Lev Nikolajevič Tolstoj - Anna Kareninová



"Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém." Těmito slovy začíná slavný román Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina, který sice vyšel před více než sto padesáti lety, ale zůstává nadčasovým. Tolstoj popisoval společnost, jak ji znal, se vším jejím pokrytectvím skrytým pod líbivým pozlátkem. A prostřednictvím svých postav vlastně nepřímo také kritizoval.


Příběh Anny Kareniny není svou zápletkou nijak zvlášť složitý. Přesto vydá na víc jak 800 stránek. To rozhodně není nic pro méně zdatné čtenáře, i když prolouskat se tou spoustou písmenek rozhodně stojí za to. Od počátku příběhu se setkáváme v podstatě se dvěma hlavními postavami - Annou Kareninovou a Konstantinem Levinem. Jejich životní osudy se navzájem prolínají, ale nakonec jen jeden dojde zaslouženého štěstí. Tolstoj nás nechává nahlédnout do vyšších ruských kruhů, mezi šlechtice a vysoké státní úředníky. Za hlavní nosník příběhu by mohla být považována rodina Oblonských, která je spřízněna jak s Annou, tak s Levinem, a u níž to vlastně všechno začíná.

Anna Karenina je román o správných a těch ostatních rozhodnutích. Často nás donutí zaváhat, jestli to, co se v jeden moment jeví správné, skutečně správné bylo. Svou roli tu však hraje láska, zamilovanost, nevěra, klamání, intriky,... a spousta kdyby. Co by se stalo, kdyby? je otázka, kterou si položíme mockrát. Ne vždy však na ni dostaneme odpověď.

Tolstého jazyk je velmi poetický, ale přitom zbytečně nepřikrášluje situaci a nazývá věci pravými jmény. Krom toho je Tolstoj skutečným mistrem i ve vytváření charakterů ženských postav, které se jeví odlišné, ale v jádru jsou všechny stejné. Všechny jsou zaslepeny láskou, která řídí jejich život a nutí je dělat rozhodnutí ovlivňující osud všech.

SPOILER! Tolstoj si v románě dává záležet na psychologii svých postav. Annino zoufalství z odvržení společností, neschopnost milovat vlastní dítě a pochybnosti o lásce milovaného muže ji vedou nejprve do drogového náručí a nakonec až k sebevraždě pod koly jedoucího vlaku. A ač s ní možná občas nesouhlasíme v jejích rozhodnutích, nakonec pociťujeme lítost nad osudem zničené ženy. Stejně tak dobře jsou vykresleny pocity Levinovi. Jeho pochybnosti o sobě samém narůstající odmítnutou žádostí o ruku, myšlenky vlastní neschopnosti nad neprosperujícím hospodářstvím, trýzeň při myšlenkách na smrt, přemítání nad smyslem vlastního života... Díky bohu, Levin nakonec nalézá po boku milované ženy duševní klid a smysl bytí. Jeho osud je tedy rozhodně mnohem šťastnější než Annin. 
Příběh je dokreslován řadou dalších postav, z nichž některé jsou jen figurkami v rukou cizích hráčů. Přesto všechno souvisí se vším a prakticky všechna rozhodnutí jsou na sobě více či méně závislá. 

Anna Karenina je příběhem dojímavým a mistrně propracovaným. Ke stovce mu chybí jen velmi málo a to spíše kvůli maličkostem. Kdo se nebojí miliónů písmenek na více jak 800 stranách, by měl po knize určitě sáhnout. Stojí to za to.

Žádné komentáře:

Okomentovat