Lolita aneb zpověď perverzního pedofila. I tak by se dala kniha lehce přejmenovat. To, co se čtenáři nabízí ke čtení, je totiž vyprávěním člověka, který to nemá v hlavě tak úplně v pořádku, přestože rozhodně není šílenec. Je jenom poněkud... zvláštní. A svým vlastním zvráceným způsobem geniální.
Příběh se odvíjí chronologicky, ale přesto je určitou retrospektivou. Humbert Humbert, hlavní hrdina, jej totiž sepisuje během svého nuceného pobytu ve vězení, kde skončí pro vraždu. Trochu paradoxní je, že za mříže odchází zcela dobrovolně, bez vzpírání se dává všanc zákonu a jde si sednou "do chládku". Celá kniha je jeho otevřenou zpovědí - snahou hrdiny předat čtenáři svůj příběh a přimět ho pochopit.
Je zvláštní, jak dokáže Humbert své čtenáře vtáhnout do děje a téměř ho přesvědčit o tom, že je naprosto nevinný a všichni okolo se k němu chovají špatně, přestože jeho vlastní jednání je naprosto zvrácené. Román je především hloubkovým pohledem do psychologie pedofilního maniaka, který pro jedinou ženu, respektive dívku, obětuje všechno, co má. Pohled do duše zoufalce, který je poháněn zničujícími vášněmi, které neumí ovládat, přestože by se jim rád vzepřel. A přestože ho jen těžko můžeme pochopit, nejsme schopni ho tak úplně odsoudit. Jeho vlastní zvráceně geniální logika, smysl pro ironii a nadsázku, smysl pro pohrdání morálkou... to vše jsou faktory, které nás k příběhu připoutají, ať se bráníme sebevíc.
Paradoxní je, že příběh, který Nabokov stvořil, je, respektive byl, jedním z tabu americké literatury. Do té doby bylo něčím nemyslitelným popisovat sexuální praktiky s nezletilou a ještě se je snažit ospravedlnit. Bylo to něco nového a něco naprosto šokujícího. Konzervativní Spojené státy se do té doby nesetkaly s dílem natolik unikátním. Přesto si Lolita své čtenáře našla a našla si i oblibu. Celou dobu se v knize prakticky nic neděje - jako typický psychologický román se zabývá převážně nitrem svého hrdiny a jeho pohnutkami, přičemž příběh je vedlejší. I přes tuto jeho doplňkovou funkci je ve své podstatě nesmírně nosný a charakterizuje jednotlivé postavy stejně jako jejich promyšlená psychologie.
Jak už jsem řekla, postavy jsou vykresleny v psychologické hloubce, přestože relativně povrchně. Ve skutečnosti o jejich pohnutkách nevíme vůbec nic. Tím, že je příběh vyprávěn z pohledu jediného hrdiny, vidíme do hlavy jemu, ale už netušíme, co se odehrává v mozku lidí okolo něj. Všechny Lolitiny pocity, stejně jako pocity ostatních postav, jsou jen vypravěčovými domněnkami.
Hlavním hrdinou je již zmíněný Humbert Humbert, muž ve středním věku se sklony k pedofilii. Je to člověk vzdělaný, uhlazený a na první pohled neschopný ublížit mouše. Vypadá výborně, čímž budí důvěru lidí okolo sebe. Ve skutečnosti je to však zvrhlík, jehož sexuální myšlenky se točí okolo malých děvčátek, v centru jeho zájmu však stojí Lolita.
Lolita je dívka toho druhu, které Humbert nazývá nymfičkami. Je to vlastně ještě dítě, ale má v sobě cosi dráždivého, svádivého, co k ní poutá pohledy mužů. Její nevinnost je jen zdánlivá, ve skutečnosti toho o životě ví mnohem víc, než by se zdálo. Hraje si na neviňátko, ale je si vědoma toho, jak na Humberta působí.
Ústřední zápletkou je pochopitelně vztah výše zmíněných hrdinů - Humberta a Lolity. Pedofila a dítěte. Oba jsou uzavřeni do pasti okolního prostředí, kterému se neumí přizpůsobit. Oba bojují s vlastní neschopností, ale u obou má jiný důvod - Humbert se snaží přemoci svou nezkrotnou vášeň, Lolita bojuje s postavením, ve kterém se zvráceným smyslem osudu pro humor ocitla.
Celá kniha je napsána nesmírně čtivým jazykem, přestože i zde se najdou některé nezáživnější pasáže. Text obsahuje řadu narážek na díla jiných slavných autorů, symboly, jinotaje. Nabokov také poměrně často používá francouzštinu - píše v ní některé Humbertovy myšlenky, dokončuje věty, využívá francouzštiny i ke slovním hříčkám, které díky jejímu charakteru vznikají.
Vyprávění se občas nese v duchu nesmírně melodického a poetického jazyka, jindy přechází ve sled zmatených myšlenek. Autor se psaním očividně dobře baví a přestože angličtina není jeho rodným jazykem a dokonce si stěžuje na její nepoetičnost a nezvukomalebnost v porovnání s ruštinou, používá ji znamenitě a s potřebnou lehkostí.
I přes námět, který je, přiznejme si, lehce zvrácený a chce trochu sebezapření, překousnout ho, je kniha geniální. Jedná se o jeden z nezapomenutelných počinů na poli světové literatury, který je naprosto unikátní, ale nespadá do dobových ani jiných klišé. Lolita je zpovědí zvráceného člověka, zároveň je však románem milostným. Přestože líčí trochu jiný druh lásky a trochu jiný pohled na svět. Pro západního čtenáře je rozhodně nejtěžší překonat předsudky, které může vůči dílu mít kvůli jeho námětu. Protože pokud se do příběhu jednou začtete a ponoříte se do jeho hloubky, místo abyste prvoplánově plavali pouze po povrchu, nebudete se chtít odtrhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat