Ocitáme se v kouzelné zemi ovládané zlem, protože jeden z dávných Neposkrvněných si usmyslel, že chce všechnu moc, která existuje. A ono to nejde tak jednoduše! Klasická zápletka mnoha fantasy příběhů, která by snad mohla mít slibný potenciál. Mohla, ale nemá.
Po mírně zbytečném a čtenářsky nezajímavém prologu přichází konečně akce v podobě násilného přepadení posledního Neposkvrněného, který ještě stojí na straně dobra, a následné vyvraždění celé vesnice. Během toho se na scéně objevuje z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu elfský bojovník Arwin a zachraňuje jednu z hlavních hrdinek - Neilin. Kdo onen záhadný bojovník vlastně je, pochopí vnímavější čtenář ještě před polovinou knihy, následně se ve své domněnce utvrzuje a na konci je mu potvrzena. Záhada se nekoná, tajemný bojovník není až tak tajemný. A nepřekvapí nás ani to, na které straně vlastně stojí.
Krom Neilin se v příběhu vyskytují ještě dvě ženské hrdinky, které obě jsou nositelkami vlastního příběhu. Jednou z nich je Neilinina sestra, druhou pak dcera našeho mocichtivého temného elfa. A světe div se, nesouhlasí s názory svého otce.
Co považuji za největší mínus je skutečnost, že mi všechny hrdinky v podstatě splývají dohromady. Jejich charaktery jsou vystavěny na tak jednoduché lince, že by klidně mohly být trojčaty. Všechny tři jsou stejně naivní, což by až tolik nevadilo, kdyby se odlišovaly aspoň v něčem. Téměř celou dobu trvání příběhu však mám pocit, že čtu o jedné a té samé postavě, jen se pokaždé jmenuje jinak.
Abych nepomíjela mužské hrdiny, krom Arwina a mocného Neposkvrěného se setkáme ještě se Sorganem a pár lidskými bojovníky. Alespoň jejich postavy nejsou díky bohu obkresleny podle stejné šablony, charakterově nejzajímavější je pak zřejmě Sorgan a jeho rozporuplné pocity ohledně služby zlu a lásky.
Celý děj by se dal shrnout pár slovy - bezcílné putování odnikud do nikam, sem tam okořeněné nějakou tou šarvátkou nebo soubojem. Postavy možná mají jasno v tom, kam putují, aspoň některé z nich, některé si totiž počínají naprosto nelogicky. Čtenář jen marně pátrá po tom, kam se nám ztratily bájné Křišťály, o nichž má kniha vlastně být. Od začátku příběhu o nich padne jen sporadická zmínka.
Pominu-li absenci děje, jehož výstavba ani v nejmenším nepřipomíná známou horu Říp vtloukanou do našich hlav o hodinách slohu, a mizerné charaktery hlavních hrdinů, kniha má ještě jedno velké mínus, a to jazyk. Místy je použitý výraz, který se do dané situace nehodí, jindy postavy mluví tak spisovně, až člověk uvažuje o jejich duševním zdraví. To obojí působí v konečném součtu dost rušivě a někdy skoro vybízí knihu zavřít a nečíst dál. Abych ale všechno hned nezatracovala, některé dialogy jsou přinejmenším vtipné a člověk se u nich alespoň zasměje.
Pokud to mám nějak shrnout - začátek byl slibný, prostředek nezáživný a konec mírně nelogický. Už teď bude nejspíš ostříleným čtenářům fantasy jasné, jakým směrem se asi bude ubírat pokračování a budou uvažovat nad tím, jestli mají dost času na to, aby si to ověřovali přímo na stránkách knihy.
Pokud jste nadšeným obdivovatelem elfů, nebo s fantasy třeba jenom začínáte, říkám ano. Pokud patříte k těm, co už toho přečetli mraky, nejspíš neobjevíte nic nového. Pár zápletek různých románů smíchaných dohromady a schovaných pod novým pláštěm. Uvidíme, kam se bude příběh vyvíjet dál a jestli nové pokračování obhájí toto hodnocení nebo ho překoná.
Žádné komentáře:
Okomentovat