Istanbul - město rozkládající se na dvou kontinentech, jehož historie začíná už v dobách antického Řecka. Zažilo několik historických etap, desítky vládců, řadu rozličných architektonických stylů... jeho současnost však rozhodně není taková, jakou by si zasloužilo. Jen minimum obyvatel tuší něco o složité historii města, které je jim domovem, a snad ještě méně z nich se ji snaží zachránit. Možná, že právě na tuto ignoranci se snaží upozornit vrahové, kteří zanechali svou první oběť na Palácovém mysu...
Jak už předestírá anotace, poblíž Atatürkova sloupu je pozdě v noci nalezena mrtvola s proříznutým hrdlem svírající v ruce minci krále Byzase. Vyšetřování se ujímá šéf kriminální policie Nevzat Akman, muž čestný, ale zároveň nelítostný. Život se s ním nemazlil a on se naučil mu rány oplácet. Po zjištění totožnosti zavražděného vedou jeho první kroky k exmanželce oběti, která je shodou okolností ředitelkou největšího istanbulského muzea. Spolu s ní a týmem detektivů se pouští do honu na vraha.
Mince nalezená v ruce oběti pochází z řeckého období Istanbulu, tedy z doby samotného založení města. Zpočátku nikdo netuší, zda se jedná o vzkaz vrahů nebo jen jejich neškodný vtípek. Zdá se však, že by tu nějaká souvislost být mohla. Zvlášť když se další noci objeví nová mrtvola, která opět drží minci. Tentokrát z období císaře Konstantina...
Nevzat se ocitá v nezáviděníhodné situaci. Zřejmě pátrá po sériovém vrahovi a stopy ukazují několika směry. Vyšetřování ho uvádí do pozice mlýnského kamene mezi dvěma skupinami. Jedna jsou bojovníci za starý Istanbul, kteří chtějí zachovat jeho památkovou hodnotu příštím generacím, ta druhá potom developeři, jejichž jediným cílem je vybudovat moderní nákupní a ubytovací centrum, a to přímo v centru starého města. Otázkou zůstává, jestli by byli schopni jít si navzájem po krku nebo spíš, jestli by se neštítili něčeho tak ohavného, jako je vražda. Protože pokud nezabíjí jedna z těchto dvou skupin, kdo tedy?
Příběh je rozdělen do několik částí, z nichž každá je uvozena krátkým poetickým textem o některém z významným istanbulských panovníků. Vypráví se v první osobě a to očima vrchního komisaře Nevzata Akmana, čtenář tím pádem ví jenom tolik, kolik jeho vypravěč a je o to těžší odhalit vraha. Zvlášť když pod subjektivním pohledem komisaře obviňujete každou chvíli někoho jiného. Nevzat je člověk, který své město nadevše miluje a je proto svolný vidět zlo i tam, kde ve skutečnosti není. Jeho smysl pro čest a spravedlnost však nakonec vždy převáží. A hlavním hrdinou vlastně ani není on, ale jeho město. Istanbul - milenka námořníků a pocestných, rozmarná žena s otevřenou náručí vítající každého nového příchozího.
"Dívali jsme se z moře na Istanbul. Na bájné město krále Byzase, na císařské hlavní město Konstantinovo, na hradby Theodosia II. připomínající kamenný náhrdelník, na Justiniánovu jedinečnou Ayasofyu, na palác Topkapi, odkud Dobyvatel řídil svět, na úžasnou mešitu sultána Süleymana Zákonodárce... Na vládce, velké vojevůdce, urozené občany, otroky, křesťanské odvedence... Na ženy... Na Pulcherii, Theodoru, sultánku Hürrem... Bylo tam hrdinství, zbabělost, tvořivost, ničitelství, rozum, hloupost, laskavost, bezcitnost... Dívali jsme se z moře na lidské příběhy v kulisách jednoho města.Dívali jsme se z moře na město. Na fóra, sloupy, sochy, božstva, chrámy, kostely, mešity, paláce, pevnosti, cisterny, kašny, vodovody, hrobky, medresy, vývařovny, loděnice, zapomenuté dřevěné domy, bortící se stavby z kamene a z cihel... Na pěšinky sestupující ke břehu, široké bulváry, dětská hřiště obklopená budovami... A na stavitele, kteří svými mozky, prací a vkusem toto město vybudovali... Na mistra všech mistrů, architekta Sinana...Dívali jsme se z moře na Istanbul. Na náš Istanbul, na město ukradených snů... Na zpustošenou metropoli vzpomínek... Na vypleněné sídelní město štěstí... Na pevnost zmařených nadějí... Na královnu zármutku... Na znásilněnou krásu... Na půvab, který si do svého štítu vetkla zákeřnost... Na blahobyt ovládaný žádostivostí... Na město, jemuž jsme jako oběť předhodili sami sebe; na naši ulici, zahradu, dům a hrob..."
Istanbulské memento je s trochou nadsázky ideálním průvodcem po starém Istanbulu. Hlavní protagonista, z jehož perspektivy je příběh vyprávěn, nás totiž provede uličkami starého města a především nejdůležitějšími památkami. Tyto odkazy dávné minulosti zůstávají strážci města, které už dávno není tím, čím bývalo. Pokud vás navíc baví historie, dozvíte se spoustu zajímavostí z tureckých dějin. Na knize je hodně znát, že autor je z problematikou obeznámen a prostředí, které popisuje, mu není cizí. Někdy se však příliš nechává strhnout a popis převáží nad dějem.
Právě to je zásadní slabinou knihy - přílišná rozvleklost. Přestože na konci do sebe všechno zapadne, jako dílky skládačky, v průběhu četby může řada pasáží působit zbytečně. Příběh nabírá tempo jen velmi pozvolna a teprve samotné finále odpovídá tempu detektivky. Po většinu příběhu jde spíše o popis historie města, památek, osobních vztahů Nevzata a lidí okolo něj... Na druhou stranu tím vzniká působivá freska současného Istanbulu, a to tureckýma očima.
Istanbulské memento je především oslavou města, v němž se odehrává. Jedná se o výbornou ukázku turecké kultury a mentality a zároveň o geniálního průvodce. Vzhledem k tomu, že já osobně jsem si Turecko zamilovala a do Istanbulu se v budoucnu chystám, byla pro mě tahle kniha skvělou inspirací. Mimo jiné se jedná o důkaz toho, že Turecko má hodně co nabídnout - od spletité historie, přes pohostinné lidi až k unikátní kuchyni.
Istnabulské memento není knihou, která by vám přivodila infarkt, akce není příliš a rozvíjí se spíš pozvolně. Přesto se jedná o zajímavé čtení, které vás možná nevtáhne a nepohltí hned, ale přesto si vás časem získá.
Žádné komentáře:
Okomentovat