Lidstvo se neustále rozpíná a Země mu začíná být malá. Tak proč nekolonizovat Měsíc, který možná nenabízí ideální podmínky k životu, ale zato je na něm spousta prostoru. Strana přivrácená k Zemi se brzy stává oblíbeným cílem vesmírné turistiky, strana odvrácená zase semeništěm zločinu. Výstřední miliardář Fletcher Mosas se tady rozhodl vybudovat Město hříchu, které láká zločince všeho druhu. A rozhodně to není místo pro klidnou a bezpečnou dovolenou.
Poručík Damien Zackon se objevuje v Sínu, hlavním městě Očistce ovládaném Fletcherem Mosasem, jako nový policista, který má vnést svěží vzduch do zdejších zkorumpovaných řad. Ve městě se totiž něco děje. Při bombovém útoku je zabit význačný představitel městské správy a Mosasův přítel a není to jediná vražda, k níž má dojít. Na Zackonovi je, aby situaci zhodnotil a dovedl vyšetřování ke správných závěrům. Ale co si počít, když mu zbytek policejního sboru otevřeně hází klacky pod nohy?
Ve stejný čas ale na jiném místě putuje napříč měsíční pustinou android s vražednými sklony, který sejme kohokoliv, kdo se mu postaví do cesty. Má totiž velmi pokřivenou představu o tom, kdo vlastně je a jak by měl vypadat svět podle jeho měřítek. Má jediný cíl - dostat se do Očistce a stát se jeho králem. A je mu úplně jedno, kolik mrtvol za sebou zanechá.
Anthony O'Neill vytvořil do značné míry bizarní svět, v němž je možné naprosto cokoliv. Řada postav působí jako bezcitní psychopati, všude bují korupce a nikomu se nedá věřit. Měsíc je jednoduše specifickým světem, v němž přežít není jen tak. Jednotlivé postavy mají velmi pokřivený způsob vnímání, obvykle jsou to sobci, jimž jde jen o sebe a kteří přehlíží city druhých. A vidět komukoliv do karet je takřka nemožné. Může se totiž stát, že to, co pokládáte za pravdu, je bohapustá lež.
Přestože měsíční prostředí má velký potenciál, autor jej nedokázal naplno vytěžit. Zápletka, kterou zvolil, je veskrze banální a nepříliš nosná. Odhalit, o co vlastně jde, nedá moc práce. Autor vkládá do textu spoustu informací nesouvisejících s hlavním dějem, kterými přibližuje život na Měsíci, zároveň tím však vzniká množství zbytečných odboček. Rozsah románu se uměle nafukuje, přestože příběh sám by si vystačil s polovičním rozsahem. Autorovi se nedaří ani příliš dobře dávkovat napětí, takže čtenář sice má stran příběhu řadu otázek, ale zároveň se nijak výrazně nepídí po odpovědích. Samo tempo příběhu je velmi kolísavé a k budování napjaté atmosféry nijak nepřispívá.
Autor píše velmi zvláštním stylem. Všechno je v přítomném čase, jako by byl čtenář přímým účastníkem veškerého dění, jako by se vše odehrávalo přímo před jeho očima. Pouze minimum událostí je převyprávěno zpětně, přičemž stále zůstává prostor pro dohady a pochybnosti. Autor je ironický, sklouzává až k sarkasmu a nebojí se vkládat do textu absurdity. Už samotným stylem psaní se snaží vystihnout zvrácenost a absurditu prostředí, do nějž svůj příběh zasadil.
Na odvrácené straně má potenciál upoutat čtenáře zejména zajímavých prostředím plným zvrácenosti, nelidskosti a absurdity, které jinak banálnímu příběhu dodává na atraktivitě. Autor má velmi specifický styl psaní, na nějž je třeba si zvyknout, ale jakmile se vám to povede, dovedete se do příběhu ponořit. A přestože nedostanete nic pronikavě nového ani inovativního, je román šancí, jak se příjemně odreagovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat