Každé setkání s jiným člověkem nás nějakým způsobem poznamená a každé má svůj důvod. Záleží jenom na nás, jestli umožníme těmto lidem, aby vstoupili do našeho života a možná ho i změnili. Některá setkání jsou osudová, i když to na první pohled možná nevidíme. A to, co s sebou přináší, se stejně nakonec stane. I kdybychom na to měli čekat několik let... Stejně jako hrdinové románu Obuvníkova žena.
Ciro přišel ještě jako chlapec o oba rodiče. Otce mu vzalo důlní neštěstí, matka ho opustila dobrovolně. Smrt manžela ji totiž přivedla do tak těžkých depresí, že nebyla nadále schopna o své syny pečovat. Svěří proto Cira a jeho staršího bratra Eduarda jeptiškám v konventu San Nicola. Nepochybuje o tom, že ctihodné sestry oba chlapce řádně vychovají a vštípí jim pevné morální zásady. A jednou, až na to bude připravena, bude o ně matka moci znovu pečovat sama. Čas však plyne, chlapci dospívají a jejich matka se stále nevrací. Mají jenom jeptišky a jeden druhého a není se proto co divit, že Ciro prahne po lásce.
Enza pochází z velké rodiny. Má pět sourozenců, o které se stará, kdykoliv to její matka potřebuje. Zvykla si na vřelý rodinný život, vzájemnou lásku a úctu a o to víc ji bolí, když má kterýkoliv z členů rodiny trpět. Udělala by pro ně první poslední, ochotně by obětovala vlastní život, jen kdyby to pomohlo. S Cirem se poprvé setkává za nepříliš radostných okolností - na pohřbu. Okamžitě je jí však jasné, že ten chlapec bude pro její příští život důležitý. Má to však jeden drobný háček - osud jim nehodlá nic usnadnit.
Nezávisle na sobě se oba vydávají za oceán do Ameriky. Zaslíbené země, kde se plní sny. Dokážou se však ve státě s několika miliony obyvatel znovu najít? A bylo jejich první setkání skutečně tak osudové, jakým se Enze jevilo?
Román Obuvníkova žena nás zavádí do Itálie a následně Spojených států počátku 20. století. Zatímco naši hrdinové stárnou a vyvíjí se, svět se zvolna mění. Do popředí vystupují nové technologie, postavení žen ve společnosti se mění, v Evropě to vře a válka hrozí vypuknout každým okamžikem. V kontrastu k tomu stojí New York plný příležitostí, lesku honosných večírků ale i žebráků a opuštěných dětí. Je to místo radovánek i utrpení, lesku i bídy. Autorce se tyto protiklady povedlo velmi přesvědčivě zachytit. Uvádí nás do prostředí italských čtvrtí v New Yorku, ale i do domů pro svobodné dámy a nabízí několik různých pohledů na jedno z nejzářivějších amerických měst. Historické dění je přitom pouze kulisou, která umožňuje čtenáři prožít osudový příběh Enzy a Cira.
Kniha je rozdělena na tři zhruba stejně části, které však pokrývají různě dlouhé úseky, přičemž ten poslední je nejdelší. Střídá se pohled Enzy a Cira, díky čemuž může čtenář proniknout do několika různých prostředí a způsobů života. Hlavní hrdinové si jsou navzájem spíše protiklady, jejich povahy prakticky nenalézají styčné body, ale přesto se v různých situacích chovají velmi podobně. Enza je vždycky velmi rozumná, o všem dopodrobna uvažuje a spontánnost není její silnou stránkou. Ciro je naopak impulzivní, do všeho se vrhá po hlavě a užívá života plnými doušky bez strachu z následků. Jejich životní cesty se protínají a opět míjí, mohou se však spojit?
Román Obuvníkova žena je velmi čtivě napsaný příběh. Autorka se pro něj inspirovala vlastní rodinnou historií, její praprarodiče byli italští imigranti ve Spojených státech. Romantickou zápletku však rozšířila o dobový kontext, který čtenáři doslova ožívá před očima. V příběhu sice jsou slabší místa a postavy se občas chovají v rozporu se svým charakterem, přesto se jedná o dobrou knihu vyzařující atmosféru počátku století v Americe, kam mnozí uprchli splnit si své sny. Je to příběh o tom, jak se nevzdávat a věřit v sebe i v osud. Protože nic se neděje bezdůvodně a své směřování máme všichni ve vlastních rukou.
Žádné komentáře:
Okomentovat