Jedněmi nenáviděná, druhými glorifikovaná. O druhé manželce Jindřicha VIII. už se toho napsalo hodně, ale skutečnou pravdu o tom, kým vlastně byla a po čem toužila, se asi nikdy nedozvíme. Anna Boleynová po sobě nezanechala deník ani korespondenci, o jejím životě se dozvídáme pouze zprostředkovaně skrz její současníky a o jejích citech nevíme vůbec nic. Alison Weirová se ve svém románu snaží nabídnout střízlivý, pokud možno objektivní pohled na ženu, která významným způsobem změnila běh anglických dějin...
Anna Boleynová se narodila do poměrně starého, byť nepříliš významného šlechtického rodu. Dostalo se jí prvotřídního vzdělání, strávila řadu let v zahraničí na burgundském a francouzském dvoře a nasávala do sebe vlivy, které bychom dnes označili za feministické. Dospívala obklopena kultivovanými, významnými ženami, které věřily, že mají nárok na víc, než být jenom bezcennými hračkami v rukou mužů. Anna se ztotožňovala s jejich postoji a toužila být plnohodnotnou mužovou partnerkou. Její ambice a touha po moci však nakonec předznamenaly její pád.
Anna dokázala na krátký čas zcela ovládnout srdce Jindřicha VIII. a přimět ho k na svou dobu šílenému činu - odtržení anglické církve od Říma. Tento akt nastartoval anglickou reformaci a přiměl zemi vykročit zcela novým směrem. A v pozadí toho všeho, vědomě i nepřímo, stála právě Anna. Žena, která krále okouzlila netušeným způsobem, aniž by se o to nějak výrazně snažila. Žena, která uměla zatahat za ty správné nitky ve svůj vlastní prospěch.
Weirová se i v případě svého druhého románu ze série o tudorovských královnách ponořila do studia historických pramenů a na jejich základě se pokusila rekonstruovat obrázek Anny Boleynové jako velmi mimořádné ženy, která v mnohém předběhla svou dobu. Anna po sobě však nezanechala žádné rukopisné památky, což autorce částečně uvolnilo ruce k fabulaci, především v úvodní části knihy líčící Anniny pobyty u zahraničních dvorů. Ve chvíli, kdy se autorka může opřít o podrobný výzkum a prokazatelná fakta, však sklouzává zpět ke stylu jakési beletrizované biografie, z níž do určité míry mizí osobnost královny, a která je pouze stavěním faktů za sebe do řady.
O Jindřichově hlubokých citech k Anně nemůže být pochyb, protože se dochovaly některé jeho dopisy, o hloubce Anniny lásky toho však moc nevíme. Respektive vůbec nic. Weirová se proto rozhodla oprostit od zažitého klišé hluboké vzájemné lásky a Annu představuje jako ambiciózní a chladnou zlatokopku, kterou na králi láká koruna a postavení, jež jí může zajistit, ale žádné něžné city k němu nechová. Tím je Annin život stavěn do zajímavé perspektivy, protože se stává obětí své vlastní touhy po moci a celoživotně trpí hlubokým pocitem osamění. Je nešťastná, protože v královském životě nenachází takové uspokojení, v jaké doufala, ale neexistuje pro ni žádná šance úniku. Často se chová nesnesitelně a ubližuje sobě i druhým, za všech okolností si však zachovává pevný charakter a vášnivý temperament.
Román o Anně Boleynové je v některých aspektech lepší než vyprávění o Kateřině Aragonské, a to zejména proto, že autorka se tolik nenechává svazovat historickými fakty a tam, kde jí scházejí, se pouští do věrohodné fabulace. Ani tak se však nevyvarovala jisté nezáživnosti a zbytečně podrobných popisů historického dění. Anna Boleynová je fascinující osobnost, kolem níž se vznáší aureola tajemna, jež badatelům ani čtenářům nedá spát. Ať už se však jednalo o chladnou kalkulátorku a manipulátorku, nebo obyčejnou, zamilovanou ženu, silně ovlivnila anglické dějiny a krom církevní reformy jim dala i jednoho z největších britských panovníků - Alžbětu I.
Žádné komentáře:
Okomentovat