčích příhod, které samy o sobě nemají přílišnou výpovědní hodnotu, ale jako celek působí nesmírně komplexně.
Díl druhý začíná pravděpodobně na konci občanské války, nebo spíše přímo po jejím skončení a líčí další osudy čtyř sester, které pomalu dospívají v mladé ženy a měly by si zařídit svůj vlastní domov. Tento díl je možná o něco sentimentálnější než první a rozhodně je romantičtější. Navíc dojde k několika dějovým zvratům, které čtenář buď vůbec neočekává, nebo jenom někde hodně hluboko v podvědomí. Postavy se vyvíjejí způsobem někdy trochu překvapivým, ale vždy k lepšímu. Postupně objevují svoje dětské chyby a mylné ambice a nahrazují je trvalejšími hodnotami, z nichž láska a rodina jsou ty nejdůležitější.
Hlavními postavami jsou již zmíněné čtyři sestry Marchovy, jejich přítel Laurie a později také ženiši jednotlivých sester. Jejich osudy se vzájemně proplétají a ovlivňují. City mezi nimi se mění a vyvíjejí různými směry, ne vždy se však povede skloubit vzájemnou náklonnost k obapolné spokojenosti. Není se pak co divit, že vzniknou i spory dlouhodobějšího charakteru, které dokáže vyřešit až čas.
Každá ze sester je úplně jiná, přesto si jsou překvapivě podobné. Všechny dokáží být nesmírně tvrdohlavé a sobecké, jít si za svým a prosazovat své zájmy. Zdánlivě těžce se smiřují se svatbami těch ostatních, protože nechtějí ztratit vzájemné sesterské pouto, přesto si přejí štěstí a budoucí spokojenost. Rodinné vztahy všeobecně jsou nesmírně příkladné, málokterá rodina by se mohla pochlubit takovou dávkou vzájemného respektu a důvěry.
Rozhodně nejhodnotnější je však na postavách jejich psychologie a promyšlený vývoj, který nestagnuje ani nepřehání. Dalo by se říci, že většina hrdinů je inspirována skutečností, protože próza má autobiografický charakter. Alcottová se nechala inspirovat prostředím, v němž vyrostla. Její postavy tak mají rysy živých, existujících bytostí a my jim s chutí věříme.
Díky novému překladu vyniknou rozdílné vyjadřovací prostředky, jimiž se autorka snaží dokreslit prostředí, v němž se příběh odehrává. Celkové vyprávění se nese v duchu starých dob a nijak zvlášť nevybočuje z šablony děl 19. století. Současně je však jazyk nesmírně moderní a kniha tím pádem čtivá. Do tohoto jednotného schématu jsou poté vsazovány dialogy simulující běžný jazyk své doby (tj. druhé poloviny 19. století) i delší mravokárné části, které kladou důraz na vytříbenost vyjadřování. Sem tam se dílkem mihne i nějaká ta francouzská či německá větička, narazíme i na pár italských výrazů.
Malé ženy jsou rozhodně počinem nesmírně originálním, půvabně naivním a roztomile dívčím. Zaujmou především mladší generaci čtenářek, ale i ty, které už dětským střevíčkům odrostly, si v knize najdou své. Proč se tedy nenechat vtáhnout do doby, kdy rodina byla zásadní mravní hodnotou a lidé nezapomínali, že se mají mít rádi. Malé ženy nás přenesou do světa lehce fantaskního a pohádkového, ale přitom tak reálného, že mu nemůžeme nevěřit.
Žádné komentáře:
Okomentovat