Přijela do Anglie v patnácti letech, aby se provdala za následníka trůnu a stala se příští královnou. Život jí však postavil do cesty neuvěřitelné množství překážek. Musela se potýkat s bezprávím, chudobou i ztrátou postavení. Přesto zůstala po celý svůj život hrdou ženou odmítající se vzepřít zákonům cti. Až do svého posledního výdechu byla pravou královnou...
Kateřina Aragonská, první manželka Jindřicha VIII., bývá často vnímaná jako oběť královy zhoubné vášně k Anně Boleynové. Řadu svých strázní si však tato královna zapříčinila sama, ať už přímo svou neústupností v jistých otázkách, nebo nepřímo pod vlivem přísné katolické výchovy. Alison Weirová se pokouší tento přetrvávající názor pozměnit a ukázat Kateřinu jako plnokrevnou bytost s kladnými i zápornými vlastnostmi. Na stránkách jejího románu tato žena prožívá všemožné životní trable vedoucí až k jejímu hořkému konci. Její osudy jsou líčeny chronologicky od chvíle, kdy poprvé vstoupila na anglickou půdu roku 1501 až do její smrti v chudobě a osamění roku 1536.
Kateřina byla vychovaná v katolickém Španělsku, takže církev a víra v boha hrály v jejím životě zásadní roli. Za svůj životní cíl považovala vdát se a sloužit manželovi, být vždy poslušnou ženou, která nemá vlastní názor ani touhy a příliš se nevzpírá. Přestože v mládí dokázala Kateřina obratně tahat za nitky politiky, postupně na svou roli hybatelky dějin rezignovala, či spíše byla donucena stáhnout se do ústraní. To jediné, v čem nikdy neustoupila, bylo její postavení královny, jehož se odmítala zříct, protože by to bylo v rozporu s jejím svědomím.
Dalo by se říci, že Kateřina byla produktem své doby, i když v případě člověka zní toto označení poněkud urážlivě. Kateřina byla vychována k poslušnosti, žila v době, kdy žena neměla téměř žádná práva a byla zcela závislá na muži. Její pokora a poslušnost však mnohdy hraničí s naivitou a jsou často ovlivněny její neschopností vidět v lidech zlo. Ve světě, kde se všechno řídí zákony cti, by se k sobě přeci lidé měli chovat na základě toho. Bohužel se jedná o nenaplnitelnou ideu.
Alison Weirová pracuje s historickými fakty, do děje zapojuje pouze reálně žijící postavy a dokonce ve velkém přebírá i dobové dokumenty, například dopisy. To je na jednu stranu pozitivní, na druhou je to však nejzásadnější slabina románu. Celá kniha je totiž zbytečně popisná a dějově dosti nezajímavá. Autorka chce převyprávět celý Kateřinin anglický život od začátku do konce, dodržuje přísnou chronologii a zmiňuje každý zdánlivě zajímavý detail královnina života. Autorčiny vlastní fabulace je v románu pomálu, pokud vůbec nějaká. Kvůli tomu kniha postrádá dramatičnost a spíš než za román by se dala označit za beletrizovanou biografii.
V celé knize se nachází poměrně málo dialogů, jako by se autorka úmyslně vyhýbala zapsání čehokoliv, co nemůže spolehlivě prokázat. Většina románu sestává z podrobných popisů dvorského života, což po jisté době začne působit jednotvárně a nudí. Kniha tak do jisté míry supluje odbornou publikaci o Kateřině Aragonské, předkládá působivé množství historicky ověřených faktů, ale to vše na úkor zábavnosti, dramatičnosti a lehkosti.
Kateřina Aragonská: Pravá královna je příběhem ženy zkoušené osudem, která dokázala přes veškerá příkoří zůstat nezlomená. Neznalí anglické historie se z románu dozvědí mnohé o dobové politice a mentalitě a blíže se seznámí s osudem první manželky Jindřicha VIII., ti znalí se budou možná trochu nudit. Kniha totiž nepřináší nic zásadně nového, a to ani co se týče předkládaných faktů ani pokud jde o styl psaní. Jedná se tedy o zajímavou exkurzi do Anglie první poloviny 16. století, rozhodně však nečekejte dechberoucí čtení, od nějž se nebudete moci odtrhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat