Představte si, že vás vychovávají v přesvědčení, že upíři jsou špatní, zvrácení a nepřirození a následně po vás chtějí, abyste jim byli čtyřiadvacet hodin denně k dispozici. Přesně to je situace v níž se ocitne Sydney Sageová, alchymistka s novým přidělením v Kalifornii.
Sydney je po návratu do svého světa tak trochu v nemilosti, protože napomáhala k útěku údajné vražedkyni morojské královny. A aby toho nebylo málo, tahle vražedkyně je dhampýrka. Alchymisti se pochopitelně nesmí přátelit s nikým mimo lidskou rasu, takže Sydneyni nadřízení ani rodiče nejsou nijak nadšení z toho, co provedla. V jejích záznamech je už navěky vroubek. Získat nové přidělení je tak pro dívku poněkud obtížné - hlavně proto, že je osočována z přílišného bratříčkování s upíry.
Morojskému světu vládne mladá Lissa Dragomirová, což je pro některé radikály jen těžko snesitelné. Chtějí se mladé a nezkušené panovnice zbavit, ovšem poněkud rafinovaným způsobem. Liss nemůže vládnout, pokud nebude mít aspoň jednoho pokrevního příbuzného. Hlavním zájmem celého dvora je tak ochránit mladičkou Jill a schovat ji někam, kde ji atentátníci nenajdou. Někam do lidského světa.
Jako perfektní místo pro pobyt královniny mladší sestry je vybráno Palm Springs, a to z jednoho prostého důvodu - slunce tu svítí prakticky denně, což znemožňuje život Strigojům a znepříjemňuje ho Morojům. Jill je zapsána do lidské školy a Sydney se po dlouhém přesvědčování nadřízených podaří získat místo její společnice. Obě dvě spolu se strážcem Eddiem se poměrně rychle adaptují v novém prostředí, ale všechno není tak růžové, jak se na první pohled zdálo.
Sydney, z jejíhož pohledu je příběh vyprávěn, se od Rose, která vyprávěla sérii Vampýrská akademie, dost podstatně liší. Je velmi racionální, klade důraz na vzdělání, z vampýrů a zvláště jejich magie má téměř smrtelnou hrůzu, ale zároveň je začíná vnímat téměř jako plnohodnotné lidské bytostí s tím rozdílem, že pijí krev. Kvůli tomu se dostává do sporů sama se sebou a zvláště se svými nadřízenými. Právě tento konflikt je jedním z nosných pilířů příběhu.
Pokrevní pouta jsou svým způsobem psána jinak než Vampýrská akademie, což je dáno hlavně rozdílnou pozicí vypravěčky, ale to jim nic neubírá na čtivosti. Sydney toho o upírském světě spoustu neví a nechává se tak zaslepovat předsudky a vlastním strachem, ale zároveň se s obdivuhodnou činorodostí snaží se vším vyrovnat. I když mnohdy vnitřně nesouhlasí, pomáhá těm okolo sebe a snaží se jim zajistit pohodlí, třeba i na úkor toho vlastního.
Od prvního dílu této spin-off série nečekejte moc romantiky, zato dostatek překvapivých zvratů. Jen málokdo je totiž tím, kým se na první pohled zdá. Čtenář tak jen těžko odhadne, kdo je upřímný a kdo si jen na něco hraje. Sydney je poměrně nadaná pozorovatelka lidí okolo sebe. A přestože ona sama si v citových záležitostech připadá bezradná, dokáže odhadovat vztahy lidí, kteří ji obklopují. Nevrhá se bezhlavě do akce, všechno si raději pořádně rozmyslí, přičemž její největší protivník je často ona sama.
Pokrevní pouta jsou rozjezdem velmi příjemným a naprosto splnila má očekávání. Zatímco Rose bojovala s lidmi okolo sebe a o problémy neměla nouzi, Sydney se učí vyrovnat sama se sebou. Kým je, co se od ní čeká, a že může být i něčím víc než jen opomíjenou dcerou ambiciózního otce. Učí se věřit sama sobě a svým schopnostem. V prvním díle k tomu udělala úvodní krůček, má tedy slušně našlápnuto stát se sebevědomou ženou, která najde nejen sebe, ale i lásku.
Žádné komentáře:
Okomentovat