Meziválečné Japonsko je zemí, která se snaží najít balanc mezi dávnou tradicí a moderním stylem života. Do velkých měst pozvolna proniká průmysl, rozrůstají se firmy s elektronikou a technickými vymoženostmi a v protikladu k nim existují čtvrti, v nichž se žije tradičním způsobem, k němuž patří čajovny a gejši. Je to svět sám pro sebe, který se řídí vlastními, velmi složitými pravidly. Proniknout do nich je pro nezasvěceného téměř nemožné. Jedním ze způsobů, jak alespoň trochu poodhalit závoj tajemství obestírající zemi vycházejícího slunce, je román Gejša.
Malá Čijo pochází z rybářské vesničky na konci světa a její život se odvíjí v pravidelném rytmu péče o domácnost a času s rodinou. Pak ale její matka vážně onemocní a majitel firmy na prodej ryb z blízkého města se rozhodne zajistit Čijo a její sestře Sacu lepší osud, než jaký by je čekal v zapadlé vsi. Po dohodě s otcem dívek je prodá do kjótské čtvrtí Gion, kde se z holčiček stávají gejši. Umělkyně vycvičené k bavení mužů. Musejí stále vypadat krásně a upraveně, nosit skvostná kimona a do toho ovládat několik druhů umění. A to poslední, v co mohou doufat, je žít šťastně až navěky...
Čijo se po příchodu do Gionu cítí zrazená a nemá ani tu nejmenší chuť nechat se školit na gejšu. Jediné, po čem touží, je najít sestru, od níž ji odloučili, a utéct s ní zpátky domů. Brzy se však ukáže, že vlastně není, kam se vrátit. Jediným domovem, který Čijo zbývá, je Gion a jedinou možností, kterou má, je stát se gejšou. Ale možná k tomu nakonec po všem, co ve své snaze o útěk podnikla, ani nedostane příležitost...
Gejša je unikátní exkurzí do světa nejposvátnějších japonských tradic. Autor díky informacím od gejš (či jedné gejši) podrobně popisuje způsob života těchto japonských umělkyň, které jsou živým kulturním dědictvím. Svět okolo nich se mění a tradice odumírají, ale ony si stále udržují způsob života známý již po staletí a okouzlují s ním Japonce i cizince, kteří do jejich země zavítají. Jejich umění je však zároveň jejich největším tajemstvím, které si pečlivě střeží. Autorovým záměrem nepochybně je ukázat evro-americké civilizaci tak vzdálený orientální svět, zároveň však určitě touží vyvrátit pověry, které o gejšách panují - především tu nejrozšířenější o tom, že se jedná o jakési luxusní prostitutky.
Román jsou vlastně jakési fiktivní paměti jedné z nejslavnějších japonských gejš, které nás provádí ulicemi Gionu, malými čajovnami, divadly a promenádami podél říčky Širakavy a představují svět japonských gejš v období před, během a po druhé světové válce. Zavádí nás do nám zcela cizího a těžko pochopitelného světa, kde se ženy stávají gejšami ne proto, že by chtěly, ale protože nemají jinou možnost. Žijí ze dne na den, pověrčivě se radí s horoskopy a věří na osud. A zároveň jsou živými nositelkami tradiční japonské kultury, která pod rozličnými vlivy zvolna skomírá.
Gejša je půvabně napsaným románem o fascinující zemi a jejích tradicích. O ostrůvku neměnnosti uprostřed bouřlivě se vyvíjejícího světa. O světě, který si Japonci dodnes žárlivě střeží jako své kulturní dědictví. Zároveň se však jedná o nesmírně lidský příběh o touze po štěstí a spletitých cestách, které k němu vedou.
Žádné komentáře:
Okomentovat