Životem Lazara Lindta prošlo bezpočtu žen, ale jen dvě pro něj byly osudové - Marusja a Galina Petrovna. Obě bezmezně miloval, ale ani jedna mu nedokázala jeho lásku oplatit. Daní za jeho genialitu, úspěchy a splněná přání bylo neštěstí druhých. Co totiž jednomu přináší potěšení, může druhého strhnout až na samotné dno zoufalství...
Lazar Lindt přijíždí do Moskvy jako nikdo. Je osmnáctiletým mladíkem bez rodičů, bez vzdělání a navíc židovského původu. Všechny tyto nedostatky jsou však vyváženy jeho genialitou. A tak přestože přišel bez jediného rublu a jeho vzhled připomíná spíš bezdomovce, dostává se na fakultu matematiky na moskevské univerzitě a to ne jako student, ale rovnou jako vyučující. Ochrannou ruku nad ním drží Sergej Alexandrovič Čaldonov, který si mladíka oblíbí natolik, že si ho přivede domů. Pro jeho manželku Marusju se Lazar okamžitě stává synem, kterého nikdy neměla, on k ní zahoří city ještě mnohem vřelejšími, které však pro dobro všech nemohou být vyslyšeny.
Pro Lazara dlouho neexistuje jiná žena, než jeho náhradní matka a životní láska Marusja. Na stará kolena se však setkává s mladou svěží laborantkou Galočkou. Té se stařec na první pohled hnusí, ze strachu o své blízké však svolí k sňatku. Když po vás totiž něco žádá přední vědecká kapacita Sovětského svazu, není záhodno odmítnout. Manželství se pro ni stává žalářem, z nějž není úniku a vysvobodit ji může teprve Lindtova smrt. Nedlouho po ní však získává do péče svou osiřelou vnučku. A předivo už tak komplikovaných rodinných vztahů se ještě více zamotává...
Příběh se dá rozdělit na tři hlavní části - život Marusji, život Galiny a život Lidočky, Galininy vnučky. Každá z žen je úplně jiná, ale všechny jsou navzájem jaksi propojeny. Ani jedna z nich nevedla život, jaký by si představovala. Nesplnila se jim všechna přání, mnohého se musely vzdát, ale bylo jen na nich, jak využijí toho ostatního. Jestli to vzdají, nebo budou bojovat za své právo na existenci.
Každá ze tří hrdinek je propracovaná do té míry, že čtenáři doslova ožívá před očima. Ať už je to Marusja připravující několikachodovou večeři, Galina zametající roztříštěné laboratorní nádobí či Lidočka vytáčející piruety v baletním studiu. Liší se, ale jejich osudy se podobají. Nechávají sebou manipulovat, vzdávají se svých snů a je jen otázkou času, kdy jedna z nich konečně řekne dost.
Autorka nás na pozadí příběhu provádí děním v Sovětském svaze od jeho vzniku po jeho rozpad. Všechny dějinné události jsou zde však naznačeny spíše jen tak, mimochodem. Sovětské ideály jsou prezentovány prostřednictvím rozličných lidiček, stejně jako boj za svobodu a právo na lepší život. Pomocí celé řady odboček od hlavní linie příběhu čtenář poznává každodenní život ve východoevropském hegemonu, jeho klady i zápory.
Nesmím zapomenout zmínit ani jazyk, který je velmi barvitý, propojuje v sobě vůně ruského venkova z hlukem velkoměsta, teplo rodinného krbu a recepty na domácí dezerty s racionální a striktně analytickou matematikou. Narazíte zde na celou řadu neotřelých slovních spojení a zajímavých obratů, budete se nořit do myšlenkových proudů hrdinek i nevyřčených polopravd. Nikdy však nezabloudíte, protože kniha je skutečně umně napsaná.
Román Lazarovy ženy zaujme především svojí zvláštní a naprosto kouzelnou poetikou. V době, kdy jsme zavaleni americkou románovou produkcí, je hezké si připomenout, že i v jiných zemích světa existují nadaní spisovatelé schopni vytvořit chytlavý příběh. A hlavně, že se tam píše úplně jinak. Marina Stěpnova navazuje na tradici velkých ruských spisovatelů a uvádí v život velkou rodinnou ságu plnou tajemných neodstranitelných pout, která si často neuvědomují ani ti, kdo jsou jimi svázáni.
Žádné komentáře:
Okomentovat