"Všechny šťastné rodiny jsou si
podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém." Těmito slovy začíná slavný román Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina, který sice vyšel před více než sto padesáti lety, ale zůstává nadčasovým. Tolstoj popisoval společnost, jak ji znal, se vším jejím pokrytectvím skrytým pod líbivým pozlátkem. A prostřednictvím svých postav vlastně nepřímo také kritizoval.
Příběh
Anny Kareniny není svou zápletkou nijak zvlášť složitý. Přesto vydá na víc jak
800 stránek. To rozhodně není nic pro méně zdatné čtenáře, i když prolouskat se
tou spoustou písmenek rozhodně stojí za to.
Od počátku příběhu se setkáváme v
podstatě se dvěma hlavními postavami - Annou Kareninovou a Konstantinem
Levinem. Jejich životní osudy se navzájem prolínají, ale nakonec jen jeden
dojde zaslouženého štěstí. Tolstoj nás nechává nahlédnout do vyšších ruských
kruhů, mezi šlechtice a vysoké státní úředníky. Za hlavní nosník příběhu by
mohla být považována rodina Oblonských, která je spřízněna jak s Annou, tak s
Levinem, a u níž to vlastně všechno začíná.
Anna
Karenina je román o správných a těch ostatních rozhodnutích. Často nás donutí
zaváhat, jestli to, co se v jeden moment jeví správné, skutečně správné bylo.
Svou roli tu však hraje láska, zamilovanost, nevěra, klamání, intriky,... a
spousta kdyby. Co by se stalo, kdyby? je otázka, kterou si položíme mockrát. Ne
vždy však na ni dostaneme odpověď.
Tolstého
jazyk je velmi poetický, ale přitom zbytečně nepřikrášluje situaci a nazývá
věci pravými jmény. Krom toho je Tolstoj skutečným mistrem i ve vytváření
charakterů ženských postav, které se jeví odlišné, ale v jádru jsou všechny stejné.
Všechny jsou zaslepeny láskou, která řídí jejich život a nutí je dělat
rozhodnutí ovlivňující osud všech.
SPOILER! Tolstoj
si v románě dává záležet na psychologii svých postav. Annino zoufalství z
odvržení společností, neschopnost milovat vlastní dítě a pochybnosti o lásce
milovaného muže ji vedou nejprve do drogového náručí a nakonec až k sebevraždě
pod koly jedoucího vlaku. A ač s ní možná občas nesouhlasíme v jejích
rozhodnutích, nakonec pociťujeme lítost nad osudem zničené ženy. Stejně tak
dobře jsou vykresleny pocity Levinovi. Jeho pochybnosti o sobě samém
narůstající odmítnutou žádostí o ruku, myšlenky vlastní neschopnosti nad
neprosperujícím hospodářstvím, trýzeň při myšlenkách na smrt, přemítání nad
smyslem vlastního života... Díky bohu, Levin nakonec nalézá po boku milované ženy
duševní klid a smysl bytí. Jeho osud je tedy rozhodně mnohem šťastnější než
Annin.
Příběh je dokreslován řadou dalších postav, z nichž některé jsou jen
figurkami v rukou cizích hráčů. Přesto všechno souvisí se vším a prakticky
všechna rozhodnutí jsou na sobě více či méně závislá.
Anna Karenina je příběhem
dojímavým a mistrně propracovaným. Ke stovce mu chybí jen velmi málo a to spíše
kvůli maličkostem. Kdo se nebojí miliónů písmenek na více jak 800 stranách, by
měl po knize určitě sáhnout. Stojí to za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat