Píše se rok 1944, zuří druhá světová válka a do Osvětimi s železnou pravidelností směřují transporty smrti. Tisíce Židů převážně z východní Evropy jsou dopravovány dobytčáky do koncentračních táborů, kde většinu z nich čeká zplynování. Staša a Perla by mohly být jedněmi z nich. Kdyby se na osvětimské rampě nesetkaly s Josephem Mengelem, Andělem smrti, který definitivně změní jejich život...
Staša a Perla jsou jednovaječná dvojčata, což je pro ně štěstí v neštěstí. Mengele je totiž právě vícerčaty naprosto fascinován, a proto je internuje ve speciální části tábora, takzvané zoo, kde krom dvojčat žije i celá řada různě deformovaných lidí - liliputáni, albíni, lidé s ocasem... Mengele je všechny využívá ke svým zvráceným pokusům a krutostem, na dvojčatech se však dokáže obzvlášť vyřádit. Zajímají ho totiž zvláštní, těžko popsatelná pouta, která mezi sebou vícerčata mají, a snaží se přijít na to, jak je rozervat. Staša s Perlou budou muset bojovat nejen o svůj život, ale rovněž jedna o druhou. V nelidském světě koncentračního tábora totiž velmi snadno mohou ztratit úplně všechno...
Kniha je rozdělena do dvou částí - v Osvětimi a po ní, přičemž druhá část příběhu je možná ještě silnější než ta první. Zatímco první polovina knihy popisuje zvěrstva, jichž se Mengele dopouští na testovaných objektech, druhá se věnuje popisu šrámů, jež toto zacházení zanechává na jejich duších. Válka stále ještě neskončila, země je zničená, ale mnohem zničenější jsou lidé, kteří v ní žijí. Musejí se vyrovnat se svými děsy, ztrátou blízkých, nejistotou vlastní existence. Protože jak se po tom, čím si prošli, zařadit zpět do normálního života. A co je vlastně normální?
Román je vyprávěn střídavě ze dvou pohledů - Staši a Perly. Každá z dívek je trochu jiná a vnímá svět svým osobitým způsobem, takže není příliš těžké pochopit, kdo vypráví. Perla je racionálnější, klidnější, odevzdanější svému osudu. Staša je rebelka, která se bouří, touží po pomstě, ale zároveň jí nechybí dětská naivita a bezmezná víra ve vlastní schopnosti a lepší zítřky. Každá zvlášť jsou opuštěné, teprve dohromady tvoří skutečný celek.
Autorka hodně popisuje pocity a vnitřní pochody svých hrdinek, ale nedá se říct, že by román byl čistě psychologický. Navzdory hrůzám, jež popisuje, je velmi lyrický a poetický a každý další řádek dává naději, že jednou bude líp. Na jednu stranu jsou velmi sugestivně popisovány zvrhlosti Mengeleho zoo, na stranu druhou každodenní banality, které lidem umožňují zachovat si lidskost. Velkou roli navíc v příběhu hraje náhoda a snad i osud.
Mischling je velmi silným příběhem o lidském utrpení, ale také o nezlomné víře v lepší zítřky. Hlavní hrdinky, dvojčata, jsou spojeny nepřervatelnými pouty, které jim nemůže nikdo vzít, dokonce ani Mengele, byť se o to velmi snaží. Je to vyprávění o lidské nezlomnosti a naději, která neumírá ani v těch nejtemnějších okamžicích.
Žádné komentáře:
Okomentovat