V Evropě zuří druhá světová válka, Němci před nedávnem zahájili operaci Barbarosa a většina vojáků není z východní fronty právě nadšená. Přesně to je důvod, proč hledají jakoukoliv záminku k dovolence. A vhodným prostředkem může být třeba i sňatek...
Peter Faber chce za každou cenu domů do Německa. Aspoň na pár dní. Aby toho dosáhl, najde si v katalogu manželku - mladou písařku Katharinu Spinellovou. Sňatek se odehraje v zastoupení, teprve poté se můžou novomanželé v Berlíně skutečně setkat. První dojmy jsou poněkud rozpačité, nakonec však v sobě dvojice nalezne zalíbení. Jejich vztah je bohužel komplikován válkou, která nutí Petera vrátit se zpátky na frontu a Katharinu zůstat v zázemí a starat se o rozkvět Německa. Jejich životní cesty se rozcházejí. Ale na jak dlouho?
Audrey Mageeová se ve své prvotině pokusila představit obyčejné německé občany a jejich osudy za dosud nejhrůznějšího lidského konfliktu. Osudy lidí, kteří si válku nevybrali a nechtěli bojovat, ale byli semleti obrovskou mašinerií, jíž se říkalo Třetí říše. Byli jen loutkami v rukou mocipánů a především všemocného Führera, který mohl lusknutím prstu rozhodnout o životě či smrti kohokoliv z nich. Stali se součástí války, o niž nestáli, ale která je nadosmrti změnila...
Přestože příběh sám o sobě je poměrně silný, forma, jíž je vyprávěn, nebyla zvolena úplně dobře. Z větší části jde o dialogy, které spolu jednotlivé postavy vedou, přímým promluvám dokonce občas chybí uvozovací věta. Kniha tak mnohem spíš připomíná scénář než klasický román. Styl vyprávění vede i k jistému odosobnění. Na jednu stranu tím místy, především v závěru knihy, nabývá až dokumentačního charakteru, na druhou stranu je kvůli tomu poměrně těžké poznat hrdiny a vcítit se do nich. Díky dialogičnosti se však kniha velmi rychle a poměrně snadno čte.
Čtenáři mohou pozorovat osudy Petera i Katheriny, ale ztotožnit se s nimi je úkol nesmírně obtížný. Musím se přiznat, že až na výjimky, ve mně jejich příběh nevyvolal žádné emoce. Je to vlastně vyprávění o dvou lidech, které ve skutečnosti nemáme šanci poznat. O jejich pocitech a motivacích nevíme prakticky nic. Jsou to dva anonymní jedinci, spíše hrdinové dokumentu než románu.
Román otvírá témata, na něž by se nemělo zapomínat a mělo by se o nich mluvit. Pro širokou veřejnost neodborníků je to rozhodně přístupnější cesta než odborná literatura nebo dokumentární filmy. Na druhou stranu si myslím, že existují i lepší romány o druhé světové válce a Němcích, kteří ji prožívali. Román Slib bohužel nabízí víc, než skutečně splní. Po dočtení tak zůstává neodbytný pocit promrhaného potenciálu a možná i mírného zklamání.
Žádné komentáře:
Okomentovat