Zpátky do Tábora polokrevných, ovšem ne tak úplně postaru. Od chvíle, kdy Percy Jackson porazil Titány a zachránil Olymp sice uplynulo teprve několik měsíců, ale problémy už jsou tu zase. A tentokrát ještě mnohem horší. Jenže upřímně, vážně by to ve světě polobohů mohlo všechno šlapat jako hodinky?
Nová série navazuje na předchozího Percyho Jacksona, ale ve skutečnosti vypráví úplně nový příběh a navíc úplně jinak. Ich formu, která byla pro první sérii tak typická, nahradil Riordan er formou. To ale vůbec nevadí, právě naopak. Novému příběhu to rozhodně prospělo, vneslo to do něj takříkajíc svěží vítr. Události už nejsou líčeny ústy Percyho Jacksona, ale trojicí nových hrdinů - nových a rozhodně nesmírně mocných polobohů.
Co byste asi tak dělali, kdybyste se najednou ocitli ve školním autobuse plném školáků, kde vás všichni poznávají, ale vy si nepamatujete vůbec nikoho, a navíc máte pocit, že něco je strašně špatně? Přesně to se totiž stane Jasonovi. Zničehonic se probudí v autobuse školy pro problémové děti a nemá nejmenší ponětí, kde se tam vzal, ani proč. To je ale ten nejmenší z jeho problémů. Netrvá totiž dlouho a začnou se kolem něj i jeho údajných přátel dít vážně zvláštní věci.
Když je člověk polobůh, musí se smířit s tím, že ne všechno bude úplně normální. Ovšem když je polobůh, který lehce nezapadá mezi ty ostatní, může to být dost depresivní. Jason se spolu s Piper a Leem, dalšími dvěma žáky oné školy pro problematickou mládež, dostává do Tábora polokrevných. Jeho dva přátelé jsou téměř okamžitě určeni a bez větších obtíží zapadnou, Jason se však cítí jako vetřelec. Nemá vzpomínky, protože ho o ně někdo připravil, je si však jistý, že může vyvolat problém. Jeho božský rodič totiž není jen tak někdo, ale rovnou ten nejvyšší - vládce Zeus.
A protože polobozi se neobejdou bez kapky vzrušení a hromady problémů, jeden je před Jasona rovnou postaven. Héra je totiž v zajetí neznámo kde a pokud nebude do dne zimního slunovratu osvobozena, s lidstvem to vypadá hodně špatně. Navíc Olymp s okolním světem nespolupracuje, bohové se ke svým dětem hlásí, ale to je taky maximum jejich vzájemných vztahů. A aby toho nebylo málo, největší hrdina Tábora polokrevných - Percy Jackson - se ztratil neznámo kam. Hnány proroctvím tak vyrážejí z Tábora rovnou dvě výpravy - jedna zachránit Héru a druhá najít Percyho.
V nové sérii se setkáváme s úplně novými hrdiny. Příběh je střídavě vyprávěn z pohledu třech nových polobohů - Jasona, Piper a Lea, vypravěč tady není vševědoucí, což nesmírně napomáhá čtivosti a navíc se jednotlivé roviny vyprávění výborně propojují a navzájem dokreslují. Všechny tři nové hlavní postavy jsou něčím výjimečné, nejvíc pozornosti však vzbuzuje Jason - proč a odkud se vzal? Otázky, na které čtenář postupem času dostává odpovědi, ať už přímo, nebo v náznacích. Na Jasonovi je totiž kromě jeho hrdinského jména nejzvláštnější fakt, že nazývá bohy jejich římskými jmény a zatímco starořečtinu nezvládá, latinsky mluví perfektně. Je zaručeně polobůh, ale nepatří do Tábora polokrevných. Jenže... kdo ve skutečnosti je? V jeho amnézii mají pochopitelně prsty bohové, kteří se zase jednou rozhodli pro odvážný kousek s nejistým výsledkem.
Ani tentokrát nezůstane čtenář ochuzen o hromadu bohů a všemožných mytologických kreatur. Pro okořenění ale už nejsou jenom řecké, ale rovněž římské. V principu se jedná o jedny a tytéž, jen ti římští jsou trochu agresivnější. A rozhodně zajímavé je setkání v tajném podzemní "krámku" paní M.
Jak již jsem výše zmínila, Riordan vyměnil ich formu za er formu a zvolil styl vyprávění z pohledu jednotlivých hrdinů. Kapitoly tak místo klasických jmen, jak jsme na to zvyklí z Percyho, nesou jen jméno člověk, z jehož pohledu se právě vypráví. Vzhledem k nové formě vyprávění je trochu pozměněný i jazyk. Více se popisuje, výrazové prostředky jsou barvitější, přesto text neklopýtá ani neztrácí tempo. Kniha je o dospívajících a pro ně, proto jazyk naprosto odpovídá cílové skupině, ale Riordan ho nijak neznásilňuje.
Celkově působí Bohové Olympu: Prokletí jako velmi slušný rozjezd. Příběh se ubírá svižným tempem až ke svému závěru, který se částečně dá předvídat, ale přesto je lehce překvapivý. Riordan ponechal spoustu prostoru pro vlastní čtenářovu představivost, co bude následovat je nastíněno skutečně jen v náznacích. První díl je výborným startem a dá se předpokládat, že ani pokračování nezklame. Myslím, že se máme na co těšit.
Žádné komentáře:
Okomentovat