Když se potkají Kráska a Zvíře, není nikdy jasné, kdo z těch dvou má navrch. A o to zajímavější setkání nás čeká, když Kráska není žádná chuděrka sedící s rukama v klíně, ale obratná lovkyně se smrtonosným lukem v ruce. A svého života se nevzdá jen tak lehce...
Jeva žije s otcem a dvěma sestrami ve městě a užívá si všech výhod svého slušně zajištěného postavení. Pak ovšem dorazí děsivá zpráva o tom, že jejich otec přišel o veškeré investice, protože jeho obchodní karavana byly přepadena. Rodina se ocitá prakticky na mizině a musí se odstěhovat z města do opuštěného srubu v lese. Otec všech tří dívek začíná po letech opět lovit, aby rodinu uživil a Jeva následuje jeho příkladu a vyráží na pravidelné výpravy do lesa. Ovšem na vlastní pěst.
Netrvá dlouho a otec se začne chovat podivně, jako by podléhal jakémusi divnému vábení lesa. Má pocit, že jej něco pozoruje a že to musí nutně ulovit. Jeho hon za tajemným netvorem se stává doslova posedlostí a začíná ohrožovat jeho život. Když jednoho dne zmizí a domů dorazí jen jeho lovecký pes, Jeva neváhá a vydává se ho hledat. A možná i pomstít jeho smrt.
Příběh dosti přesně kopíruje strukturu klasické pohádky o Krásce a Zvířeti, pouze upravuje prostředí a detaily. Autorka se do určité míry inspirovala ruským folklórem a tradičními ruskými pohádkami, prostředí však nevykresluje nijak důsledně a čtenář tak má pocit, že se ocitl spíše v jakémsi samostatném fantasy světě, než na středověké Rusi. První náznaky vedoucí k identifikaci prostředí se navíc začnou objevovat až ve chvíli, kdy se Jeva pustí do vyprávění pohádek, tedy někde ve třetině knihy.
Příběh má velmi pomalý rozjezd a pozvolné tempo si udržuje po celou dobu. Vlastně se toho v něm moc neděje, nemluvě o tom, že veškeré dějové zvraty jsou předvídatelné, protože vycházejí z původní pohádky. Zásadním problémem je však absence pořádného vyvrcholení, které by si udrželo čtenářovu pozornost. Příběh se uzavře velmi rychle na několika posledních stranách a zanechá za sebou spoustu otevřených, nedovysvětlených pasáží, které by stálo za to dovyprávět. Celkově chybí dramatičnost, která by příběh povyšovala na originální fantasy, stejně jako pohádkovost, která by mu dodala nezbytné kouzlo. Vyprávění se plácá kdesi na pomezí, hraje si na pohádku i na dobrodružství, ale není ani jedním.
Autorka se rozhodla napsat příběh er-formou z pohledu Jevy, tudíž čtenář má šanci se s ní seznámit a proniknout do jejích pocitů, to mu však příliš nepomůže ji pochopit. Svou roli v tom hraje i skutečnost, že hrdinka sama je poměrně neukotvená, plácá se životem sem a tam a neví, co vlastně chce. Zajímavým oživením jsou předěly mezi kapitolami psané z pohledu Zvířete. Jedná se o kratičké průniky do jeho hlavy, které doplňují Jevinu verzi příběhu.
Na lovu je příjemným retellingem, který je podle autorčiných slov vlastně jakousi její niternou zpovědí, zároveň však postrádá originalitu. Dosti otrocky se drží původní pohádky a inspirace ruským folklórem, kterou autorka do svého příběhu vnáší, není nijak důsledná. Navíc je v příběhu celá řada mezer, které nejsou dovysvětlené, případně pouze velmi okrajově. Pokud máte rádi pohádku o Krásce a Zvířeti, asi byste měli tenhle její retelling zkusit. Nečekejte však příběh, nad jehož originalitou by vám klesla brada.
Žádné komentáře:
Okomentovat